Článek
Matadoři tohoto žánru jsou v Česku pravidelnými hosty, a to nejen proto, že mají pro střední Evropu velkou slabost: „Kdykoliv u vás hrajeme, tak je to vždy více než koncert. Je to oslava se všemi nádhernými pocity. Dalo by se říct, že to může být kouzelné i v jiných zemích, ale v Srbsku, Česku a Polsku to má prostě něco do sebe. Je nám to velice blízké jakožto Balkáncům. Myšlenky a vize jsou často podobné. A co teprve, když se přidá temperament! Do pár vteřin můžeme být celkem nebezpečná stvoření. Prostě Balkán! Asi to je tím, že jíme hodně masa a pijeme hodně ohnivé vody,“ přibližuje Ivancea.
Jeden by řekl, že kvůli jejich rumunsko-romskému původu budou mít problémy s dochvilností. Opak je podle zkušeného saxofonisty pravdou: „Nikdy nechodíme pozdě. Když si řekneme, že se v půl páté potkáme před recepcí, tak tam budeme ještě o deset minut dříve. Značný podíl na tom má náš německý manažer, ale velkou roli hraje i vzájemná úcta. Pojí se s tím docela vtipná vzpomínka. V Japonsku, kde jsou hodně přísní na dochvilnost, jsme byli mnohdy důslednější než oni. A místní se nestačili divit.“
Kapela už hraje více než dvacet let. „Zažili jsme dobré i zlé časy a jsme v podstatě rodina. Nechováme se nějak, protože náš manažer je nablízku, a pak zase začneme zlobit. Na to už je trochu pozdě.“
Během večera poskytl Costica Trifan, trumpetista kapely, odborné školení americkému trumpetistovi Nicholasi Arthoferovi, který žije v Praze. Nakonec se z toho vyklubalo i školení smlouvání, Costica se mu totiž snažil prodat svou trumpetu.
