Článek
Trval jen pár hodin, následky ale turecká společnost cítí dodnes – řeč je o nevydařeném puči, který v noci z 15. na 16. července roku 2016 otřásl ulicemi Istanbulu. Smutné výročí si v pondělí připomněly stovky měst, v Turecku i mimo něj.
Dohromady se podle tureckého zpravodajského serveru Ahval mělo pořádat více než 1 500 vzpomínkových akcí. Jedna z nich se konala na istanbulském Atatürkově letišti, kde s projevem vystoupil prezident Erdogan.
Puč měl podle části armády ochránit turecký sekulární stát před Erdoganovým autoritářstvím. Nebyl ale úspěšný a Erdoganovo dlouholeté upevňování moci tak pokračuje.
„Erdogan začal policií, kterou si podmanil jako první, pak pokračoval soudnictvím, které si rovněž podmanil, protože systém výběru soudců podřídil ministerstvu vnitra, tedy své vládě,“ popsal Seznamu turkolog a bývalý velvyslanec v Turecku Tomáš Laně. „A puč Erdoganovi posloužil k tomu, aby provedl čistky v armádě a zastrašil ji natolik, že se mu naprosto podřídila,“ dodal.
Další významnou změnu přineslo před dvěma lety ústavní referendum – v něm, byť jen těsnou většinou, Turci rozhodli ve prospěch Erdogana. Posvětili změnu ústavy a turecký politický systém se z parlamentního proměnil v prezidentský. „Parlament má jenom schvalovací úlohu, všechny zákony a nařízení se tvoří ‚v okruhu‘ prezidenta,“ vysvětlil Laně. Erdoganovi navíc výsledek referenda umožnil zůstat u moci až do roku 2029.
Hledá se viník
Ani po třech letech není jasné, kdo za armádním pučem stál. Turecká vláda viní hnutí Fethullaha Gülena, vlivného liberálního duchovního, který založil síť škol a po celém světě má miliony stoupenců. Po rozkolu s Erdoganem bylo jeho hnutí v Turecku prohlášeno za teroristickou organizaci a jeho stoupenci za teroristy.
Už desítky let Gülen žije ve Spojených státech a Ankara žádá o jeho vydání. Dosud se tak nestalo, spojení s jeho osobou ale v Turecku představuje mimořádné obtíže. „Pokud je někdo označen za fethulláhovce, tak prakticky končí. Vede to nejen k propuštění z práce, ale i k zamezení budoucího získání jakéhokoliv slušného zaměstnání. Vede to také k odebrání pasu. A samozřejmě pokud někdo z rodiny kvůli nebezpečí zatčení uteče do zahraničí, tak jsou odebrány pasy jeho rodinným příslušníkům,“ tvrdí Laně.
Gülen jakoukoliv spojitost s pučem odmítá. V tom, kdo je viník, tak má jasno pouze Erdogan.
Dar od boha
Nevydařený pokus o puč prezident Erdogan efektivně využil k upevnění své moci. Dokonce ho sám opakovaně nazval „darem od boha“. Posloužil mu totiž jako záminka k masivním čistkám.
Podle online platformy Turkey Purge (Turecká čistka), kterou provozují nezávislí novináři, sedí kvůli puči 96 tisíc lidí ve vězení. A jejich počet stále roste. Dalších 500 tisíc mužů a žen čelí trestnímu stíhání.
Přibližně 150 tisíc státních zaměstnanců přišlo po nezdařeném puči o práci. Šlo o úředníky, učitele, policisty nebo akademiky. Nemalou skupinu, čítající konkrétně 5 tisíc, tvořili i soudci a prokurátoři, kteří na základě vládních vyhlášek taktéž přišli o práci.
Pod tlakem se ocitla i média – 189 redakcí podle Turkey Purge k březnu tohoto roku muselo ukončit svou existenci. Turecko je navíc zemí s nejvyšším počtem vězněných novinářů. Za mřížemi jich je podle platformy 319.
Totéž tvrdí i americký Výbor na ochranu novinářů. Podle něj Turecko vězní více novinářů než Čína nebo Egypt. Nejčastějším oficiálním důvodem přitom je protistátní činnost – novináři se hlásí nebo nějak pomáhají skupinám, které vládní orgány považují za teroristické. Z velké části jde jen o záminku, jak se vypořádat s lidmi režimu nepohodlnými.
