Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Každý ví, že svět není fér, přesto ale nikdo nečekal, že bude vakcínová propast mezi bohatými a chudými v nynější pokročilé fázi pandemie tak hluboká. To je úryvek ze začátku článku AP, v němž trojice autorů popisuje celou historii vývoje rozvírajících se nůžek v dostupnosti vakcín mezi vyspělými a chudšími státy. Od jeho publikace uběhly ani ne tři týdny, vzdálenost mezi čepelemi se ale už teď zdá být ještě o něco větší.
Už několik dnů platí, že má každý Izraelec starší 60 let nárok na třetí dávku vakcíny, zatímco například západoafrická Sierra Leone teprve před třemi týdny mohla podle AP „oslavit“ první procento proočkovanosti populace alespoň jednou dávkou. A na další celé procento si patrně zase dlouho počká - aktuální data ukazují číslo 1,03 %.
O možnosti zavést v brzké době očkování třetí dávkou se mezitím mluví i v jiných západních zemích. A to i přesto, že ještě ani není jasné, jak moc nebo málo v daných státech v boji proti covidu-19 pomůže či zda je vlastně už v tuto chvíli potřebné. Zmiňovaný Izrael se kritice z plýtvání vakcín brání mimo jiné tím, že právě tuhle nejistou otázku dokáže jeho akce, která je navíc skromná, zodpovědět. Program si podle datového vědce Erana Segala z izraelského Weizmannova vědeckého institutu vyžádá jen něco přes milion dávek, což „je zanedbatelné“ vzhledem k tomu, že z projektu vzejdou cenné informace pro celý svět.
Co víme o nutnosti podpůrné dávky
Obecně se o tom, že bude třeba očkování proti covidu-19 opakovat, mluví už dlouhou dobu a výrobci vakcín s tím počítají. Otázkou ale stále zůstává, po jak dlouhé době to bude nutné.
Nedávno přišlo izraelské ministerstvo zdravotnictví s tím, že aktuálně vysledovalo výrazný pokles ochrany očkovaných proti nákaze, která měla spadnout na 39 %, ochrana proti vážnému průběhu pak měla klesnout na 91 %.
Teprve na konci minulého týdne zveřejnil své stanovisko k otázce i britský vládní poradní orgán SAGE. Jeho členové se shodli na tom, že je pravděpodobné, že očkování se bude muset v následujících letech opakovat, protože ochrana vakcín postupem času pravděpodobně opravdu slábne. Vědci nicméně přiznali, že zatím netuší, jaká je optimální frekvence přeočkování.
Například ředitel Pfizeru Albert Bourla už v půlce letošního dubna prohlásil, že třetí dávka bude pravděpodobně potřeba „někdy v období mezi šesti a dvanácti měsíci od ukončení původního očkování“ s tím, že přeočkovávat se „pak zřejmě bude třeba každý další rok“.
Z podávání třetí dávky vakcíny proti covidu-19 se ale může rychle stát běžná strategie celé vyspělejší části světa, což by, jak shrnuje například časopis Nature, prohloubilo už již tristní nerovnost v distribuci vakcín. Náznaky z poslední doby, že se tak stane, proto rozzuřily celou řadu reprezentantů chudších států i odborníků na veřejné zdraví včetně zástupců Světové zdravotnické organizace (WHO).
Je to jako hladomor, při kterém ti nejbohatší chytnou pekaře.
Ta podle interní zprávy, na kterou odkazuje Nature, spočítala, že pokud třetí dávku vakcíny dostanou starší 50 let z 11 vyspělých států, které o tzv. podpůrné dávce uvažují, spolkne to 440 milionů vakcín. Pokud by je následoval i zbytek s vyšším a vyšším středním příjmem, číslo se zdvojnásobí. Celkem dosud přitom bylo na světě podáno asi 4,2 miliard dávek. Šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus v půlce minulého měsíce uvedl, že v zemích s nízkým a nižším středním ještě 85 % populace (3,5 miliardy lidí), nedostalo jedinou dávku. Tento týden ve středu hlava WHO vyzvala svět k moratoriu třetích dávek. Odložit tuto očkovací strategii žádá nejmíň do konce září.
Jaké země rozhodly nebo uvažují o brzkém podávání třetí dávky
Kromě Izraele, který už podpůrnou vakcinaci provádí, o nabídce třetí dávky ohrožené skupině svých občanů rozhodlo tento týden v úterý i Německo. Spustit ji chce od září.
