Článek
Pět tisíc aktuálních případů. To je nový rekord, který v úterý překonala epidemie koronaviru. Dalším superlativem se stalo 290 nakažených během jednoho dne, s jednou výjimkou nejvíc od osmého dubna.
Nikdo z odpovědných nereagoval, a tak zůstalo u pondělního výroku hlavní hygieničky Jarmily Rážové. Během pár týdnů zavedeme roušky ve veřejné dopravě a možná i v supermarketech, přinejmenším v Praze. „Teď vám z tohoto místa jen těžko můžu říct, že tak ministerstvo učiní i na území celé republiky,“ uvedla hygienička opatrně.
Takřka opačně reagovaly úřady i veřejnost při minulém vrcholu epidemie na přelomu března a dubna, kdy počet aktuálně nakažených zlomil hranici čtyř tisíc. Úplný zákaz vycházení bez roušky i totální zavření státních hranic tehdy byly považovány za nutný prostředek pro „záchranu tisíců životů“, které byly slovy premiéra u nás ohroženy stejně jako v Itálii.
Dnes spočívá hlavní koronavirové drama v tom, jak se změnil přístup veřejnosti i úřadů. Musí to mít nějaký důvod.
Srovnejte podle čísel - co se dělo na jaře a co teď v létě:
Během tří týdnů na počátku jara bylo obvyklé, že počet nově nakažených denně překročil hranici dvou set případů. V tom se tehdejší zkušenost shoduje s rovněž třítýdenním obdobím, které nastalo po dvacátém červenci.
Pražská hygienička Zdeňka Jágrová přesto tvrdí, že se virus chová jinak. Nešíří se jako stepní požár nekontrolovaně celou zemí, nákaza se objevuje jen v jednotlivých lokalitách. V tom se Česko neliší například od sousedního Německa nebo Rakouska, kde se rovněž objevují jednotlivá ohniska v ubytovnách cizích dělníků, pečovatelských ústavech, svatbách a nočních podnicích. Stejně jako u sousedů se daří jednotlivá ohniska postupně likvidovat. „Není to druhá vlna,“ uklidňuje hygienička veřejnost.
První odpověď zní, že hygienici mají postup nákazy lépe pod kontrolou než v březnu, kdy nebylo k dispozici dost testů. Proto se není třeba bát, i když případů znovu přibývá.
Zbytečně jsme se báli
Aktuální data se od těch dubnových ovšem v jednom rozměru liší. Bez ohledu na počet nakažených jen minimum lidí zasažených infekcí skončí v nemocnici. Čeká se na odpověď epidemiologů, proč dnes stačí 130 lůžek, když v polovině dubna bylo pět set málo.
Dílčí řešení od sousedů nabízí německý Institut Roberta Kocha, podle kterého se průměrný věk nakažených snížil v posledních čtyřech měsících z padesáti let na pětatřicet. Mladší lidé přitom ve většině případů infekci přestojí bez jakýchkoli příznaků. Přesto se tím nevylučuje, že se v minulosti dostávalo do špitálů mnohem víc nakažených jen z toho důvodu, že se veřejnost příliš bála a považovala covid-19 za nemoc ohrožující život každého bez ohledu na věk a zdravotní stav. S obranou proti první vlně koronaviru to Česká republika i další středoevropské země přehnaly, protože „Itálie“ v nich nikdy nehrozila, a dnes už nechtějí opakovat stejnou chybu. I taková odpověď se nabízí na otázku, proč dnes sledujeme křivky epidemie s větší či menší mírou lhostejnosti.
Tuzemská opatření proti koronaviru se v mezinárodním srovnání pohybují ode zdi ke zdi.
Zpočátku použila zdejší vláda nejtvrdší nástroje, třeba přísnost zdejšího zákazu vycházení měla obdobu jen v nejvíc zasažených zemích. Dnes jsou naopak zdejší hygienici ke spoluobčanům nejmírnější. Například Rakušané evidovali v červenci stejný nárůst případů koronaviru jako v Česku, a proto už od předminulého pátku nařídil ministr zdravotnictví Rudolf Anschober roušky v supermarketech, dalších prodejnách potravin, v bankách, na poštách a v městské veřejné dopravě. Ve vlaku je nikdy nezrušil, a proto jen zvýšil pokuty těm, kdo je neměli. Naopak vyvázly třeba hospody, trafiky nebo prodejny oblečení.
Zatím je předčasné bilancovat, od minulého víkendu ovšem začal počet aktivních případů klesat na současných čtrnáct set.
