Tip na výlet: Pernštejn zpřístupnil zapomenutý poklad za 125 milionů

Desítky let dlel pod vrstvami času i náletových dřevin na Pernštejně poklad. Věděla o něm jen hrstka zasvěcených. Po čtyřech letech usilovné práce expertů z mnoha oborů teď návštěvníci poznají hrad z dávno zaniklé perspektivy.

Nedaleko Nedvědice na Brněnsku v pátek otevírají zapomenuté zahrady. Je to největší novinka letošní turistické sezony na českých hradech a zámcích. Odborníci završili evropsky jedinečnou obnovu, návštěvníci se symbolicky přenesou o dvě století nazpět. Rekonstrukce vyšla na 125 milionů korun, většinu pokryly evropské dotace.

Turisty mají přilákat krásné výhledy a jedinečnost místa – podle odborníků jde totiž o jedinou hradní zahradu v Česku. „Hrad Pernštejn patří k nejlépe dochovaným památkám u nás, ale o existenci přilehlého parku a zahrad věděl málokdo. Je to něco unikátního a mimořádného, co na území České republiky nenajdeme,“ řekla při otevření ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Brány čtyřhektarové Vrchnostenské zahrady na jihozápadním svahu hradu se lidem otevřely v pátek. Stavbaři a historici ji vrátili do původní podoby z roku 1806, kdy představovala vědění o tehdejším světě.

Turisté tak narazí na turecké lázně, angločínskou či francouzskou zahradu, obnovené vodní cesty a řadu historických budov. „Každá část zahrady má svou vlastní atmosféru. Návštěvníci se mohou těšit hlavně na to, že si tady odpočinou. Jsme přesvědčení, že bude vyhledávaná,“ řekl hlavní iniciátor oprav a manažer projektu Jan Slezák.

Z otevření zahrady se těší také kastelán Zdeněk Škrabal, který na Pernštejně správcuje od poloviny 80. let minulého století. „Zcela to mění staletou image hradu. Dřív to byl hrad na zalesněném kopci v lese, teď je to hrad se zahradou a myslím si, že se tento pohled stane novou ikonou této památky,“ uvedl. Nad obnoveným areálem vznikne také nová kavárna s výhledem do zeleně.

Rekonstrukce pernštejnského unikátu začala před čtyřmi lety a pro zahradní architekty se stala velkou výzvou. „Byl tam les. Zadání znělo: Najděte zahradu a podle toho vytvořte její reminiscenci,“ glosoval začátky hlavní projektant Marek Tichý. Zahrady byly zarostlé a nebylo po nich ani stopy. Stovky let staré stromy se vyvracely, k zemi jich šlo asi pět stovek.

Na obnově se podíleli také odborníci z Ateliéru Krejčiříkovi, kteří stojí za současnou podobou Květné zahrady v Kroměříži či u brněnské Vily Tugendhat, které jsou zapsané na seznamu památek UNESCO.

K pernštějnským zahradám se dochovalo jen málo dokumentace, tvůrci tak často zažívali detektivní práci. „Propojili jsme tři prameny. Inventáře, které podrobně popisovaly, kde co bylo. Pak jsme měli k dispozici dva obrazy celkové zahrady a pomohly nám také archeologické práce. Když se to lehce detektivním způsobem poskládalo dohromady, vyšlo z toho, jak můžeme zahradám vrátit původní vzhled,“ vysvětlila krajinářská architektka Kamila Krejčiříková.

Důležitým prvkem zahrady jsou vodotrysky a potoky. „Voda tu nebyla. Museli jsme ji získat z řeky a vytvořit uzavřený okruh, který nebude nákladný a náročný na údržbu. Je tu pár čerpadel a žádná elektronika. Celá vodní kaskáda funguje přirozeně bez nějaké dálkové techniky,“ řekl Tichý s tím, že se pracovníci snažili co nejvíce přiblížit tomu, jak zahrada fungovala před dvěma sty lety.

Na archeology čekalo během rekonstrukcí také jedno velké překvapení. Při pracích totiž používali georadar, který jim umožnil vidět hluboko pod zem. Díky tomu objevili v angločínské zahradě dosud neznámé vodní cesty.

Do té doby odborníci věděli jen o osamoceném čínském pavilonu, se kterým si dlouho lámali hlavy a nechápali jeho význam. Objevení vodních cest však dokreslilo podobu orientální části plné potůčků, mostů a exotických rostlin. „Je to naprostý unikát. Myslím si, že v Evropě nikdo nikdy nic tak hezkého nenašel,“ uvedl krajinářský architekt Přemysl Krejčiřík.

Za novou prohlídkovou trasu lidé zaplatí 110 korun, slevy mají děti, studenti i důchodci. Turisté si mohou zahrady prohlédnout po vlastní ose, vedení hradu ale připravilo také možnost komentované prohlídky. Spodní část zahrady je bezbariérová a zaměstnanci hradu do budoucna připravují i haptické prvky pro nevidomé návštěvníky.

Pernštejnská zahrada se rozkládá na čtyřech hektarech, na kterých roste několik druhů stromů a rostlin. Vedle tradičních dubů a buků je zde k vidění například exotický kdoulovec. Dominantou zahrady jsou hrušně, kterých jsou na zahradě vysázeny asi dvě stovky a podle historických záznamů k místu neodmyslitelně patří. Hruška totiž byla v baroku symbolem králů.

O všechno se stará tým tří zahradníků, kterým občas vypomáhají brigádníci. „Je to nekonečná práce. Hlavní náplní je tady sekání trávy, udržování hlavní trasy a stříhání stromů,“ řekla vedoucí zahrad Monika Janíková. Kvůli umístění zahrady v kopci musí zahradníci pracovat převážně ručně bez velké zahradní techniky, práce je tak náročnější. Podle Janíkové je ale právě umístění zahrady ve strmém svahu velkým lákadlem pro turisty. „Je tady možnost vidět zahradu a její systém z ptačí perspektivy. To je netradiční,“ dodala.

Park se zahradou zažily největší slávu na začátku devatenáctého století, kdy je vlastnil rod Schröfflů z Mansberka. Ve druhé polovině téhož století začal pozvolný úpadek, který vygradoval po druhé světové válce. Komunisté dokonce z části parku udělali stavební parcely.