Týden v životě svatebního fotografa, který tentokrát fotil i vlastní svatbu

Týden začíná svatbou svatebního fotografa… tedy jeho vlastní svatbou. Zdeněk si na svou svatbu pozval dalšího svatebního fotografa, svého kamaráda Petra Vokurka, který mu to celé profesionálně zaznamenal, ale svůj fotoaparát neodložil a například první manželský polibek si pořídil pro jistotu sám.

Vyzkoušel si opačnou stranu své profese, když se po více než třech stovkách zaznamenaných svateb ocitl v roli ženicha a musel vytrpět sérii povelů, kterými svatební fotograf své objekty organizuje do správných kompozicí. V závěru týdne už je pak zase na svém tradičním místě za hledáčkem fotoaparátu a jistě ho pondělní zkušenost profesně posunula k lepšímu. Zajímavostí svatby je, že oba novomanželé měli shodné příjmení už před svatbou, aniž by před seznámením o sobě věděli.

Zdeněk Dvořák je vyhledávaný svatební fotograf ze Znojma, ale okruh jeho zákazníků přesahuje daleko hranice jižní Moravy, stejně jako oblast jeho fotografických zájmů. Ve vlastní společnosti nabízí fotografickou dokumentaci širokého spektra akcí a událostí a zabývá se také volnou tvorbou, především dlouhodobými projekty mapujícími život obyčejných i neobyčejných lidí. Například ze života na vesnici, ze zákulisí cirkusového světa nebo sociálními problémy.

Jeho doménou je hlavně dokument a reportáž a za svou volnou tvorbu byl mnohokrát oceněn v různých soutěžích, naposledy vítězstvím v kategorii Umění a kultura v prestižní soutěží CZECH PRESS PHOTO 2018.

Zdeňkův cit pro dokument a reportáž se výrazně projevuje mimo jiné také v projektu Week of Life, jehož je dlouhodobým členem s celkem 332 týdny zaznamenaného života, ale také faktem, že pro tento projekt od jeho založení pracuje na pozici vedoucího obrazového redaktora. Zdeněk žije aktuálně se svou manželkou Šárkou a dcerou Stelou v Brně a další dvě děti má z prvního manželství.

Dnes nastal náš velký den. Ano, v pondělí. Důvodů několik, ale důležité je, že ten den je tu! Nevěsta je doma v Brně a já s dětmi u rodičů ve Znojmě. Se Zdendou jsem objednán do barber shopu, kam jedeme našim Miníkem. Pro něj je to premiéra a užívá si to. A už jsem s dětmi na cestě směr Pálava, přesněji řečeno pro nás božské místo Café Fara v Klentnici. Po 14. hodině si říkáme své ANO. Polibek i s včelkou. Luxusní oběd a pak hurá na focení s nevěstou. Živím se jako fotograf a tak nastává otázka, koho si vzít jako svého fotografa. Volba padla na kolegu a kamaráda Petra Vokurka, který mi bezvadně předvedl, jak se na druhé straně hledáčku fotoaparátu cítí novomanželé a použil na nás snad všechny své svatební fígle a vychytávky. Do večera užíváme v poklidu s rodinou. Po jejím odjezdu tu jsem jen já, moje žena Šárka a naše malá Stela. Syn Zdenda a dcera Lenička musí druhý den do školy a pak se vrací k mámě. Začíná nám kratičká „svatební cesta“ v místě svatby.

Krásné ráno, Dvořákovi. No co se vlastně změnilo? Já jsem Dvořák, Šárka je také celý život Dvořáková, a tak jsme i teď Dvořákovi. Prostě kvůli příjmení svatba nebyla. Café Fara je proslavená nejen úžasnou snídaní – a užíváme si ji naplno. Startujeme Miniho a vyrážíme směr Mikulov. Při obědě se náhodně naše Stela potká se Stelou jiné rodiny. A tak si obě hvězdičky hrají pod stolem. Odpoledne si v poklidu užíváme jídlo, pití i koupání. Při večeři máme pěkně veselo. Symboly našeho včerejšího dne. A večer jsem ve spojení se světem. Sledujeme krásné komentáře mnoha našich přátel.

Dnes končí náš svatební pobyt. Nejdřív nakrmit malou a pak se jdeme najíst i my. Místo je to dokonalé a i počasí bylo po celou dobu pobytu skvělé. Při našem odjezdu přijíždí akorát další legenda VW T2. Fotka musí být a i předání kontaktů pro další setkání. Dnes končil plavecký mimi kurz, a tak jsem si ho nenechal ujít. Mini je můj splněný sen, který žiji hlavně se synem Zdendou. Mini odvážím zpět k mým rodičům. Na prsten si zase znovu po x letech zvykám a půjde to rychle! Večeře. Malá půjde brzo spát a večer nás čeká vytahování třísky, kterou má Šárka na chodidle.

Copak se to v Albertu děje, že je v obklíčení městské policie? Jezdím po školách, což je jedna část mé obživy a některé z nich jsou zajímavé i architektonicky. Tak takto se parkuje v centru Brna. Frčíme na týdenní nákup. Stela miluje odrazy v zrcadle. Pracuji na PC a tato fotka od kolegy Zdeňka Kamrly z naší svatby mi dělá velkou radost. Jdeme na odpolední vycházku a chytá nás bouřka. Chystám večeři a pak večerní koupání.

Snídaně aneb Krmení dravé zvěře. Loučení a já jedu za prací. Mé cesty vedou do rodného Znojma a okolí. Odpoledne trávím u mých rodičů, táta brousí motyčku pro mámu, která se chystá na zahradu a já zde nacházím chvíli čas na sledování, co se se aktuálně děje. Čekám na čas, kdy mohu vyrazit pro moje děti k jejich mámě. Cestou Zdenda zkouší letadélka a večer už jen klid a rodinná pohoda.

Je tu ráno. Lenička krmí v tabletu jakéhosi Poua. Já jedu na svatbu. Tentokráte jak jsem zvyklý v pozici fotografa. Cestou potkávám kamion, jehož majitel dává najevo svůj názor. Stává tu často. A už jsem na svatbě. Svatba je to skvělá. Snoubencům to moc sluší a celkově cítím z atmosféry svatby rodinu, lásku, přátelství. Den utekl jako voda, na kartách mnoho fotografií a já se vydávám s mini na cestu domů. Synovi ale ještě udělám fotku pro radost. Aneb 1:16 oproti 1:1.

Den u nás prostě začíná snídaní malé. Od noci vydatně prší a my se jdeme se Zdendou podívat, jestli náhodou není burza sběratelů. Není – a tak jdeme zpět domů. Se synem koukáme na seriál Černobyl. On přitom zkoumá můj prstýnek. Balonek zaujal. Po chvíli ho raději schováváme. Lenička si hraje s plyšákem krocanem Crockym. Celá naše rodina miluje Quenny, a tak opět pouštíme gramofon. Odpoledne v obchoďáku aneb Nalákala nás výstava, ale popravdě nic moc. K večeru zajdeme na jedno rychlé. Pak ještě sleduji, co se děje v Praze. A tím končí i tento náš svatební týden.