Tři body, proč je Babiš v kauze stamilionů v daňovém ráji v úzkých

Základní zpráva je celkem prostá. Premiér Andrej Babiš si přes své offshorové firmy poslal téměř 400 milionů korun, za které si pak koupil nemovitosti na francouzské Riviéře včetně zámečku Bigaud.

Firmy si nechal založit v roce 2009 na Britských Panenských ostrovech i ve Spojených státech. Tentýž rok tam odeslal peníze. A za ně se pak nakupovaly francouzské nemovitosti.

Babiš si tak týden před volbami vysloužil celosvětovou pozornost. Dostal se do společnosti arabských šejků nebo afrických autokratů, kteří rovněž využili služeb panamské právní společnosti, která zakládala právě i Babišovy firmy. Vše odhaleno díky práci Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), do kterého patří například redakce britského deníku The Guardian, německého Süddeutsche Zeitung nebo stanice BBC a v Česku pak investigace.cz.

Babiš tradičně reaguje tím, že jde o snahu jej zlikvidovat před volbami. Pomíjí přitom, že jde o celosvětovou kauzu zasahující i britskou Korunu nebo Vladimira Putina.

Upřímně se dá s úspěchem pochybovat o tom, že by tato kauza měla dopad na skalní příznivce českého premiéra. Může samozřejmě pohnout s nerozhodnutými voliči. Ale její dopad sahá daleko za volby a s nimi, ať už dopadnou pro Andreje Babiše jakkoli, nevyšumí.

Tady jsou tři klíčové body, které popisují, proč je případ pro Babiše víc než jen předvolební průšvih. A velmi pravděpodobně i vysvětlují jeho vyhrocené reakce vůči novinářům, kteří se jej pokoušeli se zjištěními konfrontovat ještě před zveřejněním.

V běžné politické kultuře se nelže. A když se lže, tak je to problém. Billa Clintona kdysi málem nepoložil fakt, že měl pletky s Monikou Lewinskou, ale to, že o tom Američanům lhal.

A Andrej Babiš očividně o firmách v daňových rájích pravdu neříkal.

Psal se rok 2015 a opozice vyvolala hlasování o nedůvěře vládě Bohuslava Sobotky, v níž byl Babiš ministrem financí. A právě o jeho střet zájmů, tehdy se jednalo o biopalivech, šlo. Ve Sněmovně hřímal:

„Já mám střet zájmů, ano, protože jsem vybudoval firmu od nuly, která měla v lednu 93 čtyři zaměstnance, dostala podporu americké CityBank, a dneska zaměstnává 35 tisíc lidí. Obrat mých firem se státem je směšných 1,1 procenta. A ten se nezměnil. Směšných 1,1 procenta z 240 miliard nekonsolidovaného obratu. Pan Zahradník má pravdu, plynou miliardy, ale kam plynou? Minulý rok z mých firem 2,314 miliardy na zdravotním a sociálním pojištění a 743 milionů na dani z příjmu právnických osob do státního rozpočtu. Nemám žádné offshory jak vaši kámoši a vy taky někteří držíte firmy na offshorech,“ stojí (včetně chyb) v zápisu, který je stále k dohledání na stránkách hnutí ANO.

Aktualizace: V pondělí ráno byl odkaz na stránkách hnutí ANO krátce nedostupný. Původně jsme napsali, že jej hnutí stáhlo, což se ovšem nestalo. Omlouváme se. Babišův projev je zaznamenán ve stenoprotokolu Poslanecké sněmovny ZDE.

Dle dokumentů, které prozkoumala celosvětová síť novinářů z nejprestižnějších médií, si ovšem právě tento Andrej Babiš nechal v roce 2009 přes právníky v Panamě založit několik offshore společností v Karibiku i ve Spojených státech. Právě v roce 2015 jedna z nich – ta z Britských Panenských ostrovů – zanikla bez náhrady. Schránka ve Washingtonu ukončila svou činnost až v roce 2018. Tedy v roce, kdy oficiálně majetky ve Francii přešly pod holding Synbiol, dnes zaparkovaný v Babišových svěřenských fondech.

V reakci na zveřejněnou kauzu zaujal Andrej Babiš očekávatelný postoj. Je to „účelovka“ týden před volbami a on neudělal nic špatného. Notabene to bylo ještě před tím, než vstoupil do politiky. V nedělní debatě na Primě pak zopakoval, že se nedopustil ničeho nezákonného a peníze, které do firem šly, byly zdaněné, z účtu v české bance.

Pojďme na to postupně. „Neudělal nic nezákonného.“ To je samozřejmě možné. Ve všech kauzách uniklých dokumentů platí, že ten, kdo si zřizuje firmy v offshore destinacích, není hned zločinec. Děje se tak z mnoha důvodů. A únik daní nebo praní špinavých peněz nejsou v žebříčku na prvním místě, naopak převažují legální důvody.

Nebylo to v době, kdy byl politik? Jak už bylo zmíněno výše, konečná transakce, kdy se francouzské nemovitosti nakoupené přes skořápkové firmy dostaly do držení Synbiolu, se (alespoň dle odrazu ve výkazech) odehrála až v roce 2018, kdy už byl Andrej Babiš premiérem. Ale jistě – započata byla dávno před tím, než se pustil do politiky.

