Článek
Dva kamarádi z dětství založili v 90. letech firmu. Jeden kreativní, plný nápadů a s talentem nadchnout lidi, druhý strohý, pečlivý, všechno měl rád pod kontrolou. Ideální tým rozjel business, po několika letech tvrdé práce se jejich firma vypracovala na jedničku v oboru.
První jednatel se staral o realizaci nápadů a shánění zakázek, druhý měl na starost účetnictví, daně a zázemí firmy. První jednatel se o „formality“ vůbec nestaral. Po několika dalších letech se ale situace změnila. Hlavní části jejich podnikání klesly zisky, dostavily se problémy v osobním životě.
První z jednatelů se rozhodl začít si užívat svých zisků, ale najednou zjistil, že ve firmě nejsou peníze. „Účetnictví bylo neúplné, některé doklady zmizely, druhý z jednatelů si tajně vyplácel velké bonusy, některé transakce nebyly vysvětlené – ze společné firmy se stala prázdná skořápka,“ popisuje Jakub Javorský, expert na forenzní služby ve společnosti PwC Česká republika, jeden z případů interních firemních podvodů, které v uplynulém roce vyšetřoval.
A uvádí další, pochopitelně rovněž anonymizovaný. Z úplně jiného oboru, výrobního průmyslu, na druhé straně republiky.
„Po revoluci se jedna rodina rozhodla zachránit místní menší továrnu a během patnácti let z ní postupně vypracovala úspěšnou firmu s několika pobočkami. Tři spoluvlastníci a zároveň jednatelé, jedna rodina,“ vypráví Javorský.
Nejprve společně denně pracovali, ale jak se firma stabilizovala, první jednatel zůstal ve firmě, další dva se soustředili na jiné podnikání. První jednatel přestal s ostatními po pár letech komunikovat. Začal si nabírat půjčky od bank, ale odmítal ukázat zbylým jednatelům, k čemu přesně budou, jak rozvinou firmu a jak vygenerují zisk, kterým se splatí.
Všechny plány měl jen ve své hlavě, bránil zaměstnancům informovat ostatní jednatele. Objevila se podezřelá výběrová řízení, zakázky zvláštním dodavatelům. Firma byla zadlužená, s nezanedbatelnou pravděpodobností úpadku.
„V těchto i dalších námi vyšetřovaných případech podváděl dotyčný jednatel své kolegy dlouhodobě a měl rozjetá různá podvodná schémata, jejichž cílem byla zpronevěra firemních prostředků,“ informuje odborník PwC.
Například zamlčené bonusy, falešné dodavatele, neoprávněné cestovní výdaje, případně komplikovanější schémata. To si třeba podvádějící jednatel sám založil novou entitu, která fakturovala zákazníkům služby nebo materiál, zatímco náklady nesla společnost, ve které podvádějící jednatel působil se svými kolegy.
Určitě šlo minimálně o desítky milionů.
Škoda se podle Javorského nedá příliš vyčíslit: něco je sice jasně kvantifikovatelné, jako bonusy, které si podvodníci tajně vyplatili. Něco ale ne, jako nevýhodné zakázky kamarádovi, případně přivedení firmy na pokraj úpadku. „Určitě šlo minimálně o desítky milionů,“ podotýká Jakub Javorský.
Odhalit podvody se podařilo až postupně. „Druhý spolumajitel měl všechno před očima dlouhou dobu, jen se nedíval, protože tomu druhému věřil,“ konstatuje Javorský. „Krize (covidová, pozn. red.) asi všechny tyhle problémy pošťouchla a poškození majitelé se začali zajímat a dávat nepříjemné otázky. Pak zjistili, že mají problém,“ doplnil.
Všechny případy, které PwC vyšetřovala, měly podle Javorského i další společný aspekt: podvádějící jednatel byl blízkým, rodinným přítelem osob, které podváděl, nebo dokonce členem širší rodiny.
Advokát Filip Seifert z kanceláře Seifert a partneři potvrzuje, že mezi nejčastější podvody v komerční sféře patří vylákání peněžních prostředků a následné nevrácení. Časté jsou i zpronevěry v rámci firmy, kdy osoba či osoby ve statutárním postavení či vedoucím postavení si přisvojí firemní majetek, nejčastěji peníze.
„Setkáváme se samozřejmě i se standardními případy zneužití peněžních prostředků zaměstnavatele, ať již ve formě falšování cestovních náhrad nebo přivlastnění hotovosti z pokladny zaměstnavatele,“ doplnila Petra Sochorová, counsel z právní kanceláře Havel & Partners.
Kyberkriminalita
Jak říká Sochorová, přibývá i případů, kdy zaměstnanci naletí na podvodné emaily a v domnění, že odesílají peníze na účet v rámci skupiny, prostředky odešlou na neznámý účet v asijských či afrických zemích.
Podle zkušeností prezidenta Českého institutu interních auditorů Tomáše Pivoňky kyberkriminalita dokonce loni vedla žebříček podvodů v podnikatelské sféře. „Nejčastěji v podobě podvodných mailů, které cílí na podvodné získání přístupů k bankovním účtům, případně získání neoprávněných plateb, tzv. phishing,“ uvedl.
Mezi firmy nejvíc ohrožené interními podvody patří podle Seiferta ty, které poskytují nějakým způsobem složitou či novou službu, mají více procesů či produkují náročný produkt. Dále také firmy s větším obratem a mnoha zaměstnanci a košatou organizační strukturou, kde jsou kontrolní subjekty více vzdálené (v podstatě to není tak vidět jako v malé firmě).
Řešení? Podle Jakuba Javorského je to nastavení kontrolních procesů, jednoznačné a písemně dané rozdělení odpovědností, detailní interní předpisy pokrývající klíčové oblasti podnikatelské činnosti, občasná interní či externí prověrka nějakou nezávislou stranou.
„Je třeba mít správně nastavené kontrolní mechanismy a procesy. I menším zaměstnavatelům by mohl pomoci vhodně nastavený systém whistleblowingu (zaměstnanec upozorní na nekalé praktiky ve firmě, pozn. red.),“ míní Petra Sochorová.
O jeho povinném zavedení u menších zaměstnavatelů počítá podle ní návrh zákona, který v současné době projednává Poslanecká sněmovna a který má Česká republika povinnost implementovat do svého právního řádu do konce tohoto roku.
