Hororový scénář v USA. Kvůli hlasování na dálku nemusíme letos znát vítěze voleb

Přesně za měsíc se odehraje v USA nejočekávanější politická událost roku. Vyvrcholí prezidentské volby. A během volební noci se začnou sčítat hlasy, které připadnou buď stávajícímu šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi, nebo demokratickému kandidátovi Joe Bidenovi.

Kvůli bezprecedentnímu korespondenčnímu hlasování se ale Amerika 3. listopadu dost pravděpodobně nedozví, kdo je její příští prezident. A nebude to možná vědět ani v příštích týdnech, možná měsících.

„Existují různé scénáře. Podle těch pesimistických, které mimochodem nejsou vůbec nereálné, bychom mohli směle vkročit do nového roku a nevědět, kdo je novým prezidentem,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné politolog ze Stanfordské univerzity a odborník na americký volební systém Morris Fiorina.

Následující rozhovor s Fiorinou může sloužit jako manuál, jak porozumět nepřehledné situaci ohledně amerického hlasování. Zazněly ale také otázky, které adresují momenty, kterými si Spojené státy budou potenciálně procházet po volbách. Třeba v případě, že ještě týdny po nich nebude jasné, kdo se stal novým nájemníkem Oválné pracovny.

Mluví se o tom, že zbývá ještě měsíc do voleb. Ale ono se už nějakou dobu hlasuje. Jak to tedy je?

Média si prostě ještě nezvykla. A novináři budou o volební noci velmi frustrovaní – posledních padesát let to byla jedna velká show, vyhlašování vítězů a tak dále. Letos to bude jiné, nebudou mít o čem mluvit. Mohou říct výsledky předčasného hlasování, ale pak mohou leda mluvit o tom, kolik korespondenčních nebo absenčních hlasů má ještě dorazit. Takže to bude jen jedna velká vata, spekulace. Akademici se teď snaží o jediné: přesvědčit lidi, že nemají o volební noci očekávat žádný výsledek. Nebude totiž celé týdny jasné, kdo ty volby vyhrál.

Pojďme to tedy vzít od začátku. Letošní volby jsou kvůli tak rozšířenému hlasování na dálku bezprecedentní. Jaký je rozdíl mezi absenčním hlasem a korespondenčním lístkem?

Některé státy umožňují absenční hlasování – platí pro to ale určité požadavky, které žadatel o takový hlas musí splnit. No a korespondenční hlasování (tedy mail-in voting) celou tuto záležitost rozšiřuje, hlasovat mohou poštou všichni, kteří chtějí. A v některých státech je tento způsob hlasování dokonce povinný. Jednoduše se rozšiřují možnosti, jak volit jiným způsobem než osobně.

S absenčním hlasováním jsou spojena přísná omezení. Ta stále platí?

O těch opatřeních si státy rozhodují samy, existuje proto jejich velmi široká paleta. Některá místa jsou v tom opravdu přísná, je dost těžké tam získat povolení k takovému hlasování. Třeba v Texasu vám musí být nad 65 let, abyste mohla volit absenčně. Na druhé straně stojí státy jako Kalifornie, Washington, Oregon, Utah – tam se volí jenom korespondenčně, pro ty to není nic nového.

Ale pak je tu ten zbytek amerických států, které jsou v tomto směru někde uprostřed. A mnoha lidem se teď dělají vrásky z toho, a to je velmi důležité, že ve státech, kde jde o novinku, nebo se tam poštou volilo jen omezeně, to může způsobit obrovský nával hlasovacích lístků, se kterým neumí pracovat. Už jen v primárkách trvalo týdny, než se sečetly všechny hlasy. To samé se stane po třetím listopadu a bude to působit příšerně. I kdyby nedošlo k žádné korupci, bude to vypadat špatně a myslím si, že to výsledek voleb v očích mnoha lidí delegitimizuje.

Vidíte v korespondenčním hlasování více výhod, nebo spíš tato úskalí?

