Článek
Tři měsíce a čtyři dny po ničivém tornádu se v Hruškách sloužila slavnostní mše v kostele svatého Bartoloměje.
Kostel svatého Bartoloměje se stal symbolem řádění ničivého tornáda.
Věž kostela z 19. století se zhroutila a větrný vír serval i velkou část střechy.
Zatímco většina budov v obci má již tašky na střeše, kostel má věž i střechu pod plachtou.
Zdaleka vše ještě není jako dřív. Ministranti vyrazili na mši z improvizované sakristie.
Následky tornáda jsou stále živé, i když z paměti dětí se již pomalu vytrácejí.
Na mši přišlo kolem padesáti lidí. Ačkoli byl svátek, většina obyvatel čile pracovala na opravách.
Na střechách domů jsou již tašky, ale v ulicích se dál pracuje na obnově.
Několik párů přišlo v typických jihomoravských krojích.
Vzhledem k tomu, že mnoho obyvatel přišlo během běsnění tornáda o automobil, věřící využívají k cestě na mši jízdní kola.
Procesí během cesty do kostela sv. Bartoloměje.
V oblasti kolem Hrušek se nosí tak zvané podlužské nebo podlužácké kroje.
Farář Marián Kalina přijel z Moravské Nové Vsi, aby v Hruškách sloužil mši pro svatováclavský den s názvem Slavnost svatého Václava mučedníka, patrona českého národa.
Kněz během mše připomněl osudy obyvatel zkoušené útrapami spojenými s následky krutého živlu.
Na vysokých holínkách svítí mosazné podkůvky jako detail podlužského kroje. Snad obci přinesou štěstí.
Dívka v molových rukávcích a vestě bez rukávů - lajblu - předčítá z Písma.
Většina lidí si tuto ulici pamatuje ze zpravodajství, kdy byla zavalená troskami a sutí.
Pracuje se prakticky na každém kroku.
Dívka v kroji s typickými až šesti škrobenými spodničkami se vrací domů, kde stále zeje díra v okně způsobená tornádem.
