Glosa: Triumf lidskosti. Když Íránec věnuje olympijskou medaili Izraeli

Tenhle silný příběh z tokijské olympiády v íránských médiích zaručeně nenajdete. V hlavních rolích je totiž triumf lidskosti, přátelství a Stát Izrael.

I když Izrael v posledních měsících vztahy s nejrůznějšími muslimskými zeměmi výrazně zlepšil, pořád se najdou země, které židovský stát nenávidí - a to tím způsobem, že se tváří, jako by nebyl. Na mapách ho v dotyčných státech budete hledat marně.

Zloba a zášť vůči všemu a všem, co Izrael ztělesňuje, dospěla až k všelijakým bojkotům, které nám v Česku připadají absurdní. Hry letní olympiády v Tokiu, tento svátek sportu, nebyly podobných excesů ušetřeny.

Dva judisté z Alžírska a Súdánu, jejichž jména tady nevidím důvod zmiňovat, odmítli vstoupit na tatami, protože by se tam bývali utkali s izraelskými soupeři. S Alžírskem židovský stát nemá oficiální vztahy, tak to asi úplně nepřekvapilo, ale Súdán je právě jednou ze zemí, s nimiž Izrael kontakty normalizoval. Od stejně hloupého jako nesportovního rozhodnutí to jeho sportovce stejně neodradilo.

Jenže v Tokiu se v posledních hodinách přihodilo také něco, co je velkým vítězstvím lidskosti, vítězstvím Izraele a jeho judistů. Dokonce bych se nebál slova triumf. V podstatě taková morální medaile, i když ji v tabulce národů nenajdete.

Na mistrovství světa v roce 2019 íránští trenéři přinutili výtečného judista Saída Molláího, aby schválně prohrál své semifinálové klání, a zabránili tak tomu, aby v boji o zlato nastoupil proti, tušíte správně, izraelskému judistovi, Sagimu Mukimu.

Pokud se domníváte, že to Molláí dával na odiv a stal se po návratu oslavovaným členem Íránských revolučních gard, pak jste na omylu. Judista odhodil svou antisemitskou vlast, uprchl do Německa a s izraelským judistou Mukim dokonce navázal blízké přátelství. Společně snili o tom, že se třeba na tokijské olympiádě potkají, tentokrát doopravdy, ve finále.

Molláí se totiž dohodl s Mongolskem, že bude startovat v jeho barvách. Protože mu byl přiznán status uprchlíka, nemusel čekat na souhlas Teheránu, který by býval zcela jistě nezískal.

Zatímco Muki vypadl v Tokiu v kategorii do 81 kilogramů v osmifinále, Molláí skutečně dokráčel až do boje o zlato. I když se olympijským vítězem nakonec nestal, v boji proti nenávisti a antisemitismu vyhrál tenhle běženec na celé čáře. Není divu, že mu vítězný Japonec Takanori Nagase zvedl po finálovém klání ruku na znamení triumfu. Rodilý Íránec Saíd Molláí pak svou bývalou vlast ještě povalil na záda prohlášením, ve kterém svou olympijskou medaili věnoval Státu Izrael.