Chceme spravedlnost pro své blízké, říkají Italové

Na severu Itálie, která je nejvíce postiženou oblastí, pokud jde o nákazu koronavirem, se ale lidé přesto snaží - alespoň ručně psanými vzkazy na každém rohu - ujistit ostatní, že bude líp. „Andrá tutto bene“, tedy všechno bude dobré, stojí v těchto vzkazech.

Obyvatelé Bergama, nejvíce zasaženého města v zemi, ale zažívají hromadné psychické trauma, za kterým podle pozůstalých stojí řada chyb, přehmatů a rovněž korporátních zájmů. Přes 30 000 obyvatel města už podepsalo petici požadující vyšetření toho, proč úřady nikdy neoznačily Bergamo za takzvanou červenou zónu, i toho, jak se kvůli nedbalosti stalo z nemocnice Pesenti Fenaroli ohnisko nákazy.

„Chceme spravedlnost pro své blízké,“ říká Stefano Fusco, zakladatel facebookové stránky s požadavky místních obyvatel. Stránka Noi Denunceremo (Řekneme to nahlas) získala za posledních několik týdnů přes 25 000 sledujících a shromáždila desítky příběhů rodin, které těžce zasáhlo šíření nemoci covid-19.

Mezi těmi, kdo stále čekají na odpovědi na své otázky, je rodina Sary Gargantiniové, jejíž otec Giancarlo zemřel 7. března v nemocnici Bolognini ve městě Seriate v sousedství Bergama. Statný a houževnatý 82letý muž začal mít teplotu 20. února, ve stejnou dobu, kdy Itálie potvrdila první případ nemoci covid-19 ve městě Codogno, které je vzdálené asi hodinu cesty autem na jih. O tři dny později provincie Bergamo oznámila první dva případy nákazy ve městě Alzano Lombardo.

Rodina Gargantiniových se tehdy stále, jak bylo jejím zvykem, scházela a pila společně čaj, když se devítiletá Marta vrátila ze školy. O pět dní později si Giancarlo stěžoval na přetrvávající slabost v nohách a neustálou horečku. Kašel neměl, což Saru uklidňovalo. „Já i moje dcera jsme měly silné příznaky chřipky o několik týdnů dříve, tak jsem si myslela, že to musí být sezonní chřipka,“ řekla Sara listu The Independent. Pak ale začal Giancarlo omdlévat a špatně dýchat. Poprvé zmeškal Martiny závody na koních i každotýdenní večeři se svými přáteli z armádní pěchoty, kde vždy vařil a společně vzpomínali na své spolubojovníky.

Rodina mu zavolala sanitku a ta ho odvezla do nemocnice Pesenti Fenaroli. O několik hodin později ho ale propustili a poslali domů. Testy ukázaly, že má přetrvávající horečku a rané stadium zápalu plic. Lékaři uvedli, že do sedmi dnů by mu mělo být lépe. „Do té doby byl ale již mrtvý,“ popsala Sara a stěží zadržovala slzy. Žádný test na přítomnost koronaviru mu proveden nebyl. Nemocnice je přitom nyní známá jako hlavní ohnisko nemoci covid-19.

Guido Marinoni, prezident svazu lékařů v Bergamu, od té doby dosvědčil, že nemocnice situaci nezvládla a tamní nakažení lékaři jen urychlili šíření smrtícího viru. Sara se s otcem nemohla ani rozloučit, její slova nebyla slyšet přes hluk z kyslíkové masky. „Křičela jsem do telefonu, ale on mě nemohl slyšet,“ uvedla.

Gargantiniovi nemohli ani uspořádat pohřeb, protože všechny náboženské obřady byly zakázány, aby se omezilo šíření nákazy. Kvůli velkému množství úmrtí se rakve kupily v kostelích až do chvíle, kdy je armádní vozidla odvezla do márnic v méně zasažených regionech.

Giancarlova rodina tak ani neví, kde se jeho ostatky nacházejí. Nemožnost ho oplakat způsobila, že se jim jeho smrt ani nezdá skutečná. „Je to, jako kdyby se zničehonic rozpadl, najednou zmizel,“ říká Sara.

