Článek
Co dělá během mimořádné situace, kdy jsou divadla zavřená, herec a mim Boleslav Polívka? A dá se podle něho hrát divadlo v rouškách?
„Určitě jde, ale záleží na tom, co se děje pod rouškou,“ odpovídá se smíchem Polívka. „Měl jsem kdysi nápad, že budeme hrát takzvané tušené divadlo, že se to divadlo bude hrát za železnou oponou. Lidi si zaplatí vstupné a budou jen tušit, co se tam děje. Nebude to ani slyšet, ani vidět. Takže tohle by bylo podobné.“
To ředitel dvorské zoo, senátor Přemysl Rabas má teď starosti především o to, aby se nemocí covid-19 nenakazili primáti. Koronaviry jsou pro ně podobně nakažlivé jako pro člověka. „Než o šelmy máme větší strach o primáty – přece jen šimpanzi, gorily a orangutani jsou geneticky člověku velmi blízko, v případě šimpanzů je to téměř 99 % toho genomu, který je shodný. Takže tam by ten přenos koronaviru byl možný a tam jsme taky ta opatření zpřísnili,“ vypočítává Rabas během procházky liduprázdnou zoo, které šéfuje.
„Myslím si, že by se nic nestalo, kdyby se zoologické zahrady stejně jako botanické a zámecké parky už otevřely. S nějakým omezením - že by lidé nemohli do pavilonů, že by nefungovaly naplno restaurační zařízení, a že by se třeba omezil počet návštěvníků na nějakou jednotku plochy,“ přemítá.
Profesor Pavel Kolář v současnosti pracuje v tzv. první linii – stará se o pacienty, kteří jsou vysoce rizikoví, na spinální jednotce či lůžkovém oddělení ve Fakultní nemocnici Motol. Hodně času věnuje projektu chytré karantény.
„Je potřeba zamýšlet se nad psychologickým dopadem nákazy. Například budete bydlet někde na vesnici a přijedou tam lidé z města. A vidíte hned obrovskou stigmatizaci. Ta psychologie s sebou ponese určitou traumatizaci do budoucna, ta je děsivá,“ domnívá se Kolář.
Jejich kompletní výpovědi najdete v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, jehož archiv najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
