Článek
Kousek od hromady suti čeká před improvizovanou ordinací v Moravské Nové Vsi železničář Jan. Namohl si záda, protože pracoval na svém domě poničeném tornádem. Vzalo mu asi třetinu tašek ze střechy, rozbilo okna a poničilo fasádu. „Dřel jsem, pak jsem se nacpal prášky, abych to vydržel. Ale teď potřebuju volno, abych se mohl dát dohromady,“ popisuje muž důvod, proč uprostřed týdne přišel k praktikovi Jiřímu Bartošovi.
Lékař sedí unaveně v polní ordinaci s jediným lůžkem. Podlaha tu není, jen tráva. Každou chvílí mu zvoní telefon. Prý to je teď takhle pořád. Budovu, ve které pracoval do minulého čtvrtka, poškodilo tornádo. Stále tam nefunguje voda ani proud. Proto za ním lidé chodí do provizorního stanu.
Nejčastěji přicházejí třeba s nataženými svaly nebo bolestmi kloubů. Někteří chtějí předepsat léky či píchnout injekci. „Přibývají i lidé s duševními problémy. Například ti, kterým se bude bourat dům,“ popisuje lékař. Někteří chodí k němu, jiní využívají pracovníky ze stánku psychologické pomoci.
Přestože je místní praktik za dočasný přístřešek vděčný, domlouvá si v týdnu na vlastní pěst dovoz obytného kontejneru. Podle svých slov totiž praktici potřebují pevnou střechu nad hlavou. „Stát a kraj zajistil zázemí pro zraněné. Ale neřeší, že existují třeba diabetici a další choroby. A to už vůbec nemluvím o preventivních prohlídkách ani o předoperačních vyšetřeních,“ přibližuje situaci Bartoš.
O podmínkách praktických lékařů hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) ví. „Úkoly musíme vyřizovat postupně. Zatím nejsme schopní řešit, kde kdo bude mít ambulanci. Přece jen je to mnohdy soukromý majetek lékařů,“ reaguje Grolich. Později padne rozhodnutí, že se někteří praktici v dalším týdnu přesunou do dočasné ordinace v nedalekém Týnci.
Bartošovo provizorní pracoviště je napojené na záchranný kamion Golem, který do Moravské Nové Vsi přijel z Prahy den po tornádu. Obvykle zasahuje při hromadných katastrofách. Jeho prostory fungují jako malá nemocnice s kapacitou šesti lůžek. Právě jsou všechna prázdná, jeden z pracovníků je dezinfikuje. „Nejdřív jsme řešili hlavně úrazy způsobené přímo tornádem. Pak přibyla zranění spojená s likvidačními pracemi,“ upřesňuje krizový manažer Ondřej Šedivka.
S týmem se stará například o lidi, kteří při pracích šlápli na hřebík nebo se jinak lehce zranili. Podle Šedivky přibývají třeba i kolapsy spojené s vedry nebo dehydratace. Denně ošetří několik desítek lidí. Vyjíždějí i do poničených ulic. Starají se například o ty, kteří spadli ze střechy. Pomoc Golema ale v pátek končí, vrací se do hlavního města. V postižených oblastech budou nadále další záchranáři a lékaři, třeba speciální tým z FN Brno.
Každý den se na místech zasažených tornádem zdravotníci postarají přibližně o pět desítek lidí. „O minulém víkendu jich bylo kolem dvě stě padesáti, což přisuzujeme většímu počtu dobrovolníků,“ upřesňuje mluvčí krajských záchranářů Michaela Bothová. Jen za první noc po tornádu ošetřili záchranáři z různých krajů Česka, Slovenska a Rakouska asi osmdesát zraněných, které pak převezli do špitálů. O další desítky se postarali pouze na místě. „Blíže to nejde specifikovat. Navíc jsou tu i ti, kteří nevyhledali naši pomoc, ale jeli rovnou do nemocnice,“ doplňuje Bothová.
Zdravotní péči nabízí i praktická lékařka Rudolfa Pernicová. Před tornádem ošetřovala své pacienty v Lužicích. Když do obce ráno po ničivé pohromě přijela, spatřila spoušť. Budova ordinace dopadla špatně. Přestože měla doktorka odejít na konci června do důchodu, rozhodla se dál pracovat. Podle svých slov bude pomáhat tak dlouho, jak bude potřeba. „Pracuju z domu v Hodoníně. Mám tam počítač s kartotékou a předepisuji elektronické recepty,“ vysvětluje Pernicová. Podle ní zatím nikdo nepotřeboval osobní setkání. V případě potřeby se ale mohou obrátit na lékaře z okolí.
Příští týden se pravděpodobně vrátí do prostor, které poničilo tornádo. Voda i elektřina tam podle praktičky jde. Osudy lékařských ordinací jsou ale různé. Třeba budova zdravotního střediska v Lužicích takové štěstí neměla. Živelná pohroma ji zdevastovala tak, že musí jít k zemi. U torza budovy se válí rozbitý nábytek a zbytky cihel. Ze zdí visí okenní rámy, jsou vidět vnitřní prostory. O své zázemí tak přišel třeba zubař, dětská lékařka nebo gynekoložka. V pátek středisko definitivně míří k zemi. Hasiči jej bourají.
