Tři skokanky voleb. Jejich cesta do Sněmovny začala na radnici

Trojici žen spojuje jedno – o politiku se začaly zajímat ve své obci. Děvětačtyřicetiletá Voborská se před lety přestěhovala s rodinou do Prahy-Satalic. Když se od sousedů dozvěděla, že kolem jejich domků povede dopravní okruh, chtěla spolurozhodovat o tom, jak dopravní stavba ovlivní její okolí. Dostala se do zastupitelstva a vystoupala až do funkce starostky.

Podobně je na tom starostka krkonošských Mladých Buků Lucie Potůčková. Jako právnička na mateřské se začala zajímat o zakázku na stavbu mostu po povodních. Její aktivity si všimla opozice, ve volbách byla úspěšná a od roku 2014 obci přímo šéfuje.

Třetí z čerstvých poslankyň, Barbora Urbanová, je zastupitelkou v Dolních Břežanech. O místní politiku se zajímá dlouhodobě. „I před tím jsem byla aktivní, pořád jsem byla v nějakých komisích,“ líčí Urbanová.

Starostové mají po volbách nečekaně velký klub, ve kterém navíc zasedne neobvykle vysoký počet žen. Seznam Zprávy se vydaly za třemi z nich zjistit, kdo jsou a jaké cíle mají ve Sněmovně.

V Mladých Bukách na Krkonošsku prakticky není chvíle, kdy by se v obci něco neopravovalo. Momentálně starostka Lucie Potůčková návštěvě ukazuje lešení na opravované radnici nebo staveniště, na kterém vznikne nový park. Plánuje se dobudování kanalizace a nové veřejné osvětlení. Nedávno se za 35 milionů opravila škola.

Právě díky ní se z dlouholeté starostky malé obce stala celostátně známá osoba. U školy se totiž chtěly před volbami vyfotit ministryně financí a místního rozvoje, což jindy usměvavou blondýnku naštvalo. „Foťte se před Penamem, děvenky,“ vzkázala jim tehdy. I díky tomu si jí zřejmě všimli voliči a z nevolitelného sedmého místa ji poslali do Sněmovny.

„Je to obrovský závazek teď dokázat, že nejsem ženou jednoho cvrliku, ale že je za tím nějaká dlouhodobá systémová práce,“ říká Potůčková, která Mladé Buky vede už druhé volební období.

Liberecká rodačka, která se živila překlady právních textů, se do Krkonoš přistěhovala za manželem. „Asi to od někoho schytám, ale tehdy to byla jen průjezdová obec. Nebyla tady zeleň, úřad bylo retro jak ze 70. let, na zahradu ve školce byste neposlala dítě, sportovní kabiny rozpadlé, hřbitov příšerný,“ krčí rameny.

Teď si naopak pochvaluje, jak se zastupitelstvu podařilo změnit Mladé Buky na obec, která se jako jedna z mála v okolí rozrůstá. Zda bude za rok znovu kandidovat, ještě neví. Teď zůstane jako neuvolněná starostka.

Kvůli překvapivému zvolení bude muset utlumit i další svoje aktivity – je třeba jedinou zástupkyní Česka v evropském Sdružení samospráv. Zkušenosti odtud ale hodlá využít právě ve Sněmovně – chce podporovat pohraniční oblasti a venkov obecně.

„Odlehlé oblasti mají hrozný problém s infrastrukturou a vylidňují se neskutečným způsobem,“ říká. Není podle ní potřeba vynalézat kolo – inspirace se podle ní dá načerpat právě v okolních evropských zemích.

Nenápadná čtyřicátnice Milada Voborská je v nezvyklé roli zpovídané poslankyně nejdřív trochu ostýchavá. Po chvíli povídaní nad kávou v podniku u Masarykova nádraží se ale uvolní. „Nečekala jsem to, byla jsem hodně v klidu, že jsem dost daleko. To mám za ty řeči,“ směje se elegantní tmavovláska nečekané cestě, kterou se dostala do parlamentu.

