Článek
Nejhorší je strach, letargie, paralýza, čekat na pomoc státu, hádat se o dotace. To se nám nesmí stát! Přestože nejsem žádný vizionář, tohle mi bylo jasné hned na začátku problému jménem „cvd“.
A tak když mi asi třetí den jarního nouzového stavu volal primář virologie z Motola, že se blíží totální průšvih, o kterém se nehovoří – to je, že nejsou výtěrovky – neváhal jsem ani vteřinu a do pro nás tenkrát zcela neznámé džungle zdravotnické výroby jsme se – byť naprostí novicové – zakousli jako ohaři.
Abych to neprodlužoval – výtěrovka je taková ta tyčinka, co vám zdravotník strčí do nosu a, a to už je maličko méně příjemné, pokračuje s ní do nosohltanu, popřípadě taková nepatrně jiná, kterou zase odebírá sekret ze sliznice vašeho patra dutiny ústní.
Protože, snad se nechlubím, ale živíme se tím, jsme profíci v plastech a všem, co s plasty souvisí, trvalo nám asi tři čtyři neděle takovou výtěrovku navrhnout, vyrobit vzorky a připravit sériovou výrobu. Dokonce jsme si přitom vystřihli i žádost o patent. Tak hotovo! A vyrábíme! pomyslel jsme si dětsky naivně a podporovali mě v tom primáři z nejrůznějších fakultních nemocnic.
Volali, že vytírají české nosohltany čínskými špejlemi s čínskou vatou, kde v každé krabici je rudý leták, že to je pomoc čínských soudruhů trpícímu lidu Česka. A že už jako na smilování čekají na naše výtěrovky. To jsem se ale já i primáři brutálně zmýlili!
K distribuci zdravotnického prostředku, jako je výtěrovka, musíte získat buď značku CE, což ve zdravoprůmyslu trvá normálně dva roky pilné práce, nebo v době totální krize musíte získat aspoň výjimku Ministerstva zdravotnictví. Tak o tu jsme hned požádali a obdrželi obratem dlouhý seznam podmínek, testů, validací, validačních zpráv, analýz, rešerší, rozborů a bůhví čeho ještě, co musíme splnit.
Co vám budu povídat, nebýt spřátelené naprosto špičkové zdravotnické firmy, jejího majitele a docenta, který je ve zdravovědách doma, nebýt profesorů, docentů a doktorů z klinik, inženýrů z VŠCHT tam i tam, kteří nám nadšeně za hubičku pomáhali (to my, Češi, v případě nouze fakt děláme a jsem na to moc hrdý), dopadli bychom jako Kec u Jankova.
Ale s takovouhle těžkou artilerií jsme prostě prohrát nemohli. A tak jsme skutečně po půl roce pilné a náročné práce všech zúčastněných – jej, teď už jsem se chtěl ve svatém nadšení ukecnout a říct vyhráli. To kdepak, to vyhráli jiní. Takže znovu… a tak jsme skutečně tu výjimku získali! Třikrát hurá! Jenže – to bychom nesměli být v Česku – vyhráli to docela jiní.
Číňani. Výtěrovky od nás teď ve vrcholící druhé vlně „cvd“ skoro nikdo nechce. Do Vánoc máme výrobní kapacitu půl milionu a objednávek máme na třicet tisíc. Číňani totiž Česko zahltili levnými výtěrovkami bez jakéhokoli schválení či výjimky, které většina provozovatelů zdravotnické péče ostošest kupuje a krčí rameny: „No, nekupte to, pane Štěpánku, když je to tak laciné! To víte, ve výběrovém řízení musíme vzít to nejlevnější!“
