Článek
Členské země NATO na summitu v Bruselu ohledně výdajů na obranu jen potvrdily své závazky domluvené už před čtyřmi lety ve Walesu. Tvrdý a veřejně patrný tlak amerického prezidenta Donalda Trumpa na evropské spojence, hlavně na Německo, aby na obranu vydávali více prostředků a učinili tak rychleji, než bylo dosud v plánu, tak byl do značné míry především představením pro veřejnost. Podle dostupných informací totiž žádná země na prezidentův požadavek razantnějšího zvyšování výdajů nepřistoupila. Přesto ale po skončení summitu šéf Bílého domu ohlásil úspěch a prohlásil, že věří v Alianci, která podle něj nyní – na rozdíl od doby před pouhými dvěma dny – funguje jako dobře namazaný stroj.
Trump ve čtvrtek přiměl spojence k mimořádnému setkání a k debatě o obranných výdajích. Následně svolal tiskovou konferenci, oznámil, že na summitu donutil partnery převzít větší díl odpovědnosti za společné obranné úsilí, a odletěl na další část svého evropského turné, které po čtyřdenní návštěvě Británie vyvrcholí v pondělí schůzkou s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Helsinkách.
Domluva z roku 2014, že do deseti let se země NATO dostanou s výdaji na obranu ke dvěma procentům svého hrubého domácího produktu, byla reakcí právě na ruský postup na Ukrajině, na ruskou anexi Krymu a rychlé a hluboké ochlazení vztahů NATO s Moskvou. Nejde ovšem o příspěvky do nějaké hypotetické společné alianční pokladnice, ale o velikost příslušných kapitol národních rozpočtů jednotlivých členských zemí bloku.
Evropané nezpochybňují, že Spojené státy jako největší a nejbohatší spojenecká země s dlouhodobými globálními ambicemi nesou největší zátěž společné obrany. Připomínají ale také svou solidaritu s USA po teroristických útocích z 11. září 2001 i podíl svých vojáků v aliančních operacích v Afghánistánu i jinde.
Potřebu, aby Evropané a Kanaďané dávali na obranu více peněz, zdůrazňují Američané dlouhodobě. Ve Walesu v roce 2014 ostatně USA reprezentoval ještě Trumpův předchůdce Barack Obama.
Trump dal ovšem tomuto tlaku už loni novou dynamiku a jeho tweety rozvířily atmosféru i nynějšího bruselského summitu. Generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg to komentoval slovy, že Trump vytvořil kolem této otázky „pocit naléhavosti”.
Mapa Jiřího Hoška: Konvenční úder i hybridní hrozby. NATO chce být schopné lépe čelit všem případným útokům
Americký prezident nejprve ve středu navrhl, aby se země místo na dvě procenta HDP soustředily na procenta čtyři. Ve čtvrtek novinářům vysvětlil, že podle něj je to „správná” hodnota. Američanům by potíže nedělala, nyní vydávají na obranu přes čtyři procenta. Česko se svým nynějším přibližně jedním procentem by mělo potíže takové, že podobnou možnost rovnou vyloučil premiér Andrej Babiš. Ten také upozorňuje, že při růstu ekonomiky je lepší mluvit o konkrétních částkách než o procentuální hodnotě HDP.
Ve čtvrtek šéf Bílého domu téma vznesl znovu, nečekaně přímo při setkání s prezidenty Ukrajiny a Gruzie. Vyvolal tím mimořádné další jednání v užším kroužku lídrů 29 aliančních zemí. Zprávy diplomatů mluvily o Trumpových velmi tvrdých vyjádřeních, nakonec se však podařilo atmosféru uklidnit.
Jak po summitu připomněl například český premiér Babiš, otázku společné obrany a souvisejících vysokých nákladů americké strany Trump ve vztahu k Evropě často spojuje s deficitem v obchodu mezi EU a USA. Jeho kritika plynovodu Nord Stream a německých nákupů ruského plynu tak může být chápána nejen jako strategická obava o energetickou bezpečnost Evropy, ale i jako tlak na diskuzi o nákupech amerického zkapalněného zemního plynu. Podobně někteří pozorovatelé chápou Trumpovy opakované zmínky o deficitu ve vzájemném obchodu a o amerických zbraních, které jsou „nejlepší na světě”.
Spojené státy a Evropa přitom stojí na prahu obchodní války, kdy EU na americká cla na ocel a hliník reagovala uvalením cel na řadu druhů zboží dovážených z USA. Američané nyní zvažují možnost uvalit další cla na dovoz evropských automobilů. O situaci by měl do konce měsíce ve Washingtonu jednat předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.