Tři roky od požáru Grenfell Tower. 56 tisíc lidí dodnes žije v nebezpečí

Požár, při kterém 14. června 2017 zemřelo 72 lidí, se podařilo uhasit ráno o den později. Tím ale jen začal táhnoucí se proces vyšetřování a snah přesvědčit vládu k likvidaci nebezpečně hořlavých materiálů použitých na další domech, který zdaleka nekončí ani po třech letech.

Každoroční vigilie připomínky obětí tragického požáru se letos koná v souladu s opatřeními proti šíření covidu. Okna bytové věže se v neděli rozsvítí zeleně a zvon v Katedrále svatého Pavla a katedrále Southwark udeří 72krát. Promluví několik významných osobností za doprovodu speciálního záznamu písně You Never Walk Alone hudebníka Marcuse Mumforda. Po setmění budou Britové po celé zemi vyzváni, aby na svých televizích pustili jasně zelené světlo jako důkaz solidarity s pozůstalými, kteří si dle svých slov přejí dojít „pravdy, spravedlnosti a změny“. Právě ona změna je něco, čeho se nejen pozůstalí v reakci na katastrofu prozatím nedočkali.

Letošní výročí odhalilo rostoucí frustrace z tempa oficiální reakce na katastrofu, která je o to více zbržděná kvůli koronavirové izolaci. Vyšetřování se zastavilo v březnu a jeho obnovení se neočekává dřív než 6. července. Podle očekávání by trestní řízení mělo být ukončeno až v roce 2022. Neustálé opožďování vyšetřování mají na svědomí také společnosti, které se sice zapojily do rekonstrukce události, nicméně odmítly vypovídat bez záruky, že jimi poskytnuté důkazy nebudou použity při trestním stíhání.

Překvapivě masivní požár bytové budovy mělo na svědomí mimo jiné její hliníkové opláštění. Jednoznačný důkaz nebezpečnosti tohoto materiálu ale ani tři roky po katastrofě nebyl dostatečným důvodem k jeho odstranění z nejméně dalších 300 domů, ve kterých žije přes 56 tisíc lidí. Ty jsou stále opláštěny stejnými hliníkovými kompozitními materiály (ACM), které napomohly šíření požáru v Grenfellu. Podobně hořlavý materiál je stále na dalších 1700 obytných domech.

Vláda po požáru slíbila vymyslet reformy sociálního bydlení. Dosud je však nezveřejnila. Úřední čísla zveřejněná tento týden navíc ukazují, že vláda zmeškala svůj vlastní červnový termín pro odstranění škodlivých materiálů. Poslanci vyčíslili náklady na eliminaci nedostatků požární bezpečnosti ve vysoce rizikových obytných budovách na více než 15 miliard liber.

Průzkum mezi obyvateli těchto bytových bloků tento týden zjistil, že pro 90 procent z nich vědomí problémů s požární bezpečností zhoršilo jejich duševní zdraví. Někteří trpí sebepoškozováním, mají sebevražedné myšlenky a sklony k depresím. „Třetí výročí události a stále se nic neděje, je to frustrující,“ řekl pro The Guardian Edward Daffarn, obyvatel Grenfellu, který požár na svém blogu předpovídal osm měsíců před tím, než k němu skutečně došlo. Tehdy napsal, že „pouze katastrofická událost odhalí neschopnost našeho pronajímatele“.

Zpomalení vyšetřování podle něj způsobuje pozůstalým jen další bolest a utrpení. „Je znepokojující, že školy se vracejí k normálu, zoologické zahrady, safari parky a rychlé občerstvení se znovu otevírají a do obnovení vyšetřování zbývá ještě další měsíc,“ řekl.

Izolace během pandemie je těžká zvláště pro pozůstalé po podobných katastrofách trpících traumatem a zármutkem. Nabil Choucair, který při požáru ztratil šest členů své rodiny, řekl, že je pro něj izolace „osamělá a tvrdá“. „Nemůžete osobně mluvit s lidmi, které chcete vidět, dokonce ani s vlastním lékařem. Bylo to dost těžké a ještě těžší to bude,“ popsal a dodal, že uvažuje o setkání s přáteli navzdory zavedeným omezením.

„Cítím se naštvaná, že se toho moc nezměnilo a životy lidí jsou stále v nebezpečí, když v noci spí. Po tom všem, co jsme prožili, jsem naštvaná, že stále musíme bojovat, stále musíme vyvíjet tlak na vládu, aby provedla změny a naslouchala nám,“ řekla zase Zoë Daintonová, která žila ve věži 25 let.

Letos nejméně dva lidé z komunity Grenfell podlehli koronaviru, včetně 63letého Virgilia Castra, který sice požár přežil, 9. dubna ale zemřel na covid-19. Jeho pozůstalí začali mezi vládní manipulací s pandemií a ohněm vidět souvislosti.

„Museli jsme se smát myšlence, že byla vláda vůbec schopná do předních linií dodat ochranné pomůcky, když za tu dobu nebyla schopná z budov sundat opláštění,“ prohlásil Daffarn. Stejný odmítavý oficiální přístup k stížnostem obyvatel na protipožární rekonstrukci věže vidí v „bezcitné lhostejnosti vůči lidem žijícím v domovech s pečovatelskou službou“.

„Jsou to právě truchlící a pozůstalí Grenfellu, kteří chápou zármutek a ztrátu blízkých zasažených covidem víc než kdokoli jiný,“ řekl. „Mezi způsobem, jakým vláda zacházela s covidem a Grenfellem, existují šokující podobnosti.“ Podle něj vláda obě nebezpečí ignorovala a po nečinnosti přijímala opatření se značným zpožděním.

Další paralelu vidí v hledání viníka, v případě vlády v „obviňování obětí“ – zdravotní pracovníci byli během covidu obviňováni z nedostatku ochranných pomůcek, protože je prý používali špatně. A dva dny po požáru Nick Paget-Brown, tehdejší představitel Royal Borough of Kensington and Chelsea, osočil obyvatele domu, že si odmítali nechat nainstalovat vodní rozprašovače, které by šíření požáru zamezit mohly.