Třetina lidí má po covidu psychické či neurologické potíže, zjistila studie

Vědci z Oxfordské univerzity analyzovali údaje 236 tisíc lidí převážně z USA, kteří prodělali infekci covid-19. 34 % z nich byla diagnostikována neurologická nebo psychická porucha do půl roku od prodělání nemoci. Nejčastější diagnózou byla úzkost, která se objevila u 17 % lidí. Druhou nejčastější byla porucha nálad, která se objevila u 14 % analyzovaných.

Studie byla dle vědců pozorovací, tudíž na jejím základě není možné určit, zda covid-19 přímo zapříčinil některé z onemocnění. Na základě výsledných dat, kdy vědci srovnávali nakažené covidem-19 s nakaženými chřipkou a dalšími respiračními onemocněními, se nicméně ukázalo, že covid-19 je více spojený s psychickými problémy a neurologickými symptomy než jiná respirační onemocnění.

O 16 % vyšší pravděpodobnost měli vyléčení, že se u nich psychická nebo neurologická onemocnění objeví právě po covidu-19 než u jiných onemocnění. Oproti lidem, co prodělali chřipku, byla pravděpodobnost až o 44 % vyšší.

Vědci navíc prokázali, že s vyšší mírou hospitalizace rostla i možná míra těchto symptomů. Změna nálad, úzkosti a psychotické poruchy se objevily u 24 % pacientů. U 25 % pacientů se objevily, pokud byli hospitalizováni. U lidí, co leželi na intenzivní péči, číslo vzrostlo na 28 %, a u těch, co zažili delirium, na 36 %.

„Naše výsledky naznačují, že onemocnění mozku a psychické poruchy jsou častější po covidu-19 než po chřipce nebo jiných respiračních onemocněních, i když jsou pacienti přizpůsobeni jiným rizikovým faktorům. Nyní musíme zjistit, co se stane po více než šesti měsících,“ uvádí spoluautorka studie a akademická klinická psychiatrička z Oxfordu Maxine Taquetová.

Další spoluautor výzkumu, profesor neurologie a kognitivní vědy z Oxfordské univerzity Masud Husain uvádí, že psychologické symptomy jsou častější než vážné neurologické komplikace. „Opravdu jsou to lidé s velmi těžkým onemocněním, kteří mají vyšší riziko vzniku neurologických komplikací, na rozdíl od toho, co vidíme za komplikace v oblasti duševního zdraví,“ dodává.

Navíc se to dle studie netýká všech neurologických onemocnění. Prodělání infekce například nemá vliv na Parkinsonovu chorobu nebo Guillainův–Barrého syndrom. „Nedospěli jsme k závěru, že by byly více pravděpodobné po covidu-19 nebo dalších respiračních infekcích, které jsme zkoumali,“ uvádí Taquetová.

Přínos výzkumu je především v rozsahu zúčastněných respondentů, kteří pocházeli ze Spojených států. To potvrzuje i profesor psychiatrie na Univerzitě v Nottinghamu, doktor Musa Sami, který se na výzkumu nepodílel. „Toto je velmi důležité téma, protože došlo k značnému zděšení ohledně covidu-19 jako ‚nemoci mozku‘,“ říká. Dodává také, že je potřeba další výzkum, protože tvrdí, že na mozek a nervový systém může mít vliv i „psychologický stres nebo dlouhodobý pobyt v nemocnici“.

Na omezený dosah výzkumu upozorňují i samotní autoři. Jedním z nich je ten, že výzkumu se nezúčastnilo dost bezpříznakových lidí. U nich by totiž výsledky mohly být jiné. Paul Harrison, profesor psychiatrie z Oxfordské univerzity a vedoucí celého výzkumu, dodává: „Pacienti, kteří měli covid-19, mohou mít jednoduše neurologickou nebo psychologickou diagnózu především proto, že se jim dostalo podrobnější lékařské pozornosti v porovnání s pacienty s dalšími respiračními onemocněními. To mohlo vést k určitým rozdílům, které jsme v hodnotách zaznamenali,“ říká.

Vědci si od studie slibují především objasnění toho, jak by mohl být zdravotnický systém na vyléčené z covidu-19 připraven do budoucna. „I když jsou jednotlivá rizika pro člověka malá, vliv na celou populaci může být pro zdravotní systémy a sociální péče podstatný kvůli rozsahu pandemie a skutečnosti, že mnoho z těchto stavů je chronických,“ říká Harrison. „Výsledkem je, že systémy zdravotní péče musí být vybaveny zdroji, aby zvládly očekávanou potřebu, a to jak v rámci služeb primární, tak sekundární péče,“ dodává.

Nejsou tomu ani tři týdny od doby, kdy vyšla jiná studie zkoumající tisícovku covidových pacientů z britských nemocnic. Výsledkem je zjištění, že plného zotavení se ani po pěti měsících od propuštění do domácí péče nedočkalo 71 % z nich.

Kromě psychických problémů jsou nejčastějšími dlouhodobými příznaky koronaviru bolest svalů, únava, problém se spánkem, otoky a bolest kloubů, slabost končetin a dušnost.