Výhodou takového procesu je samozřejmě to, že bude moci volit více lidí. Akademické studie v tomto ohledu mluví jasně, ve státech, kde zavedli už dříve korespondenční hlasování, účast ve volbách vzrostla. A nemělo to co dělat se stranickostí. Samozřejmě nevíme, jak by tomu bylo, kdyby se to rozšířilo na celé Spojené státy.

V čem tedy vězí problém?

Většina odborníků se nyní nebojí korupce, to jen opravdu malá část – my se bojíme hlavně logistiky. Volební pozorovatelé jsou amatéři, obvykle senioři, kteří jsou teď konfrontováni s mnoha otázkami. Jestli podpisy odpovídají, jestli jsou obálky řádně zalepené, musí kontrolovat známky a plno dalších věcí. A to u milionů hlasovacích lístků, takže prostoru pro chyby a soudní řízení a chaos je dost.

Sám prezident Trump zasel semínko chaosu výzvou směrem k obyvatelům Severní Karolíny, aby poslali svůj hlas poštou a pak ho odevzdali ještě osobně.

Ano – to je ilegální, to udělat nemohou. On to prostě tak vypustil. Nicméně – hodně lidí si třeba myslí, že je k dispozici víc uren, kam mohou své hlasy už teď vhodit, než je tomu doopravdy. A některé státy umožňují započítat hlasy, které sice přišly pozdě, ale mají známku z data před volební nocí. Takže v reálu budou chodit balíky lístků i týden po volbách, což je recept na obrovský zmatek.

Ještě se vrátím k té akademické studii, o níž jste mluvil před chvílí. U současných voleb to podle průzkumů vypadá, že volit korespondenčně chtějí demokraté, zatímco republikáni spíš osobně. Je to proto, že skrze toto téma polarizují představitelé vysoké politiky společnost – vzhledem k tomu, jak se Biden a Trump vyjadřují?

Tento faktor je jeden ze dvou důvodů, proč tomu tak je. Prezident se snaží ze všech sil, aby korespondenční volbu znedůvěryhodnil. Ale také jde o strach z koronavirové nákazy. Demokraté se jí bojí víc než republikáni. Ukazují to další a další průzkumy. Částečně je to i proto, že mezi demokraty je hodně členů menšin, které covid-19 tvrdě zasáhl. Ale obecně se zdá, že demokratům více sedí volit na dálku, než aby šli do volební místnosti osobně. A republikáni to mají jinak – pro ně to není taková překážka. Takže jde o tyhle dvě věci dohromady.

Panují teď obavy ohledně toho, jak to bude o volební noci. Dá se očekávat, že ve výsledcích povede Trump, protože se rychleji sečtou hlasy, které republikáni odevzdají osobně. Jenže potom, se zpožděním, začnou přicházet ty korespondenční hlasy, které zase můžou nahrát demokratům. A my jsme na to připravení, je to přirozené, ale i přesto to budou někteří lidé vnímat jako podvod, jako důkaz korupce.

Jak dlouho to tedy bude trvat, než se sečtou všechny hlasy?

Existují různé scénáře. Podle těch pesimistických, které mimochodem nejsou vůbec nereálné, bychom mohli směle vkročit do nového roku a nevědět, kdo je novým prezidentem. Podívejte se třeba na Pensylvánii, kde je ten proces s korespondenčním hlasováním nesmírně složitý. Probíhají tam různá soudní řízení, demokraté a republikáni se nedokážou dohodnout.

Přesně kvůli tomu jsou ty hororové scénáře dost možná pravděpodobné. Jedinou nadějí by bylo, kdyby jeden z kandidátů nabral při volební noci takový náskok, že by bylo prostě jasno. Ale to se spíš nestane, na rozdíl od velkých problémů, kterým budeme po volbách nejspíš čelit.

Ono celkově zatím není jasné, jak by to bylo v případě Trumpovy prohry s předáním moci vítězi. Hodně se o tom sice mluví, nicméně prezident se vůči předání úřadu staví odmítavě. Může k takovému zádrhelu skutečně dojít?

