Článek
„Stát ať si vezme všecko! Aspoň nemusím krmit čtyři tuny masa měsíčně,“ říkal rozhořčeně odsouzený Ludvík Berousek, když jsme s ním loni natáčeli v jeho zoo parku v Bašti za Prahou.
Problém byl v tom, že stát netušil, co si se zabavenými tygřicemi počít. O tyto křížence není v zoologických zahradách zájem. Dočasně sice našly azyl v liberecké zoo, ale šlo o provizorium - pouze na dva měsíce.
V časové tísni tehdy Ministerstvo životního prostředí zcela reálně zvažovalo, že tygřice umístí do záchranné stanice v pražské Libni, kterou vede žena, jež byla v minulosti pokutovaná za týrání zvířat. Její předchozí působiště na opačném konci Prahy bylo v hledáčku úřadů poměrně často. „V letech 2007 až 2010 tam proběhlo zhruba osm kontrol, přičemž v šesti případech se tam objevilo nějaké pochybení. Většina z nich se týkala nevhodných podmínek pro chov,“ popsal nám tehdy mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.
Chovatelka sice postupem času problémy eliminovala a na její nové adrese v Libni se zdálo, že se snaží zvířatům poskytnout v rámci možností maximum na úkor vlastního pohodlí a že je o zvířata postaráno dobře. Přesto ale fakt, že by tygřice měly skončit právě v její péči, způsobil v odborných kruzích určitý rozruch.
Ministerstvo v tom před půl rokem problém nevidělo. „Historicky samozřejmě víme o těch problémech, které tam byly, ale to bylo také dost spojeno s tím, že to nebylo majetkově vypořádáno, co se týče pozemků, na kterých ta stanice byla. Což teď už nehrozí. To znamená, že to finanční fungování, zajištění té stanice, je na jiné úrovni,“ řekl v loňské reportáži Jiří Mach z Ministerstva životního prostředí.
Uběhlo pár měsíců a všechno je jinak. Ministerstvo životního prostředí nakonec vyslyšelo názory kritiků a libeňskou záchrannou stanici vyškrtlo ze seznamu zvažovaných variant.
Svou roli sehrály i peníze – aby tam mohly tygřice žít, musel by stát zafinancovat klec za více než milion korun.
Tygřice nakonec našly svůj domov na Slovensku, kousek za Bratislavou, v zoo parku Malkia. A už na první pohled je znát, že se mají skvěle.
„Přiznám se, že na začátku jsme byli trošku vystrašení, protože nám řekli, že je s nimi těžká spolupráce. Mají totiž dost velký problém s očima, šilhají. Všimli jsme si toho při krmení, že často pořádně nevidí a neodhadnou, kde je vlastně maso. Ale velmi rychle si zvykly a naučily se spolupracovat. Musím říct, že jsou fantastické, úžasné, a už bychom je nikam nedali. Protože my si ta zvířata tady vždycky oblíbíme a snažíme se pro ně udělat maximum,“ říká zakladatelka a majitelka Malkia parku Klaudia Kollár.
Malkia park je záchranná stanice určená zejména pro kočkovité šelmy z cirkusů a od soukromých chovatelů, kteří už o ně nemají zájem. Stanice funguje jako občanské sdružení, bez státních dotací, žije pouze z příspěvků soukromých dárců a ze vstupného od návštěvníků.
Přesto tu během let dokázali vybudovat naprosto profesionální zařízení.
Bílé tygřice z Česka sem byly původně umístěny pouze na zkoušku, ale teď už je jisté, že je české ministerstvo během srpna definitivně převede do vlastnictví této záchranné stanice.
Jak se tygřicím dnes vede, se můžete podívat v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 21:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
