Článek
Je mu teprve dvanáct let. Místo toho, aby chodil jako každé jiné dítě v tomhle věku do školy, přehrabuje chlapec jménem Sayed Agha odpadky. V popelnicích hledá papír, plast nebo prázdné plechovky vhodné k recyklaci. Ty pak prodá a pomůže tak svojí rodině vydělat na živobytí.
Není jediný, koho se takový problém týká. Naopak. Na nový školní rok, který v zemi začíná 23. března, do školy nenastoupí až 3,5 milionu dětí. Tedy jedna třetina z celé země. Jejich počet by měl navíc ještě vzrůst. Důvodem je rostoucí nejistota a také tenké finanční prostředky, které trápí celý Afghánistán.
„Od brzkého rána až do večera vybírám z odpadků papír a další věci, které prodávám. Musím pracovat a vydělávat, abych uživil svoji rodinu. To je také důvod, proč nechodím do školy,” vysvětlil Sayed Agha. Prací si denně vydělá 4 až 5 dolarů.
Rodiče svoje potomky do školy nevysílají i kvůli obavě z únosů a násilí. Zázemí v mnoha školách je navíc velmi nehostinné. Například ve škole Kobi, která se nachází ve druhém největším afghánském městě jménem Kandahár, probíhá výuka ve velkých stanech, kde chybí stoly a židle. Děti nemají k dispozici ani pitnou vodu. Škola má kapacitu 1500 dětí, obsazené jsou ale přitom pouhé dvě třetiny.
Po roce 2001, co se v zemi svrhla vláda Tálibánu, přitom počet dětí plnících školní docházku rapidně narostl. A to o víc než 6 milionů. Do rozvoje vzdělávacích programů investovaly organizace podporující rozvojové země až 900 milionů dolarů. Velká část financí ale byla zpronevěřena.
