Trenér brankářů Slavie: Kolik fotbalu dáš, tolik ti fotbal vrátí

Jste nedílnou součástí trenérského týmu Slavie. Probíráte s kolegy možnosti kolem dohrání nebo nedohrání fotbalové ligy?

Bavíme se o tom, je to pro nás samozřejmě složité. Ve spolupráci s kondičními trenéry hráčům posíláme individuální pány aby byli připraveni, až to zase začne, kluci to plní, tak na tom snad budou dobře. Pokud jde o dohrání soutěže, tak by podle mě mělo být na prvním místě zdraví. Nejdříve je potřeba vyřešit současnou situaci a pak se třeba domluvit a dohrát ligu na třicet kol.

Myslím si, že anulování soutěže by nebylo správné, protože většina z ní se odehrála na hřišti, takže by asi bylo nejlepší dohrát třicet kol. Ať už jde o nás, Spartu, Plzeň, Jablonec nebo další týmy, které mají šanci na pohárovou Evropu, eventuální účast v ní je velmi důležitá. A to platí pro všechny naše kluby. Když nepřijdou z evropských pohárů do týmů, které je budou hrát, tak nepůjdou ani do těch dalších klubů, které poháry hrát nemohou. Bylo by to špatné pro celý český fotbal.

Pokud by se mělo hrát nonstop, tak jediní, kteří to odskáčou, budou hráči. Někdo sice řekne, že fotbalisté mohou hrát tak a tak, ale ani sprinteři neběhají stovku každý druhý den. Nějak to půjde, ale rozhodně se nedá v takovém zápřahu středa–neděle–středa hrát od května do prosince. Lidé, co o tom budou rozhodovat, by měli vzít rozum do hrsti a udělat vstřícný krok k českému fotbalu. Ale hlavně myslet na zdraví všech, kteří se ve fotbale pohybují. Hráčů, trenérů, masérů, fyzioterapeutů i podavačů míčů. To riziko, že se někdo nakazí, je pořád poměrně vysoké.

Na chvilku bych se vrátil k Lize mistrů a utkání Slavie v Barceloně. Váš svěřenec a jmenovec Ondřej Kolář v něm podal fantastický výkon. Jak jste zápas a Ondřejův výkon prožíval?

Ondra a Barcelona, jasně že jsem to prožíval. Když zápas skončil, byl jste plný emocí, protože takový zápas hrajete ať už hráč nebo gólman jednou, možná dvakrát za život a celý život si to budete pamatovat. Hlavně lidé si budou pamatovat váš výkon. Já ani nebudu mluvit o tom, co se dělo v zápase, ale když Ondra poté dával rozhovory pro televize, tak já jsem stál za ním a probíhala mi hlavou doba, co se známe nebo co ho trénuji. Jak to začínalo, že spousta lidí mě od něj zrazovala, ale to už je známá historie, byla často v novinách.

Pro něj to bylo hrozné zadostiučinění a já jsem byl šťastný, že to tam dokázal. Že lidem ukázal, že jen bylo potřeba s ním pracovat trochu jinak. Kolik fotbalu dáš, tolik ti fotbal vrátí. A to bylo vidět právě v Barceloně.

Ondřej patří k velké skupině brankářů, kterým jste pomohl se prosadit. A nejen v Česku. Tomáš Vaclík, Martin Dúbravka, Tomáš Koubek, Václav Hladký, Tomáš Holý a další vám prošli rukama. Co to máte za recept, že se vám daří formovat opravdu velmi kvalitní gólmany?

Já říkám, že mám štěstí na gólmany. Vždycky jsem si vybral gólmany, kteří mají dobrý charakter. Víceméně jsme přátelé, pochopitelně k tomu musí být nějaký um. Je to o tom, že si všímáš detailů. Když stavíš dům, tak ho také nestavíš po velkých částech. Stejně když skládáš mozaiku, tak vždycky skládáš malé kousky.

Když vybíráme s Radkem (Černým) gólmana sem do Slavie, tak právě podle těch malých detailů. A těch malých detailů musí být víc, protože my z nich potom skládáme skládanku toho gólmana. Mě by docela zajímalo, kdyby všichni tihle kluci napsali článek o mně, jak to brali, když jsme spolu trénovali nebo co si ode mě vzali…

Probíráte teď v době nečekané pauzy se svými bývalými podřízenými působícími v zahraničí novinky nebo odlišnosti v jejich přípravě?

