To se nemělo stát. Václav Havel ve Wembley považoval Bergera za Němce

Jen jednou jedinkrát byl Václav Havel podle svého mluvčího Ladislava Špačka na fotbale. Šlo o finále Eura 1996 mezi Českem a Německem ve Wembley. Zápas byl nezapomenutelný i díky „příspěvku“ české hlavy státu. Podcast Angličan vzpomíná.

Podle tehdejšího tiskového mluvčího prezidenta Ladislava Špačka, který byl mimochodem fotbalem rovněž zcela nepolíbený, Václav Havel do Wembley původně nechtěl. Zbytek delegace ho ale přesvědčil, že by se v Londýně cestou z návštěvy Irska zastavit opravdu měl.

„My jsme jezdili po celém světě, abychom představili ten mladý stát, tu naši mladou republiku celému světu. A díky Václavu Havlovi, který byl tehdy náš nejvýznamnější a nejatraktivnější vývozní artikl, se nám podařilo získat pro naši republiku obrovskou prestiž. To finále znamenalo spojit fotbal, který sleduje celý svět včetně Latinské Ameriky a Asie, dohromady s Českou republikou. Německo, to už tu svou sportovní prestiž má, tak jsme na tom opravdu jenom vydělali. To byla obrovská bomba, a proto jsme Václava Havla přiměli k té trýzni absolvovat ten šílený kotel, kde 90 tisíc hrdel pořád něco volalo a on vůbec nevěděl proč a co,“ vysvětluje Špaček v podcastu Angličan.

Ten poodkryl dosud zcela netušené detaily Havlova pobytu ve Wembley, které dokládají roztomilou zmatečnost české hlavy státu. „Václav Havel když viděl, že vybíhají kluci zprava, tak začal vstávat a volat: do toho, do toho! Horší bylo, že když jsme se vrátili ze salonku po přestávce, tak vyběhli kluci zprava a Václav Havel se znovu postavil a volal: do toho! Načež ho někdo stáhl zpátky dozadu a řekl: Ne, to jsou Němci. Netušil, že si týmy vyměnily strany o přestávce.“

Ladislav Špaček v Angličanovi také zavzpomínal, kterak šel s prezidentem Havlem po zápase přes trávník kultovního stadionu a desítky tisíc hrdel stále skandovaly. V šatně poraženého českého týmu pak čekal prezidentův minitým další nezapomenutelný zážitek.

„Kolem prezidenta se shlukli takoví hubení kluci, už byli bez dresů a něco pořád vyprávěli jeden přes druhého. Jeden z nich podal prezidentovi svůj propocený dres. Václav Havel ho tak opatrně vzal, podal mi ho a já jsem si to přehodil přes ruku,“ vzpomíná Špaček na okamžik, který měl prezidentovi vzápětí zachránit reputaci.

Václav Havel totiž vzápětí dostal od jednoho z novinářů dotaz, který z českých reprezentantů se mu ve finále nejvíc líbil. Jenže ouha, Havel jménem ani jednoho z hráčů neznal, a tak musel nenápadně napovědět hradní mluvčí. „Já jsem roztáhl ten darovaný dres a ukázal jsem mu ho. Bylo tam na zádech napsáno Poborský a prezident pohotově odpověděl: Tak na naší straně tam velmi rychle běhal pan Poborský,“ dokresluje Špaček historku.

Novináři byli podle Špačka uspokojeni, ovšem padla druhá otázka: „No a co jste říkal tomu gólu Patrika Bergera?“ Neznámé jméno znělo prezidentovi podezřele německy. Načež Havel povídá: „To se nemělo stát…“

Poslechněte si podcast Angličan a celý rozhovor s Ladislavem Špačkem v přehrávači v úvodu článku.