Žádnou speciální kampaň prý nedělala, jen s ostatními rozdávala letáky. Známá byla pro místní ze Satalic, kandidovala ale na pražské kandidátce se silnou konkurencí. Přesto nakonec přeskočila známé politiky, jako jsou Jakub Michálek, Jan Lipavský nebo Dana Balcarová.

„Roli asi sehrála iniciativa Zakroužkuj ženu nebo obecně ty, které vyzývaly lidi ke kroužkování. Kandidátka opticky nevypadala dobře, přední místa plnili Piráti, protože se vyházelo z jarních průzkumů, které jim fandily,“ myslí si Voborská.

A přemýšlí o pirátských partnerech, kteří se na rozdíl od ní nemohli pochlubit prací pro voliče v komunální politice. „Je za mnou dohledatelná práce, to je u někoho, kdo tam má napsané ‚specialista IT‘, obtížnější,“ říká.

Voborská vystudovala Pedagogickou fakultu, poté pracovala na Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Když se začala zapojovat do komunální politiky, živila se především korekturami, editovala také texty pro několik nakladatelství. „Hrozně ráda čtu, proto ještě dodnes občas nějaké korektury dělám,“ dodává.

A jedním dechem pobízí novinářku, ať v průběhu rozhovoru nezapomíná jíst oběd. „Aby vám to nevystydlo,“ má starost.

Ve Sněmovně se chce Milada Voborská zabývat zejména školstvím, životním prostředím a sociální politikou. Zájem má ale přirozeně i o podporu regionů. „V některých místech republiky není poznat, že jsme se od revoluce někam posunuli. Podle mě s tím ale jde něco dělat právě na Ministerstvu pro místní rozvoj,“ vysvětluje.

Donedávna chodila do Sněmovny s kartičkou asistentky, po letošních volbách dostane rovnou tu poslaneckou a také kancelář ve Sněmovní ulici. Cesta třicetileté Barbory Urbanové do Sněmovny je v rámci politiky spíše ojedinělá.

Jako studentka ekonomie a politologie se na studentské debatě seznámila s Vítem Rakušanem, tehdy ještě zastupitelem ve Středočeském kraji. Později jí nabídl místo svojí asistentky. „Teď si potřebuju najít svou vlastní Báru,“ směje se novopečená poslankyně.

Výrazná tmavovláska na schůzku doslova přiletí, srší energií. V kontrastu s tím, jak působí na okolí, ale říká, že k rozhodnutí dělat politiku sama za sebe ji někdo musel popostrčit. „Báro, ty bys mohla dělat, co chceš,“ řekl jí prý místopředseda Starostů Jan Farský, když se utápěla v pocitech méněcennosti.

Přiznává, že za své zvolení z 12. místa středočeské kandidátky může částečně vděčit spojení s lídrem strany. Odmítá ale nařčení z toho, že by vylezla po zádech Víta Rakušana. „Vždyť to byla moje práce – čím jiným bych se měla prezentovat?“ namítá.

Urbanová je generace, která už považuje PR a marketing za nedílnou součást politiky. I proto těžce nesla, když při zahájení kampaně koalice schytala kritiku za chybějící ženy v čele kandidátek. „Byl to obraz liberální koalice, ve které chyběly ženy,“ říká a pochvaluje si kampaň „zakroužkuj ženu“, která dost možná pomohla k mandátu i jí.

I ve Sněmovně se chce věnovat například „ženskému“ tématu – slaďování pracovního života s rodinou. Hodně prý ale přemýšlí, za který konec své směřování ve Sněmovně vezme. Včetně marketingu.

„Vít Rakušan je takový ten muž, který projde po ulici a nevšimnete si ho, jenže se hned otočíte a řeknete – vždyť to byl Brad Pitt! A přesně takhle podle mě působí Starostové. Je to lék na navoněnou bídu ANO, totální protipól jejich marketingu. Neumíme se tak dobře namalovat a vylézt ven, ale vnitřek máme poctivější,“ uzavírá.