Trump jako mírotvůrce. Mír mezi Izraelem a Palestinci se ale nepřiblížil

Velká chvíle pro amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dnešní podpis dohody o normalizaci vztahů mezi Spojenými arabskými emiráty a Izraelem přirovnávají někteří optimisté k mírovým smlouvám z Oslo nebo k podpisu mírové smlouvy s Egyptem, pesimisté ji popisují jako mírovou smlouvu mezi státy, které spolu nikdy neválčily.

Poté, co normalizaci vztahů ohlásil i Bahrajn, budou židovský stát uznávat už čtyři arabské země - už dříve s ním uzavřeli mír výše zmínění Egypťané a Jordánci.

„Znovu vyprávějí celý příběh židů v regionu. A mění celý narativ: už neříkají, že nenávidí Izrael a že židé jsou špatní, že si přejí, aby zmizeli, ale potřebují je proti Íránu. Říkají, že židé sem patří, nejsou to cizinci a že to Palestinci musí přijmout,“ řekla deníku The New York Times bývalá izraelská politička Ejnat Wilfová.

Podpis mírových dohod je také předvolebním trumfem Donalda Trumpa, který už nějaký úspěch ve složité blízkovýchodní politice nutně potřeboval. K jeho „dohodě století“, jak nazýval svůj plán na mír mezi Izraelem a Palestinci, je sice stále stejně daleko, i tak ale lze mluvit o úspěchu, který změní desítky let trvající stav.

Ostrovní státeček Bahrajn je s 1,5 miliony obyvatel nejmenší zemí Perského zálivu, přesto je ale podpis smlouvy s ním pro Izrael důležitý. Bahrajn je totiž zemí, v níž mají velký vliv Saúdové a těžko si lze představit, že by k dohodě s Izraelci došlo bez požehnání saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána.

O vlivu Saúdské Arábie v Bahrajnu svědčí i události takzvaného arabského jara v roce 2011 - když v metropoli Manámě vypukly protesty šíitské opozice, vyslala Saúdská Arábie do země tisíc vojáků, kteří spolu s dalšími pěti sty mužů ze SAE povstání tvrdě potlačili.

Ani samotná Saúdská Arábie neskrývá jisté oteplení vztahů s Izraelem. Království se sice nechalo slyšet, že dokud nevznikne palestinský stát, tak k normalizaci vztahů s Izraelem nedojde, přesto mu už ale povoluje průlety svým vzdušným prostorem, což bylo dříve tabu. Jistou brzdou v bližším vztahu k Izraeli je údajně stárnoucí král Salmán, který se na rozdíl od svého syna více drží dlouholeté politiky arabských států vůči Izraeli.

Spojené arabské emiráty a Bahrajn přitom nemusí být ani zdaleka posledními státy, které si k Izraeli našly cestu. Diplomaté a analytici už spekulují o tom, kdo bude další - nejčastěji zmiňují Súdán a Omán. S ománským sultánem se už ostatně izraelský premiér Benjamin Netanjahu osobně setkal při překvapivé návštěvě v roce 2018. O víkendu se také v izraelském deníku The Jerusalem Post objevila zpráva, že Maroko se chystá na zavedení přímých letů do Izraele. To ale později marocké vládní zdroje označily za fake news.

Reálné dopady nynějších smluv na dění na Blízkém východě ani zdaleka nejsou jasné. „Pokud se použijí efektivně, mohou být základem pro obnovení snah o zrychlení dvoustátního řešení. To ale musí vést americká administrativa odhodlaná k dvoustátnímu řešení, což Trumpův plán není,“ řekl agentuře AP Daniel Shapiro, někdejší americký velvyslanec v Izraeli.

V Izraeli, kde začala kvůli druhé vlně koronavirové pandemie platit opět celostátní karanténa, je nyní téma normalizace vztahů s arabskými státy poněkud ve stínu pozornosti. Média si ale všimla, že do Washingtonu odcestoval pouze premiér Netanjahu se svými lidmi, jeho koaliční partner Benny Ganc, který ho ve funkci po 18 měsících vystřídá, už pozván nebyl.

Z evropských státníků se pak dnešního ceremoniálu zúčastní pouze maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó. Právě maďarská vláda Viktora Orbána má k Trumpovi i Netanjahuovi z celé Evropy nejblíže.

Celou dohodu musí navzdory slavnostnímu podpisu ještě schválit izraelský Kneset.