Tomáš Berdych? Skvělý hráč, který ale nikdy nehrál extra inspirující a zábavný tenis, říká britský expert

Co se vám vybaví jako první, když se řekne jméno Tomáš Berdych?

Skvělý hráč, který vynikal zejména výbornými údery od základní čáry. Jedním dechem musím dodat, že byl ke mně vždy velmi milý, nikdy jsem ho nezažil například arogantního. I proto to byl jeden z mých oblíbených hráčů na okruhu a dělal jsem s ním spoustu rozhovorů, znali jsme se opravdu dobře.

Utkvělo vám v paměti jeho jedno konkrétní vystoupení?

Tady musím říct zápas proti Rogeru Federerovi na olympijských hrách v Aténách v roce 2004, tam mě jeho výkon opravdu ohromil. Pak je to ještě jedno utkání, které pro něj ale nedopadlo moc dobře, ale poměrně vystihuje jeho roli ve světovém tenisu.

Jaké?

Šlo o daviscupové semifinále v roce 2010 v Bělehradu. Češi vedli 2:1 na zápasy a Berdych vedl nad Djokovičem 1:0 na sety, hrál brilantní tenis. Říkal jsem si, že teď bude muset Djokovič udělat něco, co Berdycha úplně psychicky rozhodí, jinak Srbsko prohraje. Při jedné nepovedené smeči se Srb skácel na zem a zůstal ležet. Tehdy Djokovič rozhodně nebyl zraněný, ale nechal se teatrálně ošetřit a vrátil se na kurt s úplně drobně ovázanou nohou. Tomáše tenhle moment dost rozhodil a v tu chvíli bylo jasné, že prohraje.

Přesně tohle bylo Berdychovi často vyčítáno. A sice fakt, že rozhodující chvíle v největších zápasech neustál v hlavě.

Souhlasím. Djokovič tenkrát zahrál evidentní divadlo a na Tomášovi bylo, aby na kurtu ukázal, že ho to nijak psychologicky nepoznamenalo. V ten moment se ale bohužel potvrdilo, že hrál úplně jinou mentální ligu než Djokovič. Nedokázal se s tím vyrovnat a prohrál všechny tři následující sety.

Co mu podle vás chybělo k tomu, aby se vyrovnal Federerovi, Nadalovi, Djokovičovi nebo Murraymu?

Oproti velké čtyřce mu chybělo něco, co nejde úplně přesně pojmenovat. Je to určitá schopnost přidat v rozhodujících chvílích něco speciálního, něco navíc. Myslím, že pro velké hráče se stal postupem času velmi předvídatelným.

Často rovněž zaznívají hlasy, že kdyby hrál v jiné době, měl by na svém kontě daleko víc úspěchů. Souhlasíte?

Myslím, že na to, aby se vyrovnal současné velké čtyřce, neměl nikdy takové kvality. Ti čtyři byli a jsou daleko komplexnější hráči. Jak říkáte, otázkou zůstává, jak by na tom byl, kdyby se narodil o šest sedm let dříve a hrál by v trochu jiné době. Mezi lety 2001 a 2003 bylo období mezi koncem Peta Samprase a začátkem éry Rogera Federera. V té době se na vrcholu střídala jména jako Juan Carlos Ferrero, Andy Roddick, Marat Safin nebo Lleyton Hewitt. Kdyby byl tehdy Berdych na vrcholu, myslím, že by vyhrál grandslam a klidně mohl být i světovou jedničkou.

Co ztrácí tenisový svět s jeho odchodem?

Těžko říct, co ztrácí světový tenis, ale minimálně v českém prostředí po něm zůstane ohromná díra. Československo a posléze i Česko mělo vždy alespoň jednoho tenistu mezi užší světovou špičkou, což se s koncem Tomáše Berdycha poněkud změní. Bojím se, že do doby, než se v Česku najde další světový hráč, na chvíli ztrácí tenis zemi s bohatou tradicí, která dlouhodobě produkovala velmi silné hráče. Informace o tom, že se rozloučí s tenisem, navíc unikla na veřejnost ve stejný den, kdy oznámili konec po příštím US Open legendární bratři Bryanové. Neříkám, že to má nějakou souvislost, ale každopádně ztrácíme tři výborné hráče, jejichž příjmení začíná na písmeno B.

V Česku se s jeho blížícím koncem počítalo delší dobu, i tak ale jeho oznámení vyvolalo vlnu smutných reakcí. Berou to tak podle vás i tenisoví fanoušci ve světě?

I přestože mám Tomáše opravdu rád, tak musím říct, že nikdy nehrál nijak extra inspirující a zábavný tenis. Byl velmi dobrý, to ano, měl famózní servis, skvělý forhend. Ale nemyslím, že si někdo z tenisových fanoušků na světových turnajích někdy řekl: „Hele, hraje Berdych, toho musím vidět.” Přidaná hodnota v podobě opravdu krásného tenisu v jeho případě trochu chyběla. A co si budeme povídat, zábavní a variabilnější hráči jsou mezi lidmi daleko oblíbenější.

A konkrétně v Anglii? Jaké renomé si Tomáš Berdych vydobyl na Britských ostrovech?

Víte, tenis ve Velké Británii znamená Wimbledon. Pokud neuspějete na jejich grandslamu, tak pro ně nejste dostatečně dobrý. Tím, že se Tomáš v roce 2010 probojoval do finále Wimbledonu, výrazně se zapsal také do paměti britských fanoušků. Zároveň si ale nemyslím, že by lidé mimo tenisové prostředí o něm měli nějak moc informací.

Právě wimbledonské finále je považováno za jeden z jeho největších úspěchů.

V mých očích je daleko důležitější fakt, že se šestkrát v řadě probojoval na Turnaj mistrů. Dost to vypovídá o neuvěřitelné stabilitě jeho výkonů, takovou se nemůže pochlubit jen tak někdo. A to je také kvalita, kterou by si měli lidé po celém světě uvědomit, v tomhle byl Tomáš výjimečný.

Na závěr trochu odbočme od tématu Berdych. Momentálně jste v Londýně na Turnaji mistrů, sledujete nějaké změny ve světovém tenisu?

Ano, sice velmi pomalu, ale přece jenom už dochází k jisté obměně generací. Tsitsipas hraje famózní tenis, což potvrzuje i nyní v Londýně. Zverev dává vzpomenout na svou nejlepší formu, daří se také Thiemovi, Berettinimu, Medveděvovi, Šapovalovovi. To jsou všechno jména, která budou postupně přebírat vládu nad světovým tenisem. Ještě to ale takové dva tři roky potrvá.