Turci udeřili na Asada. Rusko nechalo svého vazala na holičkách

V posledních týdnech se zdálo, že provincie Idlib, poslední bašta protiasadovského odporu, brzy padne. Povstalci ovládané území trvale bombardovaly syrské a ruské stíhačky a Asadovi vojáci dobývali jedno město za druhým. Čtvrteční útok, při němž bylo zabito nejméně 33 tureckých vojáků, ale dynamiku války rázně změnil.

I když podle řady diplomatů provedly nálety na turecké vojáky ruské letouny, obrátila se zloba Ankary především proti syrskému režimu. Turecký ministr obrany Hulusi Akar vystoupil v neděli v televizi a ohlásil protiofenzivu. Vojenská operace zvaná „Jarní štít“ má podle jeho slov za cíl ukončit válku v severní Sýrii a zastavit ofenzivu syrské vlády, kvůli níž musely opustit své domovy tisíce civilistů.

„Všechny naše snahy jsou zaměřeny na zajištění příměří, zabránění migrace a zastavení prolévání krve,“ citoval ministra server Middle East Eye. Akar sice řekl, že operace není namířena proti Rusku, které podporuje Asadovy síly, zároveň ale vyzval Moskvu, aby přijala svou část odpovědnosti za útok proti tureckým vojákům. Těch možná zahynulo ještě více, než turecké úřady přiznávají – některé odhady hovoří až o pěti desítkách mrtvých.

Turecká odveta byla drtivá: Asadova armáda přišla v neděli o dvě sestřelené stíhačky (více než jeden sestřelený letoun během dne zaznamenala vůbec poprvé od začátku války) a minimálně desítky zabitých vojáků. Zde se odhady značně liší a nelze je na místě ověřit – zdroje deníku The Guardian hovoří i 106 zabitých, exilová Syrská organizace pro lidská práva uvádí 74 mrtvých od 27. února.

K tomu se přidávají ještě desítky obětí z řad proíránských šíitských milicí bojujících na Asadově straně, mezi nimiž jsou i bojovníci z Afghánistánu a Pákistánu. Turecký ministr obrany se pochlubil i stovkou zničených tanků a celkový počet „neutralizovaných“ Asadových mužů vyčíslil na 2204. Eufemismus „neutralizovat“ se používá pro zabité, zraněné nebo zajaté bojovníky.

Rusko se ale tentokrát Asada nezastalo a zůstalo stranou, aby se vyhnulo přímé konfrontaci s tureckou armádou. Jak se bude situace na místě vyvíjet, by měla napovědět čtvrteční schůzka prezidentů obou zemí, Recepa Tayyipa Erdogana a Vladimira Putina.

Turecký vůdce požádal v pátek USA o poskytnutí střel Patriot, Washington to ale odmítl. Severoatlantická aliance nicméně Ankaře poskytla radarový systém na sledování vzdušného prostoru nad Sýrií.

Erdoganovo vojenské dobrodružství v Sýrii vyvolává řadu otázek po jeho smyslu. Víkendové pohřby tureckých vojáků vyvolaly značné emoce veřejnosti, které Erdogan až dosud „prodával“ vojenskou operaci v Sýrii jako boj proti teroristickým skupinám, zvláště proti zakázané Straně kurdských pracujících (PKK).

„Termín, který nejlépe charakterizuje současnou tureckou zahraniční a bezpečnostní politiku, je kakistokracie (forma vlády, kterou ovládají ti nejhorší, nejméně kvalifikovaní či nejbezskrupulóznější z občanů, pozn. red.),“ řekl serveru Al-Monitor Aykan Erdemir, analytik washingtonského think tanku Nadace pro obranu demokracií. Jedinou výhodu pro turecký režim vidí v tom, že Erdogan nyní může svádět své ekonomické problémy na vnější faktory, a ne neschopnost své vlády. Její hospodářskou politiku má na starosti Erdoganův zeť Berat Albayrak, dodává analytik.

Další možný cíl (anebo spíš osmanské vnímání blízkovýchodního regionu) naznačil na Twitteru Erdoganův stoupenec, novinář Ibrahim Karagül. „Aleppo je naše, stejně jako Hatay,“ napsal v reakci na článek v turecké verzi prokremelského webu Sputnik, který otevřel diskuzi o legálnosti tureckého zabrání města Hatay v roce 1939. Aleppo se sice během války stalo jedním ze symbolů boje proti Asadovi, leží ale hluboko uvnitř Sýrie, a tedy mimo turecké nárazníkové pásmo.

Jak ale Seznam Zprávám napsala turecká politoložka Rukiye Tinas, tyto důvody leží až daleko za těmi klíčovými. Podle posledního průzkumu veřejného mínění vnímá většina Turků (včetně těch, kteří volí opozici) vojenskou operaci v Sýrii jako prevenci před vnější hrozbou a jako protiteroristickou akci.

Turecká policie krátce po vydání článku zadržela šéfredaktora Sputniku, ten byl ale po následném telefonátu mezi ministry zahraničí obou států propuštěn.

Zintenzivnění bojů v provincii Idlib se také odrazilo na zvýšeném přívalu běženců mířících k tureckým hranicím. Z Idlibu uprchlo před bombardováním režimních a ruských letadel už asi milion lidí, kteří přežívají uprostřed zimy ve stanech v děsivých podmínkách. Turecko, které už hostí skoro čtyři miliony Syřanů, ale další brát odmítá.

Erdogan Syřanům vzkázal, že turecké úřady jim v odchodu do Evropy bránit nebudou. Tím ale porušuje dohodu, kterou s jeho vládou uzavřela Evropská unie v roce 2015. Smlouva zavazuje Turecko k tomu, aby bránilo běžencům pronikat do Evropy, za to mimo jiné dostane sumu šest miliard eur.

Turecko tak v posledních dnech opustilo několik tisíc lidí snažících se dostat do Evropy. Turecká média v pondělí informovala o tom, že řecká pohraniční stráž zastřelila Syřana snažícího se přejít hranici. Řecké úřady to popírají.

„Aby se vyhnulo krveprolití v Idlibu, otevře možná Turecko hranici se Sýrií. Už teď ale hostí 3,6 milionu syrských uprchlíků, takže můžeme očekávat, že mnozí z nich zamíří do Řecka. Evropská unie by měla tlačit na Putina, aby zastavil bezhlavé bombardování Idlibu,“ napsal na Twitter Kenneth Roth, výkonný ředitel neziskové organizace Human Rights Watch.