Trpí tělo i psychika. Jak pandemie ovlivňuje duševní zdraví Evropanů?

Celosvětová zdravotnická krize se citelně podepisuje na našem duševním zdraví. Jak konkrétně? Jak jsou na tom s dostupnou pomocí například naši sousedé na Slovensku? A jak si vedou Češi?

Už v červnu se mluvilo o tom, že pandemie i opatření proti ní na lidi doléhají ve velmi negativní míře. Ukázala to i studie unijního Společného výzkumného střediska. U různých skupin dotázaných kvůli koronakrizi se objevily nebo zhoršily úzkostné stavy a celkově lidé prožívali větší stavy nespokojenosti se svým životem.

Že se koronavirová krize negativně odráží i na psychice Slováků, potvrdil v podcastu Andrej Vršanský z Ligy za duševné zdravie. Ta provozuje od roku 2019 linku důvěry Nezábudka.

„Můžeme potvrdit, že už při první vlně byl nárůst hovorů významný, na naší lince jsme evidovali navýšení asi o 75 procent. V druhé vlně je charakter problémů i samotné navýšení počtu telefonátů mnohem dramatičtější – oproti standardu nám chodí trojnásobek hovorů, nezvládáme je z kapacitních důvodů ani přijímat,“ vysvětluje Vršanský v Checkpointu.

Podle něj je koronakrize a s ní spojený lockdown impulzem pro řešení příznaků duševních chorob. „Mluvíme zejména o depresích a úzkostných poruchách. To jsou dvě největší oblasti, pak ještě mohu zmínit závislosti,“ vyjmenoval expert.

Naši sousedé evidují okolo 350 tisíc psychiatrických pacientů, podle odhadů ale příznaky duševních poruch trpí dalších 700 tisíc lidí, ale neléčí je. Na Slovensku, kde je duševní zdraví stále tabuizované a vláda se mu začala věnovat teprve nedávno, je totiž velmi složité sehnat kvalitní pomoc odborníka.

„Na psychiatra se tu čeká průměrně dva až tři měsíce, a když se k němu člověk dostane, průměrně mu odborník věnuje 13 minut svého času – z toho je šest minut administrativa,“ podotkl Andrej Vršanský.

„Několikanásobně vzrostla návštěvnost naší stránky Kde hledat pomoc. To je jeden z těch děsivých ukazatelů, jak na tom jsme,“ potvrzuje zvýšený výskyt zájmu o řešení duševních onemocnění Marie Salomonová. Ta spoluzaložila organizaci Nevypusť duši, která se už pět let snaží především o destigmatizaci duševních onemocnění a včasnou prevenci.

Podle Národního ústavu duševního zdraví v Česku vzrostl od začátku pandemie výskyt duševních onemocnění z dvaceti na třicet procent a riziko sebevražd se ztrojnásobilo. Obrovský nárůst klientů zaznamenaly linky bezpečí, které však měly personální problémy a často nedokázaly pomoci všem, kteří se na ně obraceli.

„Už jsme došli na hranu kapacit v naší organizaci,“ připouští v Checkpointu Marie Salomonová. Nevypusť duši organizuje workshopy pro školáky po celé republice, v běžném provozu zvládnou být až na čtyřech místech republiky souběžně. „Když jsme odkázáni na online prostředí, máme jen jedno studio v Praze, ze kterého mohou naši lektoři vysílat, aby to bylo kvalitní. Kdybychom ale měli víc prostorových kapacit, zvládli bychom to, zájem rozhodně je,“ dodává.

„Je to doba, která má určitě potenciál k tomu, aby si co nejvíc lidí uvědomilo, že duševní zdraví je také zdraví, že o něj musíme pečovat všichni,“ říká Salomonová a připomíná i problematiku destigmatizace oblasti duševního zdraví. „Je smutné, že si to lidé uvědomí až ve chvíli, kdy narazí na nějaké svoje vlastní hranice.“

Jaká je situace jinde v Evropě? Zhoršila se situace například i ve Velké Británii nebo Švédsku? Dočkáme se destigmatizace duševních onemocnění i na úrovni české politiky? Pusťte si nejnovější díl podcastu Checkpoint v přehrávači nad článkem.