Tusk vydal své unijní memoáry. Připomíná v nich i Babišovy kauzy

Nejde o politický manifest ani o avízo další politické kariéry. Té se Donald Tusk v Polsku zřekl, když nedávno oznámil, že nebude příští rok na jaře kandidovat na prezidenta. Tuskovy politické paměti nazvané Upřímně (Szczerze) jsou subjektivními zápisky z posledních pěti let, které strávil ve funkci předsedy Evropské rady.

Politickou bombu nepřináší, nabízí ale vhled do zákulisí centra evropského dění, schůzek a summitů. Tusk zaznamenal i své reflexe, vtípky, obavy a stres. Kniha vyšla jen dvanáct dní poté, co ho v bruselské funkci vystřídal belgický expremiér Charles Michel. Tusk zamířil do čela Evropské lidové strany.

V chronologických poznámkách zmiňuje na 400 stranách třeba obtížný boj za Ukrajinu a protiruské sankce, problémy s řeckou ekonomikou, uprchlickou krizi nebo teroristické útoky v Evropě a složitou situaci kolem brexitu.

Popisuje také své osobní vztahy s řadou politiků: tykání s japonským premiérem Šinzó Abem, blízký vztah s americkým prezidentem Barackem Obamou, kanadským premiérem Justinem Trudeauem a „neúnavnou a nezničitelnou” německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Ta si Tuskovi v srpnu 2016 postěžovala na rostoucí podporu protiimigrační strany Alternativa pro Německo, ale i na to, že byla v šoku z toho, jak o Tuskovi mluví nová varšavská vláda.

O britském expremiérovi Davidu Cameronovi Tusk v souvislosti s brexitem píše: „Jestli vznikne sbírka Historie obřích chyb, bude v ní mít vlastní kapitolu.” Časté jsou i zmínky o Donaldu Trumpovi, se kterým se Tusk z titulu své evropské funkce často setkával.

Při vzpomínce na kanadský summit G7 v červnu 2018 píše, že se americký prezident choval jak poraněný medvěd. „Každou chvíli se na někoho vrhá. Když ne na Evropu, tak popichuje Justina (Trudeaua)… Není to schůzka přátel. Mnohem víc to připomíná Boha masakru od Romana Polanského,” stojí v deníku.

Tusk píše také o Trumpově obdivu k severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi: „Na včerejší neformální večeři o něm mluvil s neskrývanou fascinací: Ten chlapík má opravdu moc, všichni ho poslouchají, jinak špatně skončí, řekl Trump. V jeho hlase byl slyšet náznak závisti.”

Úlevu pro Tuska znamenala výhra Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách v roce 2017: „Všichni to sice čekali, ale i tak v hloubi srdce cítím velkou úlevu. Po vítězství Trumpa a britském referendu už si nemůžeme být jistí ničím,” napsal.

Jeden z posledních zápisků v knize se také týká Macrona. Tusk popsal, jak se francouzského prezidenta neúspěšně snažil přesvědčit o otevřeném unijním přístupu k balkánským státům.

Jediným českým politikem, kterého Tusk v pamětech zmiňuje, je současný český premiér Andrej Babiš. O šéfovi hnutí ANO píše Tusk jako o zajímavém, ale hlavně kontroverzním člověku.

Zmiňuje, že je Babiš bývalý komunista, údajný agent StB a zároveň Slovák, kterému se v Česku podařilo vyhrát volby i přes obvinění ze zneužívání fondů. „Babiš se drží dobře, pomáhá mu v tom to, že koupil největší česká média,” píše dál Tusk v zápisku z letošního 8. května, kdy byl na návštěvě Prahy.

Na tiskové konferenci tehdy mluvil česky a připomněl významné české osobnosti: Václava Havla, Bohumila Hrabala a Otu Pavla. Řekl také, že se Češi vždy vyznačovali odstupem k sobě samým, moudrým smyslem pro humor a zdravou dávkou skepticismu. Právě to je podle něj nejlepší odpovědí na populismus a radikalismus. „Babiš vypadá trochu utrápeně, čekal asi úplně jiné vystoupení,” vzpomíná teď Tusk v pamětech.

Víc prostoru než Babiš dostal například maďarský premiér Viktor Orbán. Tusk o něm píše jako o člověku loajálním v osobních záležitostech a inteligentním diskutérovi na Evropské radě. „V Budapešti se ale chová jako autokrat a ohlašuje čím dál víc protiliberální manifesty, které připomínají to, co denně slyšíme v Moskvě nebo Ankaře,“ stojí v zápisku z loňského listopadu.

Expremiér se věnuje také polské politice a přelomovému roku 2015, kdy Tuskova Občanská platforma prohrála prezidentské i parlamentní volby a u moci ji vystřídal konzervativec Jarosław Kaczyński se svou stranou Právo a spravedlnost (PiS). „Udělal jsem dobře, že jsem odjel?” ptá se opakovaně.

Tusk popisuje i to, jak se politická situace v jeho domovině stala politickým tématem v Bruselu. „Nevím, jestli si ve Varšavě uvědomují, jaké důsledky mohou vyplývat z brutálního a zbytečného útoku Kaczyńského na polský právní systém,” píše v poznámce z května 2016. Tehdy se naplno rozhořel politický souboj o polská média a soudnictví.

Věnuje se i tématu letecké katastrofy u ruského Smolensku z dubna 2010, při které zemřel tehdejší polský prezident Lech Kaczyński a dalších 95 lidí. Dvojče prezidenta Jarosław dlouhodobě činí za smrt bratra zodpovědným právě Tuska, politici strany PiS šířili dokonce teorie o atentátu a spiknutí s Ruskem. „Je to mnohonásobná lež, kterou Kaczyński s (Antonim) Macierewiczem cynicky a vytrvale konstruovali,” píše Tusk.

Asi vůbec nejemotivnější příspěvek se týká letošního ledna. Útočník v Gdaňsku na veřejnosti pobodal primátora Pawła Adamowicze, který pak zraněním podlehl. „Kolem třetí ráno mi volá Pawłův bratr Piotr. Pochopil jsem, že je zle. Svírá se mi hrdlo. Začínám plakat jako děcko,” zapsal si Tusk k neděli 13. ledna.

„Tuskovy deníky určitě nic nezmění. Utvrdí jeho příznivce v obdivu, odpůrcům dají munici k výsměchu a urážkám,” píše šéf newsroomu liberálního polského portálu Gazeta.pl Bartosz Raj. Tusk v Rajově pohledu smíchal dohromady velkou politiku se vším, co mu přišlo důležité a hodné zaznamenání.

Daleko kritičtější je ke knize konzervativní polský komentátor Marcin Makowski. „Pořád nevím, k čemu Donaldu Tuskovi ta knížka byla. Plná vlastních fotek, vlastního přesvědčení o své úžasnosti, nesnesitelné neoliberální samolibosti elit třetí Polské republiky,” píše Makowski. Dodává, že knížka se sice jmenuje Upřímně, upřímnosti je v ní prý ale jen málo.