Továrny v plamenech. V Barmě sílí protičínské nálady, Peking mlčí

Ulice města Hlaingthaya v Myanmaru (dříve Barma) mají pověst drsných a nehostinných zákoutí. Město na západním okraji Yangonu je jedním z největších a nejlidnatějších v zemi. Na jeho 67 kilometrech čtverečních se hemží téměř 700 000 obyvatel, z nichž skoro polovina pracuje v jedné z 850 továren. Mnozí z těchto pracovníků migrovali z venkova s cílem najít cestu z chudoby. Vedle toho ale zjišťují, že život ve městech skýtá vlastní nebezpečí.

V dobách před armádním pučem, který zemi zachvátil 1. února, tito pracovníci popisovali hlavně strach z násilných trestných činů, znásilňování a ozbrojených loupeží. Za prvních devět měsíců roku 2019 se ve městě Hlaingthaya stala téměř každá pátá ze 116 vražd evidovaných v oblasti Rangúnu.

I s nálepkou ne zcela bezpečného místa k životu jsou události posledních dnů v Hlaingthaye šokující. Během jediného víkendového dne při palbě do demonstrantů zemřelo 20 lidí, což protestující davy rozlítilo o to více. Olej do ohně přilévá také fakt, že mnohé z místních podniků vlastní Čína. Země, která se pro své vazby s vězněnou demokratickou vůdkyní Su Ťij, ale i silné ekonomické zájmy v Myanmaru zatím nepostavila ani na jednu stranu sporu.

Během protestů v minulých dnech zachvátily plameny 32 čínských továren, hotel i restaurace. Čínské státní médium Global Times požár okomentovalo slovy: Vyzbrojeni železnými tyčemi, sekerami a benzinem zapálily 32 čínských továren a způsobily škody ve výši 37 milionů dolarů a zranily dva zaměstnance.

Podle Kristiny Kironské, výzkumnice spolupracující s Univerzitou Palackého v Olomouci, projektem Sinofon a Central European Institute of Asian Studies, dosud není jasné, kdo požáry ve skutečnosti založil. Barmánci jsou však rozlícení i kvůli Číně.

„Po požárech armáda vyhlásila stanné právo v oblastech, kde se továrny nachází, což lidi o to víc naštvalo, že Čína eskaluje situaci,“ popisuje pro Seznam Zprávy Kristina Kironská. „Čína se ve své reakci na hořící čínské továrny zaměřila na finanční ztráty, a ne ztráty na životech v boji za demokracii, což naštvalo Barmánce, kteří už tak obviňují Čínu z podpory převratu, nebo aspoň minimálně z toho, že puč neodsoudila.“

Po útocích na továrny bezpečnostní síly zastřelily dalších nejméně 42 lidí. Na sociálních sítích se šíří hned několik videí dokazujících viníky požáru. Podle Milk Tea Aliance požáry založili ve vlastních podnicích sami Číňané kvůli pojistným podvodům. Světové agentury však již varovaly před šířením nespočtu nepravdivých a zmanipulovaných videí.

Stanné právo vyhlásila myanmarská armáda známá jako Tatmadaw i po tlaku čínského velvyslanectví. Čínští investoři se však nadále obávají o svůj byznys a minulý týden dali najevo, že zvažují možnost zbrojení pro účely sebeobrany. Násilí se pak přeneslo i mimo čínské továrny. Minulé pondělí byl zničen i hotel vlastněný Číňany a několik restaurací v Hlaingthaye.

Po prohlášení čínského velvyslanectví v Myanmaru o snaze ochránit čínské podniky se pod příspěvkem na sociálních sítích vyrojilo na 52 tisíc komentářů. „Bolelo to? A co umírání lidí?“ uváděl příspěvek uživatele Naing Oo. „Pokud chcete v Myanmaru podnikat pokojně, respektujte myanmarské lidi,“ napsal uživatel Aye Myat Kyaw. „Přestaňte podporovat teroristickou armádu a přidejte se k myanmarským lidem.“

Útoky na Číňany vlastněné podniky jsou jedním z projevů rostoucí vlny protičínských nálad. Na síle nabírá i bojkot čínského zboží, před čínskou ambasádou se shromažďují demonstranti, kteří požadují, aby Peking vůči puči konečně zaujal jasný postoj.

