Tvrdíkův velký slávistický mejdan dotančil ke křižovatce

Když prolistujete sportovními novinami, pálí na vás z lecjakého titulku zabijáci či snajpři, ocitnete se snadno v zákopech či na popravě a všude kolem vás zuří nějaká ta válka či bitva.

Ve škole nám říkali, že zejména s těmi válečnými metaforami by se to v textech nemělo přehánět, protože fotbal je přeci zábava, ne krveprolití.

Ale už je to přeci jen nějaký čas. A také tvůrci těchto pouček neznali například Jaroslava Tvrdíka, který v pražské Slavii fotbal pojal tak trochu jako hazardní hru, v níž permanentně sází „all in“, roztáčí celý kapitál, nic nejde bokem. Čili po finanční stránce hraje o život vlastně pořád.

Zatím vyhrává, ale až mu jednou ta správná karta do ruky nepřijde, nebo se kulička na ruletě zatoulá na opačnou barvu, tak to Edenem, pardon, Sinobo Arenou zatřese. A ne, že ne.

Čtenář ani nemusí být velkým znalcem napoleonských válek, aby věděl, že po triumfech v bitvách u Wagramu nebo u Slavkova zákonitě časem musí přijít i „plichta“ u Borodina a následně pak i Lipsko a Waterloo.

Uvidíme, kam se v dějinách slávistické „válečné“ geografie zapíše ani ne padesátitisícové dánské město Herning, ve kterém se ve středu večer rozhodne o tom, jestli do Ligy mistrů postoupí domácí FC Midtjylland, nebo Slavia. Po pražské oboustranně opatrné remíze 0:0 jsou šance rozdány celkem vyrovnaně, podle bookmakerů Fortuny i Tipsportu je Slavia mírným favoritem, což jistě těší i Petra Radu, propagátora tvorby sázkových kurzů se zřetelem ku vlastenectví.

Ten, kdo fandí českému fotbalu, musí Slavii přát, aby se Herning zapsal do klubové kroniky s podobnými vzpomínkami jako Amsterdam nebo loni Kluž, tedy místa, kde se rodily dosavadní slávistické postupy do hlavní soutěže s podmanivou znělkou.

Jinými slovy, aby se Herning, ležící v oblasti Midtjylland, podle níž dostal domácí klub jméno, nestal dalším Tiraspolem. Už je to 11 let, co se v Praze v souboji s tímto moldavským šampionem zhroutil svět pánů Tomáše Rosena, Petra Doležala a také Karla Jarolíma. A klub za svoji zpupnost při tvorbě rozpočtu, kdy za spoustu zbytečných hráčů zvesela utratil to, v co věřil, že vydělá v Lize mistrů, zaplatil roky poroby.

Z ní nevyvedly Slavii Řebíčkovy, ale až čínské peníze. Přišel obrovský vzestup. Sportovní i společenský, Slavia se stala fenoménem. A loňský podzim přinesl naprosto magické zážitky třeba ze soubojů s Messiho Barcelonou.

Slavia vydělává obrovské peníze. Její problém je ale v tom, že zároveň na české poměry opravdu šíleně utrácí. Za přestupy dalších a dalších hráčů, tím pádem i za platy pro obrovské množství lidí, z nichž někteří jsou financováni, jako by fungovali v Bundeslize.

Nic proti nim, třeba trenér Jindřich Trpišovský si jistě 1,5 miionu měsíčně plus obrovské bonusy zaslouží, protože tohle celé po sportovní stránce vybudoval. Na rozdíl od Andrey Stramaccioniho, který bral ve Spartě dvakrát tolik a výsledky jeho práce přišly Daniela Křetínského zhruba na 1,5 miliardy, což už je dost peněz i na něj a jeho majetek rozprostřený v Energetickém a průmyslovém holdingu.