Je to sice poněkud extrémní představa, ale ano, možné to je. Nešlo by každopádně o případ, kdy by Trump fakticky prohrál a odmítal by odejít z Bílého domu. Hrozí to spíše v případě, kdy bude výsledek pořád nejistý, kdy budou spory o to, čí hlasy a volitele počítat. A pokud nedojdeme k nějakému výsledku, přijde onen problém – najednou je leden a my nevíme, kdo je vítěz. Al Gore (poražený demokratický kandidát na prezidenta) to v roce 2000 mohl ještě dál prodlužovat, on se ale vzdal, čímž předešel té obrovsky chaotické situaci. Ale teď? Demokraté odmítnou ustoupit, republikáni odmítnou ustoupit. Tohle je věc, co mě v noci budí ze spaní.

Předjímám, ale – co by bylo se Spojenými státy v případě, že by vlastně neměly prezidenta?

To nikdo neví. Něco podobného se vlastně stalo ještě v roce 1876. A tehdy svým způsobem obešli ústavu, zřídili zvláštní panel složený z členů obou stran. Jejich jednání vedlo k ukončení éry rekonstrukce i stažení federálních vojáků z amerického Jihu, kde se pak začaly budovat silnice a infrastruktura celkově. A to výměnou za to, že demokraté z voleb odstoupili a republikánský kandidát Rutherford Hayes se stal prezidentem. Je možné, že k něčemu podobnému – k takovému neústavnímu, politickému obchodu – se budeme muset uchýlit i letos, tedy ve chvíli, kdy budou výsledky naprosto nečitelné. Ale to nikdo nevíme, to jsou jen spekulace.

Jaká témata podle vás v tuto chvíli hrají největší roli? Co hýbe míněním většiny?

Skutečně velká témata. Pro Trumpa to je samozřejmě koronakrize, protože v té si dobře nevede. Naopak jeho nejsilnějším tématem je udržení práva a pořádku, a to kvůli zmatku a protestům ve městech. Současné řešení obsazení volného místa u Nejvyššího soudu by mohlo hrát také v jeho prospěch kvůli sboru volitelů. Takže ve zkratce, čím déle se Trumpovi podaří udržet pozornost na jiných problémech než na koronavirové krizi, tím víc mu to bude hrát do karet. Před pár dny tu byla další vlna velkých protestů – to se prezidentovi hodí. Podpora protestujících u veřejnosti klesá, čím dál více lidí štvou nepokoje. Trumpovým přáním je nejspíš to, aby byly protesty až do voleb.

Ještě k Nejvyššímu soudu – dovedu si představit, že nominace Amy Coney Barrettové, matky sedmi dětí a bývalé profesorky na Notredamské univerzitě, může hodně a pozitivně rezonovat v katolických státech. Třeba v Michiganu, v Pensylvánii. Takže pokud ji budou demokraté při slyšení v Senátu příliš dusit, mohlo by jim to uškodit. Oni teď musí být opatrní. Jako celek by Spojené státy podle průzkumů s hlasováním o příští soudkyni raději počkaly. V těchto jednotlivých státech, které jsou ale klíčové, je však podpora v tomto ohledu na Trumpově straně.

Trump si tedy vlastně – i navzdory průzkumům, kde na Bidena ztrácí dobrých pár procentních bodů – nemusí nutně vést špatně. Respektive leccos se může v říjnu změnit v jeho prospěch.

No, nemyslím si, že by mnoho voličů ještě tápalo, koho zvolí. Ačkoliv bych řekl, že Trumpem jsou si jistí méně než Bidenem. Tedy že existuje více váhajících republikánů, kteří by možná volili Bidena, než demokratů, kteří by hlasovali pro Trumpa. Prezident má tedy ještě koho oslovit.

Ale nakonec, tendence jsou u straníků takové, že se jim jejich kandidát může sebevíc nelíbit, ale nakonec pro něj stejně hlasují. Protože přece nemohou dát hlas tomu druhému. Takhle to bylo mimochodem s Hillary Clintonovou. Byli tu republikáni, kteří nechtěli volit Donalda Trumpa, ale nakonec otočili. Řekli si: „Pane bože, nemůžu volit Clintonovou, to nejde, musím to dát Trumpovi“. A to trochu cítím i u letošních voleb.