Článek
Trumpův přístup k pandemii koronaviru, jeho necitlivé výroky a až příliš rychlé otevření země mohou být jedněmi z hlavních důvodů, proč u starší populace teď ztrácí na síle, všímají si americká média.
Mluvit s americkými známými a kamarády o politice má své limity. Na to jsem přišla už kdysi dávno. Narozdíl od Česka, kde ale politickou příslušnost vytušíte až tak po druhém či třetím pivu či vínu, jsou tady za oceánem karty docela jasně rozdané.
Buď sousedovi vlaje přímo na předzahrádce obrovská vlajka Trump 2020 (věřím, že v jiných koutech USA je to Biden), případně je auto vaší známé polepené nálepkami kandidátů příslušné strany za posledních osm let, nebo se téměř každý den na procházce v parku potkáte s Walterem, který má dvě kšiltovky. Jednu pestře rudou s - a tady možná tušíte, co přijde - nápisem „Let's make America great again“ a pak černou se třemi písmeny - NRA.
Protože nejsem úplně zběhlá v těch tisících zkratek, které se v USA používají na kdeco, rozklíčovat tohle NRA mi chvíli trvalo. Když jsem zjistila, že se jedná o National Riffle Association, tedy Národní střeleckou asociaci, která už od roku 1871 sdružuje všechny Američany bojující za občanská práva na podporu civilního držení střelných zbraní, hned jsem měla jasněji. Automaticky si tedy Waltera dávám do skupinky tradičních obyvatel Louisiany, kteří tíhnou ke konzervatismu a Republikánské straně. Jsou tvrdě proti potratům, zato stejně tvrdě zastávají právo nosit zbraň všude a kdykoliv.
„Já vám povím, že už začínám být ze všeho dost nejistý,“ povídá mi asi sedmdesátiletý skorosoused Walter během pár minut, kdy vždy prohodíme pár vět, zatímco mladší dcerka obdivuje jeho psa. I když se usmívá, jak má pokaždé zvykem, vidím, že si dělá starosti. Hned na začátku karantény prodělal plánovanou srdeční operaci a od té doby se kromě pravidelných procházek snaží držet doma, říká. Následné protesty po celých Spojených státech a volby za dveřmi, napjatá doba, podotýká.
„Vždyť já už ani těm republikánům nemůžu věřit! Doufám, že to vše skončí 3. listopadu,“ doufá. Když se jej opatrně ptám, jak bude volit, váhá. Přitom si dovoluji odhadnout, že v tu samou dobu před rokem by byla jeho odpověď rychlá a jasná. Walter se stejně jako mnoho dalších seniorů cítí zrazeně. Vědí, že politicky tíhnou k tradiční pravici, schvalují Trumpova politická rozhodnutí, zároveň se ale nemohou smířit s tím, že americká administrativa za poslední čtyři roky udělala z jejich země terč posměchu a že prezident, kterého volili, teď jejich věkovou skupinu bez ostychu hází přes palubu, když čísla a nezvládnutou situaci ve zdravotnictví komentuje slovy „Prostě to tak je“.
Důchodcům se nelíbí ani to, že Trump mluví o pozastavení výběru daně z příjmů, což by sice pomohlo rodinám v nelehké finanční situaci, zároveň by ale podle kritiků tento krok vyčerpal systém státní zdravotní a sociální podpory, takzvané Medicare a Social Security, na kterých jsou závislé desítky milionů Američanů včetně seniorů.
Průzkumy posledních týdnů ukazují, že i zapřisáhlí republikáni letos možná dají svůj hlas demokratovi. Před 4 lety zvítězil Donald Trump nad Hillary Clintonovou mezi voliči staršími 65 let přesvědčivě s náskokem sedmi procentních bodů. U bělošských seniorů bylo toto číslo skoro trojnásobné, cituje statistiky v nedávno otištěném textu deník The New York Times. Stejné noviny si nechaly udělat průzkum, ze kterého mimo jiné vychází, že šance letošních prezidentských kandidátů - Trumpa a Bidena - jsou v této věkové skupině vyrovnané.
Demokraté si fandí i na základě jiných průzkumů (velkou podporu mají mimo jiné ve skupině seniorů jiné barvy pleti a také u starších žen), po zkušeností před čtyřmi lety, kdy většina předvolebních odhadů nahrávala Hillary Clintonové, jsou ale obezřetní.
Pořád je tu mnoho takových, kteří si myslí, že žádný jiný prezident by se během pandemie nezachoval jinak, a takových, pro které jsou demokraté nepřijatelnou možností už jen z principu.