Probírám to hodně s Tomášem Koubkem i s Tomášem Vaclíkem, s Martinem Dúbravkou si píšeme. Nejvíc mě zaujalo, když mi Tomáš Koubek vyprávěl o brankářské škole v Rennes. Z toho, co mi říká, si dost načerpávám věci. Tomáš mi jednou poslal, jak mají zpracovaný zápas a podobně, takže se snažíme to podobně zpracovávat s Radkem.

Stane se ještě dnes to, že když někdo z vašich bývalých svěřenců udělá chybu a Vy máte možnost zápas sledovat, že vezmete mobil a dotyčnému zavoláte, abyste si o věci popovídali?

Spíše se na to dívám a říkám si pro sebe, co by mu asi prospělo. Když spolu mluvíme v nějakém delším rozhovoru a není to bezprostředně po zápase, tak na to třeba narazím a zeptám se ho, proč se v té situaci takhle choval. Spíš mám radost, když se na ně dívám a chytají dobře v lize, reprezentaci nebo pohárech, To potom dostanou nějakou pochvalnou esemesku.

Každý gólman je trochu jiný, přistupujete ke každému individuálně, nebo je převážná část tréninkové práce pro všechny stejná?

Ne, ke každému nepřistupuji stejně. Každý má svůj tréninkový plán. Já se vrátím do Liberce ke dvojici Hladký–Koubek. Když chytal Tomáš, který má rád určitou náplň tréninku, má rád hodně chycených balonů, protože se pak cítí dobře. Venca Hladký měl zase rád jiný způsob tréninku, spíše takový rychlejší, svižnější, hodně na reflex. Pokud se gólman stane jedničkou týmu nebo bude chytat příští zápas, tak mu přizpůsobuji tréninkový týden podle toho, jak ho mám napozorovaného. Pokud je jednička dlouhodobá, jako teď máme Koliho, tak je týden věnovaný jemu, máme to dané stejně od pondělí do pátku. Náplně tréninku jsou jiné, ale vždycky se týkají síly, reflexu, rychlosti.

S dalšími kluky kteří tu jsou, Kubou Markovičem, Honzou Sirotníkem a Přémou Kovářem jsme domluvení, že se dotrénuje a ještě jdeme s nimi trénovat věci, které potřebují zlepšit. Někdo potřebuje techniku a třeba Přéma si rád přidává, někdo zase potřebuje dělat nohy, takže se každému brankáři věnujeme zvlášť, ale primárně v tom týdnu se nejvíc věnujeme jedničce, co jí nejvíc vyhovuje, nebo tomu gólmanovi, který bude chytat.

Jak se díváte na skutečnost, že před pár dny podepsal 16letý olomoucký gólman Radek Vítek smlouvu s Manchesterem United? Následuje tak Matěje Kováře a Ondřeje Mastného na Old Trafford, k tomu působí Vítězslav Jaroš v Liverpoolu. Je to správná cesta odcházet takhle brzy do opravdu velkých klubů, kde je šance probít se do A-týmu hodně malá?

Když jsem přišel do Slavie, tak jsme samozřejmě měli Ondru. Ale samozřejmě jsme přemýšleli, kdo by ho nahradil, kdyby odešel. Měl jsem v hledáčku Marka Rodáka, byl v tomhle věku, 14 nebo 15 let, teď si nejsem jistý. On odešel do Fulhamu, kde byl v mládeži, pak chytal za Rotherham třetí ligu a poté myslím hráli i druhou. Minulý rok na něj jezdil trenér gólmanů i s analytikem, z každého zápasu měli nějaký výstup. Na příkladu Marka Rodáka je vidět, že když tu kvalitu máte, tak se do prvního týmu můžete dostat.

Samozřejmě, těm klukům to v jejich letech prospěje v tom, že se naučí jazyk, starají se sami o sebe, budou žít jako dospělí. Samozřejmě že v týmech jako Manchester nebo Liverpool je konkurence ohromná, tam si dokážou i toho gólmana koupit za hodně peněz, což je příklad i toho Liverpoolu. Samozřejmě, tréninkové podmínky třeba v Salzburgu nebo dalších klubech jsou nesrovnatelné, ti kluci vidí jiný svět, stanou se z nich podle mě dřív profesionálové než z českých hráčů tady.

