Třetina učitelů zažila kvůli distanční výuce depresi. Část zvažuje odchod

Že byla distanční výuka náročná nejen pro žáky a rodiče, ale samozřejmě i pro učitele, to není žádná převratná zpráva. Daleko závažnější je ale informace, že více než třetina učitelů zažila nebo stále prožívá příznaky deprese nebo úzkosti.

„Myslím, že už melu z posledního. Chybí mi kontakt s dětmi, s kolegy. Už mi dochází síly vymyslet, jak ty špuntíky něco naučit,“ svěřila se například v době distanční výuky jedna z učitelek.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco v průběhu pandemie covid-19 se projevily symptomy středně těžké úzkosti a deprese u 11 až 19 procent lidí v Česku, v případě učitelů šlo o 38 procent z nich. Vychází to z výzkumu agentury PAQ Research a projektu Kalibro pro organizaci Učitel naživo. V souboru otázek byly zařazeny i takové, které používají psychologové právě pro sebehodnocení psychického stavu.

„Když splníte kritéria tohoto dotazníku, tak v 85 až 90 procentech případů splníte i náročnější diagnostické dotazníky na středně těžké symptomy úzkosti a depresí,“ vysvětluje spoluautor průzkumu Daniel Prokop z agentury PAQ Research.

Hůře než učitelé pak dobu distanční výuky prožívaly učitelky. Ty totiž musely častěji než muži k výuce svých žáků připočíst i starost o domácnost a domácí přípravu s vlastními dětmi. A protože český učitelský sbor tvoří častěji ženy, i vysoká čísla v průzkumu tomu odpovídají. Ženy prožívaly příznaky deprese a úzkosti ve 41 procentech případů. Pokud učitelé a učitelky museli zvládnout s prací souběžně i zabezpečit domácnost, rostlo toto číslo až ke 47 procentům.

„Jsou to častěji ženy ve středním věku. V porovnání s ostatními skupinami české společnosti se pak obecně dá říct, že pedagogové jsou jednou z nejzranitelnějších skupin z pohledu duševního zdraví v průběhu pandemie,“ dodává Prokop.

Vyjma práce z domova spojenou s péčí o rodinu stresovala učitele nejvíc náročnější příprava na distanční výuku a nová výzva kolem hodnocení žáků během výuky na dálku. V obou případech se na tom shodlo 69 procent respondentů. Dále 62 procent pedagogů trápila zodpovědnost za výsledky žáků a 59 procent z nich technické problémy spojené s výukou on-line.

Rodiče a obecně veřejnost měla navíc jen velmi malé pochopení pro situaci učitelů, kteří tak velmi obtížně vysvětlovali, proč je pro ně doba distanční výuky tak náročná, a není to dovolená u počítače.

„Já mám k tomu takovou analogii, která to snad trochu vysvětluje. Představte si, že sborovna učitelů stojí na prknech divadla a má hrát divadelní hru. Těsně před začátkem se ale dozví, že to nebude drama, ale opera,“ připodobňuje turbulentní dobu distanční výuky zástupce ředitele Naše Škola Praha Ivan Čermák.

„Učitelé tedy začnou chystat operu. V tu chvíli už je ale hlediště dávno plné, je tam celá kritika. Po městě navíc visí plakáty, které lákají na super divadelní výkon od naprostých profíků. Během nácviku navíc přibíhají poslíčci a přinášejí scénáře dalších částí, které mění ty předchozí. Spousta herců má navíc na jevišti také partnery, kteří vaří oběd, a děti. Ty si zase hrají. Všichni se přitom musí společně vejít na scénu,“ uzavírá svou metaforu Čermák.

Nelze se tak divit, že někteří „divadelníci“ chtějí po tomhle zážitku svou uměleckou dráhu uzavřít.

„Mám za sebou 13 let praxe a ani jednou se mi nestalo, že bych pomyslela na odchod z profese. Teď takové myšlenky mám. Učení miluji, potřebuji ale osobní kontakt se třídou. Zatěžuje mě myšlenka na to, že se někteří žáci už vzdali. A já cítím bezmoc,“ svěřila se v průzkumu další pedagožka.

Odejít ze školství plánují do dvou let 4 procenta učitelů. Polovina z nich právě kvůli vypětí během distanční výuky. To přitom není překvapivě tak vysoké číslo, jaké se obecně očekávalo.

„V rozbouřených vodách pandemie se učitelská profese ukázala v porovnání s jinými oblastmi jako stabilní, což mohlo zafungovat jako protisíla, která učitele přiměla, aby ve školství přeci jen zůstali,“ uvažuje ředitel organizace Učitel naživo Martin Kozel.

Na jednu stranu se tak ukazuje, že dorovnávání platů učitelů napomáhá k tomu, aby si rozmysleli odchod ze školství. Na tu druhou ale musí Česko řešit dlouhodobější problém – celkově 10 až 15 procent pedagogů do 39 let chce skončit do 5 let tak jako tak. Není to přitom spojené s pandemií covidu-19, ale s problémy, které české školství řeší dlouhá léta – nedostatečnou podporou začínajících učitelů, chybějícím zastoupením pomáhajících profesí nebo malou metodickou pomocí pro pedagogy.