Ovšem s těmi zdaněnými penězi to je větší oříšek. A s dostatečnými příjmy na tak rozsáhlý nákup vůbec.

Vraťme se na přelom roku 2016 a 2017. Tehdy jsme na Seznam Zprávách poprvé popsali, jak Andrej Babiš využívá triku s jednokorunovými dluhopisy, díky nimž si vyplácí z Agrofertu ročně okolo 90 milionů nezdaněných peněz.

Už tehdy se řešilo, jestli na tak obří nákup dluhopisů – celkem šlo o zhruba 1,5 miliardy korun – vůbec měl. Díky tomu máme o jeho penězích dost přesný přehled, protože jeho příjmy zauditovaly dvě renomované firmy – Ernst & Young a PricewaterhouseCoopers.

Takže pojďme popořadě: Před rokem 1996 nevíme o Babišových příjmech zhola nic. Od roku 1996 do roku 2008 včetně byly jeho zdaněné výplaty z Agrofertu za funkci předsedy představenstva dohromady ve výši zhruba 60 milionů korun. Mezitím se mu také podařilo získat všechny akcie Agrofertu, který byl v roce 1997, kdy neměl Babiš ani jednu, ohodnocen na 620 milionů. A 90procentní podíl, který už v roce 2003 Babiš papírově držel, měl nominální hodnotu 108 milionů. Že to nesedí, ponechme stranou – nominální hodnoty a ty kupní bývají často velmi odlišné.

Ale pořád to nesedí na to, aby v roce 2009 mohl posílat 381 milionů korun do Karibiku.

Výplatu, která by mu to umožňovala, dostal totiž z Agrofertu právě až za celý rok 2009, kdy inkasoval jako předseda představenstva 377 milionů.

Jaké zdaněné příjmy premiér myslel v reakci na kauzu Pandora Papers, je tak velkou otázkou.

Ostatně nesedí ani celá jeho konstrukce s příjmy, které měly pokrýt korunové dluhopisy. Ty nakoupil v letech 2012 a 2013 dohromady za 1,5 miliardy. Vydělat si na ně měl tak, že dle auditu měl příjmy po zdanění z Agrofertu 1,5 miliardy korun (včetně výplat za rok 2015). K tomu pak nezdaněné příjmy. Ty se dají získat například odprodejem akcií firem po dostatečně dlouhém držení – před rokem 2013 stačil půlrok, pak už bylo třeba tří let. A přesně takovými transakcemi Babiš argumentoval. V auditu jsou zdokumentované příjmy ve výši 750 milionů korun díky tomu, že Babiš prodal svému Agrofertu několik firem (především Profrost a Afeed), které si nejdřív založil na své jméno.

Jenže to se stalo až v roce 2010 a 2011, tedy po odeslání peněz do Karibiku.

Podrobně jsme mapovali příjmy a výdaje Andreje Babiše v tomto videu. Už tehdy to sedělo jen tak tak. S francouzskými realitami nakupovanými přes offshory jsou otazníky, které tehdy zůstávaly, nyní ještě palčivější.

A právě proto by se na transakci nově odhalenou díky Pandora Papers měly zaměřit úřady. Je zjevné, že bude zajímat ty francouzské i americké. Francouzské proto, že chtějí vědět, z jakých peněz se velké majetky nakupují. A americké proto, že peníze nejasného původu protekly přes americkou firmu.

Ale měly by se na to podívat i úřady české. Policii to umožňuje například fakt, že peníze směřující do Karibiku byly zadokumentovány jako půjčka splatná až v roce 2019, tudíž by případ neměl být promlčený.

Tradiční obrana „postižených“ – neboli odhalených aktérů předešlých kauz primárně z případu známého jako Panama Papers – byla odmítnout komentář s douškou „že jde o dokumenty pochybného původu, u kterých není jasné, zda byly získány legální cestou“.

To může říkat Andrej Babiš, ale těžko se k tomu tak mohou stavět české úřady. Finanční analytický útvar tehdejšího ministra financí Andreje Babiše i jím zřízená Daňová kobra toužily po dokumentech z Panama Papers, když se v roce 2016 objevily. Nakonec se k datům dostaly – zřejmě díky tomu, že německé úřady je zakoupily. A důsledně se jim věnovaly.

Jeden případ, kdy byly českým úředníkům velmi platné, je i zdokumentovaný. Díky složkám z Panama Papers české Ministerstvo financí uspělo v arbitráži proti majitelům zkrachovalé Škodaexport, v níž šlo o více než miliardu korun. Dokumenty totiž ukazovaly, že celou dobu za firmou stojí český miliardář Petr Speychal, tudíž mezinárodní arbitráž na ochranu investic je bezpředmětná.

Jak intenzivně se budou tentokrát snažit čeští úředníci dostat k dokumentům z Pandora Papers, ukáže, jak moc je český stát „okupován“ Andrejem Babišem a jeho lidmi.