U gólmana je důležité, aby hodně chytal, získával zkušenosti, Obě cesty mohou být správné, ale když si někdo vybere tu zahraniční, musí být mentálně hodně silný, aby to tam vydržel a aby se venku prosadil. Není to tak, že v Česku není potřeba být mentálně silný. Samozřejmě, když se venku něco nepovede a nemáte kolem sebe přátele, kteří mluví česky, rodinu, tak je všechno složitější. Když se stane chyba tady, tak máte všechny blízko a oni vám pomohou. Pro gólmana je opravdu důležité, aby chytal, chytal, chytal. U nás máme Kubu Markoviče, který se svým talentem vypadá výborně a také by potřeboval vylétnout ze Slavie, z komfortní zóny, jít někam hostovat do ligy a tam se rok nebo rok a půl omlátit a pak se do Slavie vrátit.

Když srovnáte dobu, kdy jste sám chytal a odmyslíme třeba hru nohama, v čem se příprava tehdy a teď liší nejvíc, na co se klade větší důraz než před lety?

Největší rozdíl je v přípravě na zápas i v těch videích potom, v technologiích. Třeba Tomáš Koubek mi poslal, jak vypadá jejich příprava na Bordeaux, což byla ukázka, jak by to mělo vypadat. Já si vůbec nedovedu představit, že by někdo před deseti lety dělal takové video nebo takovou taktiku. To tehdy nebylo.

Kolik je ideální počet gólmanů na tréninkové jednotce. A proč?

Zase se vrátím zpátky do Liberce. Tam mi dost vyhovovalo, že byli dva. Zase na druhou stranu, my jsme v té době nehráli poháry. Když hrajete poháry, je potřeba mít tři gólmany. Moji svěřenci asi mohou potvrdit, že se mnou jsou tréninky poměrně náročné a někdy to není úplně příjemné, je to hodně o fyzičce. Když jsou na tréninku dva, tak si na to lépe zvykají a pak je i vidět to, co po nich chci. Podle mě, když je člověk dobře fyzicky připravený, tak má v pořádku i hlavu a to je to důležité. Ve Slavii je kádr početnější, dva brankáři by nestačili. Trénujeme ve čtyřech, protože máme vizi, že by mladí gólmani měli cítit šanci i v A-mužstvu a vlastně se s námi posouvali a byli připravení, kdyby odcházeli ze Slavie na hostování.

Určitě se v budoucnosti stane, že současná jednička Slavie Ondřej Kolář přestoupí do zahraničí. Do branky si bude muset stoupnout někdo jiný. Jak dlouho podle Vašich zkušeností trvá, než se gólman doopravdy sehraje s obrannou řadou tak, aby všichni zúčastnění věděli, co mohou od kolegů čekat?

Když Ondra odejde, tak do brány někdo bude muset. Buď někoho vychováme a ten, kdo tady s námi je delší dobu, to nemá až tak těžké, protože kluci jsou pořád spolu na tréninku. Takže si myslím, že taková ta doba je tři týdny, měsíc. Pokud by přišel někdo nový, samozřejmě musíme pro Slavii vybrat správně, tak si myslím, že jsou to tak dva až tři měsíce, aby si na sebe hráči s gólmanem úplně zvykli. Aby brankář věděl, co může od spoluhráčů čekat. Ale my tady máme výborné hráče, kteří si pomáhají, tak by to možná bylo i rychlejší než tři měsíce. Někomu se to nepodaří za celý život…

Může podle Vás současná, už dlouhotrvající pauza ohrozit brankářské návyky a techniku?

Myslím si, že ne. Spíše to bude o kondici a rychlosti. Samozřejmě, až se dostaneme na hřiště, budeme mít nějaké náběhové tréninky. Hráči nedrželi míč nebo ho neměli v rukou dlouho, ale to je otázka dvou tří tréninků a pak by to mělo být v pořádku. Já myslím, že kondice je podstatně větší problém.