Ke stejnému kroku zřejmě přistoupí i Spojené království. Plán spustit podpůrnou vakcinaci pro seniory, ostatní lidi se zvýšeným rizikem a pracovníky z přední linie britská vláda zvažuje dlouho, o jeho plánované realizaci se začátkem v září, nedávno informoval deník Daily Telegraph.
Spojené státy na začátku července rozhodly proti podpůrné dávce, ale tamní vláda uvedla, že je připravená po ní sáhnout, pokud věda prokáže, že je to třeba. Minulý týden navíc USA skoupily 200 milionů dalších dávek od Pfizeru.
O nic méně pochmurné jsou pro chudší státy výhledy do budoucna. Zatím totiž není na obzoru nic, co by mohlo vakcinaci v rozvojovém světě urychlit. A bez opravdu výrazného urychlení zůstane tato část světa zranitelná ještě roky. Spočítali to například odborníci z americké neziskovky Kaiser Family Foundation (KFF), podle nichž státy s nízkými příjmy při současném tempu vakcinace nedosáhnou podstatnější ochrany nejméně do roku 2023. K dosažení dosavadního cíle WHO proočkovat do konce roku 2021 alespoň 40 % chudých národů, by se tempo podle KFF muselo zrychlit 19krát.
Nature k tomu dodává postřehy dalších odborníků, kteří upozorňují, že když chudé státy nedostanou vakcíny, nezbude jim nic jiného než sáhnout po restriktivních opatřeních a lockdownech, které ještě zhorší jejich už tak špatnou ekonomickou situaci. Alternativou je scénář, který už jsme mohli vidět opakovaně - ekonomicky vyčerpaná země lockdown odkládá do té doby, než si vydláždí cestu do nejhlubší covidové krize.
Bohatí mohou na sobectví tvrdě doplatit
A tím se dostáváme k tomu, o čem se mluví poslední půl rok. Argumenty zastánců větší podpory vakcinace v rozvojovém světě se samozřejmě neopírají jen o solidaritu nebo férovost. Přetrvávající zranitelnost kdekoliv jinde na planetě totiž v globálním světě znamená zranitelnost všech.
Myšlenku, že nikdo není v bezpečí, dokud nejsou v bezpečí všichni, propagují zejména evoluční biologové a další vědci, opakují ji i zástupci WHO nebo světoví politici. Seznam Zprávám ji už dřív přiblížil například brazilský lékař a vědec Miguel Nicolelis, který na jaře přirovnal Brazílii k „pivovaru kde se nové varianty vaří napravo, nalevo i uprostřed“, s tím, že v Indii to (v době krize) bylo ještě horší.
Proč bohatší státy zatím nepomohly?
Netriviální odpověď na otázku bez odkazu na pouhé pokrytectví, bezohlednost či sobectví bohatších zemí nabídl AP člen vědecké poradní komise Koalice pro epidemickou připravenost a inovace (CEPI) a profesor na Redeemer's University v Nigérii Christian Happi. CEPI se podle něj velmi brzy začala „připravovat na nejhorší“ a plánovala globální distribuci vakcín s tím, že bohaté země budou dotovat rozvojové světy. Pak se ale podle něj stalo to, co nikdo nečekal - pandemie nejprve zasáhla právě bohaté státy. Happi poté i se svými kolegy velmi brzy zjistil, že „bohaté země mohou podepsat kus papíru a říkat, že věří ve spravedlnost“, ale v momentě, kdy se dostanou samy do úzkých, „si udělají, co chtějí“.
Nature vedle toho vyzdvihl paradox, že současné přiklánění k podpůrným dávkám je s největší pravděpodobností ovlivněno právě rozšířením rychleji přenositelné varianty delta, která se do světa rozšířila z neproočkované a lidnaté Indie. Dá se tak říct, že svět na nerovnou distribuci vakcín už jednou doplatil.
Po předešlých zkušenostech je zřejmé, že pokaždé, když se někde šíření covidu zcela vymkne kontrole, zvyšuje se riziko vzniku nové varianty, která se bude šířit rychleji a potenciálně bude i odolnější vůči vakcínám, což by mohlo ztrestat právě i bohaté státy. A takových zemí, kde k tomu může kdykoliv dojít, je pořád mnoho. Z pohledu na mapku na začátku článku je patrné, že v podstatě celá Afrika a velké části Asie i Jižní Ameriky zůstávají potenciálním „pivovarem na nové varianty“.
