Trump zmizel z Bílého domu, ale na výsluní bude chtít zůstat

Čerstvě bývalý prezident odešel z funkce s posledním prvenstvím. Stal se prvním prezidentem za posledních zhruba 150 let, jenž se nezúčastnil inauguračního aktu svého nástupce. Demokratický vítěz listopadových voleb Joe Biden byl tedy do prezidentské funkce uveden bez Trumpovy přítomnosti.

Poslední týdny Trumpovy vlády byly – i kvůli nepokojům v americkém Kapitolu s několika oběťmi – ve znamení chaosu. Podle odborníků se bude o republikánově čtyřletém mandátu uvažovat právě v souvislosti s násilnými protesty.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy to uvedl i amerikanista Kryštof Kozák z Institutu mezinárodních studií na FSV UK. „Jeho nejdůležitějším odkazem je bohužel přesně to, co se stalo 6. ledna, kdy jeho věrní příznivci zaútočili na Kapitol. Je to taková symbolická tečka za jeho politickým stylem a tím, jakým způsobem on po celé čtyři roky Ameriku spíše rozděloval, než naopak,“ okomentoval pro Seznam Zprávy Trumpovu vládu amerikanista Kozák.

„Trump za sebou nechal politiku založenou na nedůvěře ve vládu. Skrz vyhrocené protiimigrační sentimenty si často zahrával s podvědomým rasismem a i na mezinárodním poli se zaměřil spíš na konfrontaci než na kooperaci,“ shrnul exprezidentovo dědictví expert.

I Trumpova administrativa ale hlásí vlastní úspěchy. „V tomto kontextu zmíním třeba snížení daní, které dopadlo sice na všechny, ale pomohlo hlavně velkým korporacím i nejbohatším Američanům. Z dlouhodobého hlediska nicméně toto snížení pouze dál zatěžuje federální rozpočet, který je výrazně deficitní,“ doplnil Kozák. Otázkou do budoucna nyní je, jak udržitelné jsou tyto obří deficity do budoucna.

V minulosti se různí prezidenti stavěli ke svému odchodu z Bílého domu různě. Někteří se, třeba jako Barack Obama, pustí do sepisování vlastních pamětí, jiní se realizují ve filantropii a další si zase užívají zaslouženého odpočinku. A jako George Bush mladší malují olejomalby. Nad budoucím působením pětačtyřicátého amerického prezidenta Donalda Trumpa nyní visí velký otazník.

Po nepokojích v Kapitolu proti němu demokraté ve Sněmovně reprezentantů zahájili proces impeachmentu. A pokud by ústavní žaloba prošla i Senátem, což je nyní vzhledem k vyrovnanému počtu republikánů a demokratů v horní komoře Kongresu nejisté, bylo by Trumpovi oficiálně znemožněno v budoucnu znovu kandidovat.

„Impeachment, jenž demokraté ve Sněmovně reprezentantů už odhlasovali, je složitý proces. Jeho další vývoj budeme sledovat v Senátu. Ty procedurální postupy jsou komplikované a pořád ještě úřadující předseda Senátu Mitch McConnell do toho může různě zasahovat. V průběhu impeachmentu se ale předpokládá, že horní komora Kongresu přejde pod demokraty, protože dva noví senátoři za Georgii složí oficiální přísahu,“ uvedl Kozák.

Proces impeachmentu podle něj proto může trvat i sto dní. A klidně i déle, budou-li předvoláni další svědkové a budou-li se řešit další důkazy, což demokraté „možná budou chtít udělat, aby jasně demonstrovali ta Trumpova údajná provinění“, řekl amerikanista.

„Lze nicméně očekávat, že Donald Trump nebude chtít jen tak zmizet z veřejného výsluní – pozornost médií mu dělá dobře. A navíc se teď cítí ukřivděný. Jsou to sice zatím jen spekulace, ale uvažuje se o tom, že pokud mu bude znemožněna další politická cesta, začne spolupracovat s nějakým hodně konzervativním médiem, nebo do něčeho podobného sám zainvestuje,“ podotkl amerikanista Kozák.

V posledních týdnech se mluvilo i o další potenciální investici. A to v kontextu toho, že Trump přišel o svůj účet na svém kdysi oblíbeném Twitteru s asi sedmdesáti miliony sledujících. Na stole je tedy i možnost, že by exprezident zainvestoval do nějaké alternativní sociální platformy, kde by mohl být znovu v kontaktu se svými příznivci. I po násilnostech, k nimž došlo v Kapitolu a ze kterých mnozí viní právě Trumpa, je totiž velká část republikánských voličů Trumpovi stále oddaná.

Donald Trump byl v mnohém velmi specifický lídr Spojených států. „Odlišoval se právě tím, že od počátku agresivně stavěl na tom, že není součástí politického establishmentu. V Americe se v tomto kontextu používá pojem ‚deep state‘, tedy hluboký stát. Poměrně ostře vystupoval proti svým konkurentům či protivníkům a celou tu dobu měl určité autokratické tendence – a my teď už vidíme, kam až to dospělo,“ vysvětlil Kryštof Kozák z FSV UK.

„On tímto způsobem přistupoval k vládě i lidem kolem sebe – hodně se řešilo, že je pro Trumpa důležitá zejména osobní loajalita. Nějaké institucionální předpisy nebo zákony pro něj zdaleka nehrály takovou roli, ze svého developerského působení byl možná zvyklý je spíš ohýbat. Takže v tomhle je určitě mezi americkými prezidenty hodně výjimečný,“ řekl Seznam Zprávám amerikanista.

Zda lze Trumpa srovnávat s nějakým z jeho předchůdců, je otázkou. Trump sám se srovnával s prezidentem Andrewem Jacksonem, který byl u moci ve třicátých letech devatenáctého století. Tedy před necelými dvěma sty lety.

„To srovnání je v něčem zajímavé, ale už jen to, že se srovnával s prezidentem, který vládl před tolika lety, a že dvě stě let nepřišel do Washingtonu nikdo takhle institucionálně destruktivní, o něčem svědčí,“ okomentoval Kozák.

Ačkoliv dlouhá léta v americké politice platilo, že se bývalí šéfové Bílého domu do politiky svých nástupců už nemíchali, v současnosti je to jinak. Tradici porušil demokrat Barack Obama, který proti Trumpovi aktivně vystupoval.

„To bylo bezprecedentní. Nyní se dá očekávat, že i Trump se bude nějakým způsobem k politice vyjadřovat i nadále. Uvidíme, jak mu to bude umožněno,“ shrnul Kozák.