„Myanmar a Čína k sobě měly v minulosti velice blízko. Myanmarská armáda se spoléhá v bezpečnostních a ekonomických otázkách právě na Čínu. Čína poskytovala hospodářskou pomoc, levné půjčky, obchod, investice, vojenskou a diplomatickou podporu, kdy například v roce 1990 zablokovala rezoluci OSN, která kritizovala lidskoprávní situaci v Myanmaru,“ vysvětluje vztah obou zemí pro Seznam Zprávy Kristina Kironská.

Čína pak dle ní těžila z přístupu k bohatým přírodním zdrojům, které Myanmar nabízí, zejména pak z ropovodu v Bengálském zálivu, který zásobuje vnitrozemskou provincii Jün-nan. „Zároveň závislost Myanmaru na Číně byla jedním z faktorů při rozhodování o uskutečnění transformačních politik směrem ke kvazi civilnímu zřízení v roce 2011. Kvazi civilní proto, že armáda si pomocí ústavy, kterou sama sepsala, ponechala velmi silné pravomoci,“ dodává Kironská.

Čínská strategie v Myanmaru vždy znamenala spolupracovat s těmi, kdo se zrovna drží u moci. „Čína po vojenském puči zaujala jen velmi vlažné stanovisko, že doufá, že obě strany najdou společnou řeč. Vyhnula se doslovnému odsouzení armády, ale i naštvání si lidí myanmarského demokratického hnutí, aby si zachovala svoje ekonomické zájmy, a nakonec se pokusila otočit situaci ve svůj prospěch. Typický čínský pragmatismus,“ vysvětluje odbornice.

Obraz Číny je v Myanmaru poškozený dlouhodobě - Čína v minulosti podporovala bývalý vojenský režim. „A na to lidé nezapomněli. Dříve, když Čína spolupracovala i s demokratickou vůdkyní Su Ťij, si lidé stěžovali, že čínské projekty degradují prostředí, nevytvářejí dostatek pracovních míst kvůli importování čínské pracovní síly a že s myanmarskými zaměstnanci a zaměstnankyněmi není zacházeno stejně jako s čínskými. Konkrétně že nerespektují pravidla o pracovní době a minimálních mzdách,“ říká Kironská.

Bojkot zboží cílí na dovážené čínské ovoce i mobilní telefony Huawei, které podle demonstrantů svou schopností rozpoznávat obličeje nahrávají armádní juntě. V nemilost Barmánců upadly i hry pro mobilní telefony vyvinuté čínskými společnostmi. Z tisíců zařízení tak zmizely „Mobile Legends: Bang Bang“ vyvinuté společností Moonton a PUBG MOBILE od společnosti Tencent. Místní odstraňují také aplikace jako TikTok. Na sociálních sítích se objevují výzvy k postavení se proti čínskému plynovodu, který zemí prochází a spojuje Čínu s Indickým oceánem.

„Před pár dny se dokonce na sociálních sítích šířilo, že čínští vojáci byli viděni, jak pomáhají myanmarským bezpečnostním jednotkám, nebo že Čína podporuje juntu v její snaze nainstalovat internetový firewall podobný tomu čínskému, který blokuje určité internetové stránky,“ vysvětluje Kironská. „Tyto konspirace ale zapomínají na fakt, že Čína investovala spoustu energie do budování vztahů s vládou Su Ťij. V očích Pekingu myanmarská armáda vystavila čínské ekonomické zájmy riziku,“ dodává.

Podle kritiků jsou čínské investice v Myanmaru cílené na plnění vlastních geopolitických cílů a nemají nic společného s přínosem pro průměrného pracovníka v oblastech, jako je Hlaingthaya, kde zaměstnanci v čínských oděvních továrnách vydělávají zhruba 5 000 kyatů (3,50 dolaru) denně. Mnozí tito lidé žijí v ubytovnách, protože si nemůžou dovolit vlastní byty. Za sdílenou malou místnost se třemi dalšími lidmi pak platí asi 35 dolarů za měsíc.

V Myanmaru provozuje velký počet továren i Tchaj-wan, Jižní Korea, Hongkong nebo Thajsko. Zastoupení Tchaj-wanu v Rangúnu doporučilo, aby společnosti vlastněné Tchaj-wanem své podniky jasně označily jako „Taiwan Enterprise“, a minimalizovaly tak rizika. V plamenech se pak ocitly i dvě japonské továrny.

„Celkový chaos, který po puči nastal, ohrožuje čínské ekonomické zájmy v Myanmaru. Protestující vyhrožují, že je budou atakovat. Tímto se snaží přitlačit na Čínu, aby zaujala tvrdší stanovisko vůči myanmarské armádě,“ uzavírá pro Seznam Zprávy Kristina Kironská.