The Winner Takes It All. Boris Johnson přivolal volby, které musí vyhrát

„You're joking! Not another one?!” To si děláte legraci! Přece nebudou další volby? Tenhle spontánní výkřik bristolské voličky Brendy před předčasnými volbami v roce 2017 obletěl celou Británii a mnoha lidem mluví z duše i dnes. Podle průzkumu Ipsos Mori si předčasné volby přeje 44 procent dotázaných. 27 procent je proti.

Před dvěma lety tehdejší premiérka Theresa Mayová zariskovala ve snaze zvětšit svou parlamentní většinu a pohořela. Místo 330 poslanců jich Konzervativní strana měla nově 317. Pohnutky Borise Johnsona jsou na rozdíl od paní Mayové mnohem lépe odůvodnitelné.

Bez ohledu na brexit nemůže mít jakýkoli úřadující premiér ve sněmovně tak výraznou menšinu, jakou momentálně disponuje Johnson. Jinak si ale jsou scénáře Mayová 2017 a Johnson 2019 nápadně podobné v jedné zásadní věci – Toryové mají v průzkumech luxusní náskok.

V den, kdy se v roce 2017 vyhlásily předčasné volby, vedla Konzervativní strana nad Labour Party v poměru 44 : 25 %. Tentokrát hlásí průzkumy poměr 36 : 25 %, kdy premiéru Johnsonovi tento procentní „polštář” zajišťuje hlavně jeho osobní obliba.

Během krátké, ale nejspíš velmi intenzivní kampaně se ale může stát spousta věcí a náskok Konzervativní strany se může snadno rozplynout. Financial Times (FT) s odvoláním na říjnový průzkum British Election Survey uvádějí, že jsme svědky „bezprecedentního přesunu voličů mezi jednotlivými stranami spolu s tím, jak se elektorát orientuje podle toho, kdo si přeje brexit, nebo naopak setrvání Británie v EU”. Podle FT tak hlasování 12. prosince bude ještě méně předvídatelné než kdy jindy.

V roce 2017 labouristé uspěli i díky taktice svého předsedy Jeremyho Corbyna, který odmítl „filozofii” Konzervativní strany, že je národní hlasování čistě o brexitu. Tím, že akcentoval sociální témata, zdravotnictví a školství, nakonec Labour Party dosáhla nečekaně dobrého výsledku, když si z 232 křesel v roce 2015 polepšila na 262 mandátů. I letos se od hlavní opoziční strany ostatně očekává, že napadne vládní škrty a bude útočit na údajnou plíživou privatizaci bezplatného systému zdravotní péče v podání Toryů. Průzkumy ukazují, že veřejnost vykazuje značnou „brexitovou únavu” a že bude slyšet i na jinou agendu.

Nejuznávanější britský odborník na ostrovní volební systém, profesor sir John Curtice, předpovídá 12. prosince rekordní zisky menších stran. Politolog, který měl na starosti velmi přesné exit polly v letech 2015 a 2017 a který jako jeden z mála předpověděl brexit, přesněji tipuje vysoký počet získaných mandátů jinými stranami, než jsou konzervativci a labouristé. „Může tu mít více než 100 poslanců, kteří nebudou patřit ani jedné ze dvou největších stran.”

V takovém případě bude pro Konzervativní stranu i Labour Party čistě matematicky složité získat v Dolní sněmovně většinu. „Jsou to volby, které Boris Johnson musí vyhrát. Pokud nezíská většinu nebo nedosáhne výsledku, který se bude většině hodně blížit, nemůže zůstat ve vládě. Konzervativci totiž u dalších stran moc přátel nemají,” uvedl profesor Curtice pro stanici LBC.

Oceňovaný politolog také v porovnání k situaci vládnoucí formace vyzdvihuje relativně komfortní výchozí postavení opozice. „Aby labouristé zastavili brexit, nemusejí volby vyhrát. Labour Party a další opoziční formace musejí zabránit tomu, aby Konzervativní strana získala většinu,” interpretuje předčasné volby sir John Curtice.

Předčasné volby katapultují na kandidátní listiny některá nová, neokoukaná jména. Naopak některé známé tváře britské politiky se s parlamentními lavicemi loučí. Zatímco u sněmovního doyena Kennetha Clarkea jde o jistou únavu materiálu, třeba někdejší konzervativní rebelka Heidi Allenová už nehodlá snášet šikanu na sociálních sítích a různé další útoky na svou osobu. U některých dalších známých politiků jako třeba u exministryně vnitra Amber Ruddové je jejich další osud nejistý.

I když jsou oba hlavní adepti na post ministerského předsedy u veřejnosti zhruba stejně oblíbení jako ebola nebo botulismus, Boris Johnson zůstává pro voliče vylučovací metodou coby nájemník v Downing Street 10 mnohem přijatelnější než Jeremy Corbyn.

Mnoho městských středolevých voličů děsí Corbynova minulost stejně jako jeho plány na znárodňování. Labouristé také mohou zaplatit vysokou cenu za to, že pod svým lídrem dlouho nedokázali zformulovat jednoznačný postoj k odchodu Spojeného království z EU. Vzhledem k dlouhodobě zpackaným brexitovým jednáním v podání Toryů je překvapivé, že si problémy zmítaná vládní formace před labouristy udržuje v průzkumech pohodlný náskok.

Několik průzkumů v jednotlivých okrscích ukázalo, že by se lépe situovaní městští voliči mohli od Labour Party odvrátit a podpořit liberální demokraty. Takovým příkladem může být například Cambridge. Podle průzkumu Survation by labouristé oproti volbám v roce 2017 ztratili omračujících 22 procentních bodů.

Liberální demokraté, kteří dlouhodobě podporují setrvání Británie v Evropské unii, by v prosincovém hlasování mohli napříč Británií zaznamenat značné zisky. Labouristy znervózňuje i to, kolik hlasů jim v dominantně probrexitových okrscích odčerpají kandidáti Farageovy Brexit Party.

Spekulovalo se o tom, jestli jeden z architektů brexitu Nigel Farage navzdory značné osobní animozitě vůči osobě Borise Johnsona nenaváže určitou formu volební spolupráce s Konzervativní stranou. Podle posledních informací je něco takového nepravděpodobné. Podle profesora Curtice bude zisk Farageovy formace pro případný Johnsonův triumf klíčový. Čím větší volební zisky Brexit Party, tím hůře pro Johnsona.

Ministerský předseda bude muset apelovat na odpůrce brexitu v řadách sympatizantů své mateřské Konzervativní strany. „Konzervativci doufají, že dokážou přesvědčit tyto přívržence, že Jeremy Corbyn je větším nebezpečím než brexit,” poznamenal pro Financial Times ředitel agentury Deltapoll Joe Twyman. „Tyto volby budou v zásadě o tom, co nakonec triumfuje. Jestli loajalita ke straně, nebo loajalita k brexitu.”