Roberto Micheletti (87), známý jako Berto, byl tesařem ve městě Bagnatica. Jeho pracoviště, garáž v třípatrovém domě, kde žil s širší rodinou, je ozdobena kresbami jeho synovců a výřezem snímku papeže Františka, který mává rukou.

V den, kdy Berto zemřel, 18. března, byla odvezena do nemocnice jeho žena Rosa Frettiová, které bylo necelých 80 let. Každou neděli Rosa vařila domácí lasagne a neúnavně se snažila držet rodinu pohromadě. „Bylo to vždy domácí jídlo a byla to její práce,“ popsala její neteř Lorella Carminatiová.

V den, kdy Rosa zemřela, 24. března, byl odvezen do nemocnice její bratr Valter. „Vypadalo to jako koloběh, který se nikdy nezastaví. Byla to noční můra,“ dodala Carminatiová, která je dcerou Valterovy a Rosiny sestry Marie. Valter, který byl celý život zdravotníkem a staral se o druhé, byl nyní upoután na lůžko. Ještě předtím, než onemocněl, se ale - i když už byl v důchodu - vrátil do boje s nemocí covid-19.

Když Valter 30. března zemřel, počet nakažených v Bergamu vzrostl na 8664. Pro Carminatiovou, která ztratila tři členy rodiny v rozmezí dvou týdnů, byla ztráta nevyčíslitelná. „Věděli jsme, že nejsou nesmrtelní. Neměli ale umírat osamocení, navíc bez pohřbu, po tom všem, co pro nás udělali,“ uvedla.

Provincie Bergamo oficiálně od vypuknutí epidemie eviduje přes 2200 úmrtí. Podle odhadů se ale skutečné číslo pohybuje kolem 4800, vzhledem k tomu, že mnoho lidí zemřelo bez toho, že jim byl proveden test na přítomnost viru.

V Bergamu, stejně jako ve zbytku Lombardie, začala 8. března platit celostátní karanténa. Žádná speciální opatření ale v oblasti nebyla zavedena, a to ani přesto, že počet infekcí narůstal. Premiér Giuseppe Conte zavedl již v únoru přísnou karanténu v deseti městech v provincii Lodi, která se nachází asi 70 kilometrů jižně od Bergama, a v Itálii tak vznikla vůbec první takzvaná červená zóna.

V těchto zónách vyrostly zátarasy na silnicích a začaly fungovat policejní kontroly, aby lidé nemohli jezdit tam a zpátky, a oblasti tak zůstaly odříznuty od okolního světa. Město Vo’ Euganeo v sousedním regionu Veneto (Benátsko) - asi 250 kilometrů východně od Bergama - přijalo podobná opatření, provincie Bergamo ale nikoli. Přitom do 1. března počet nakažených v provincii stoupl na 220.

Starostové obcí Nembro, Alzano Lombardo a Albino v provincii Bergamo svá města tehdy již informovali, že budou brzy součástí nové červené zóny. Například oblast Codogna - kde byl odhalen první pacient - byla odříznuta od světa již v době, když počet nakažených vzrostl na 50. Když však mělo nastat odříznutí Bergama - oblasti, která je domovem 376 továren s ročními výdělky 850 milionů eur (přes 23 miliard Kč) - jak lombardské regionální úřady, tak ani centrální vláda nic takového neučinily.

Za tímto obratem podle všeho stála snaha centrálních i regionálních úřadů ochránit italskou ekonomiku - a zájmy mocných vlastníků firem v oblasti. Regionální úřady vedené lombardským guvernérem Attiliem Fontanou a centrální vláda, které šéfuje Giuseppe Conte, na sebe nyní ukazují prstem a vzájemně se obviňují v souvislosti s tím, kdo měl odpovědnost v oblasti vyhlásit takzvanou červenou zónu.

„Chceme se dozvědět, jestli za to, co se stalo, někdo může, nebo jestli šlo jen o tragickou chybu,“ říká Stefano Fusco, který facebookovou stránku Noi Denunceremo založil po smrti svého dědečka. „Jestliže platí ta první varianta, chceme, aby bylo dosaženo spravedlnosti,“ dodává.