Na rozdíl od majitele Křetínského je ale Jaroslav Tvrdík jen správcem Slavie, která zůstala tak trochu pozůstatkem obrovské kampaně, v níž prezidenti Miloš Zeman a Si Ťin-pching slibovali gigantické investice čínského kapitálu, jichž se ovšem Česko nakonec nedočkalo.

Ovšem i doprovodné, tak trochu marketingové investice nakonec neuskutečněného projektu byly natolik štědré, že to na jeden pořádný fotbalový mejdan v červenobílém provedení bohatě stačilo.

Rozjel se opravdu „naveliko“. A ve středu večer se v Herningu rozhodne, jestli tenhle velký fotbalový večírek bezuzdně posviští dál, nebo se jeho organizátoři budou muset začít hodně rychle starat o to, z čeho prostopášný rozpočet pokryjí. A jestli ne hned letos, tak za rok, za dva.

Po uplynulé fenomenální sezoně oznámil nejprve Jaroslav Tvrdík, že pro slávistickou kasu skončí ziskem v řádu nižších stovek milionů korun. Posléze to upřesnil na 183 milionů korun.

To se někomu může zdát jako ohromně moc. Jinému, třeba autorovi tohoto textu, to přijde málo, při vědomí, že v daném zúčtovacím období inkasovala Slavia za Ligu mistrů, Alexe Krále a Součkovo hostování.

Ano, zinkasuje doplatek za jeho přestup. I kdyby nehrála Ligu mistrů, naskočí do skupiny Evropské ligy. A může prodat další hráče. Ne, ve čtvrtek ráno určitě Slavii neodpojí od elektřiny a voda ve sprchách poteče dál.

Ale při masivních nákladech na provoz je pro Slavii opravdu velmi důležité, jestli se bude moci těšit na 15,25 milionu eur, tedy 413 milionů korun jako startovné v Lize mistrů, nebo se bude muset v případně neúspěchu v Dánsku spokojit s „bolestným“, jež UEFA vyplácí poraženým v play off Ligy mistrů a se startovným za Evropskou ligu, což je dohromady 8,92 milionu eur (240 milionů korun).

Ano, v Evropské lize je snazší uhrát body a dostat se tak k dalším penězům, ale rozdílová suma by Slavii prostě stejně scházela, protože s ní Tvrdík ve svých rozpočtových plánech počítá. Jinými slovy, už ji vlastně i utratil.

Tohle je ta hra, kterou s ním sportovní ředitel Jan Nezmar nechtěl hrát. A proto odešel. Ve středu večer tak bude moci Slavii v klidu fandit. Zatímco Jaroslav Tvrdík se bude někde hluboko uvnitř sebe třást hrůzou, jestli mu i tahle riskantní partie vyjde.

Jak by v případě neúspěchu dopadl s žádostí o pomoc u čínského vlastníka, je teď dost nejasná a nepřehledná věc, stejně jako proč potichoučku skončily námluvy s čínskou developerskou firmou Sinobo, která už naposílala do Slavie spoustu peněz, načež se pak ale dalším akcionářem vedle státního Citicu nestala. Ale prý podle Tvrdíka své již investované peníze zpátky nechce. Fajn, možná by každému z nás mohl na tuto dobrosrdečnou firmu, které na penězích nezáleží, sjednat kontakt, takových už asi na světě moc nebude.

Rozjíždějící se týden hodně napoví o budoucnosti českého pohárového koeficientu, který nutně potřebuje popostrčit. Jistotu skupiny už mají Slavia, teď jde o to jaké. A také Sparta, která si zahraje Evropskou ligu.

Ve čtvrtek zabojuje o svůj pohárový život Viktoria Plzeň v Izraeli, v souboji s Hapoelem Beer Ševa. A Liberec uvítá hosty z APOELu Nikósie.

Už ve středu před půlnocí ale budeme vědět, jestli velký slávistický mejdan jede dál na plné pecky, nebo zda se obrazně řečeno muzika ztiší a holky se začnou pomalu vytrácet.