Článek
„Když vám tohle sdělí, tak stojíte jak opařená a nevěříte vlastním uším, co se to děje. Jak můžou brát člověka, že mu padne osmnáct let a on rázem všechno umí? Že nic nepotřebuje?“
Takto nevěřícně se loni v říjnu vyjadřovala Jana Kolibačová z Kladna k situaci, jíž její rodina právě procházela. Devatenáctiletá dcera Marie, která se narodila jako těžce tělesně handicapovaná, se v den svých osmnáctých narozenin papírově zázračně uzdravila. Alespoň podle posudkové lékařky.
Příběh Jany a Marie Kolibačových je přitom stále stejný. Předčasný porod v roce 2001 zapříčinil u novorozené dcery těžký otok mozku. Později, zhruba ve třech letech Marušky, se zjistilo, že nikdy nebude chodit. Dětská mozková obrna ji nadobro odkázala k životu na invalidním vozíku.
Mariin život jsou tak rehabilitace, pobyty v nemocnicích a operace. Šlach, očí, srdce. Samostatně pohybovat se nemůže, na berlích se neudrží, velice špatně vidí, těžce se orientuje, s okolím nekomunikuje. Matka o ni po celá léta pečuje. Pomáhá jí prakticky se vším - od hygieny až po oblékání. „Žiju prakticky její život. Občas to i tak vnímám. Že nežiju ani tak svůj, ale její,“ popisuje Jana Kolibačová své pocity.
Kvůli čtyřiadvacetihodinové péči o dceru sama nemůže nastoupit do práce. Pobírala ovšem příspěvek na péči; dceři byl přiznán nejvyšší, čtvrtý stupeň toho příspěvku, který znamená, že daná osoba je těžce závislá na pomoci druhých. Samostatného života schopna není.
Náhlý zvrat přišel úderem osmnáctého roku Marie. Posudková lékařka změnila svůj náhled na zdravotní stav Marie a přiznala jí pouze první stupeň příspěvku na péči. Jen pro vysvětlení, čtvrtý stupeň příspěvku činí 19 200 korun měsíčně. První pouhých 880 korun. A právě za oněch 880 korun si měla Marie hradit nutnou celodenní asistenci, což je naprosto nereálné.
Důvodem nového posouzení lékařky nebylo, že by se Mariin zdravotní stav úderem jejích 18. narozenin razantně zlepšil, ale pouhý fakt, že nabyla plnoletosti.
Poté, co redakce Seznam Zpráv příběh zveřejnila, přišla Marii pozvánka k novému přezkoumání zdravotního stavu posudkovou komisí.
Tentokrát už byla Marii nabídnuta možnost, aby se před komisi dostavila osobně. Čili jak tomu bývá v drtivé většině případů, posudkový lékař nestanoví svůj závěr pouze ze samotných lékařských zpráv bez osobní účasti postižené osoby, ale vidí konkrétního člověka tzv. naživo.
„Říkali, že to je vlastně nesmysl. Že ani nevědí, podle čeho paní posudková jednala, že je jasně vidět, že Maruška péči potřebuje,“ popisuje jednání Jana Kolibačová, která dceru k posudkové komisi doprovázela.
Rodina nicméně musela znovu všem dokazovat, že jejich dcera má stále ten samý handicap jako doposud. „Bylo nám sděleno, že jsme měli pravdu, že opravdu na první stupeň závislosti to není. Uznali jí, že patří tedy do třetího stupně,“ popisuje vývoj událostí Mariina matka.
Třetí stupeň závislosti znamená finanční částku 13 900 korun, což je oproti dříve přiznanému prvnímu stupni, který činil 880 korun, značný rozdíl.
Svou úlevu nad tím, že se situace alespoň nějak vyřešila, Jana Kolibačová neskrývá. Zároveň v ní zůstává jakási pachuť. A to zejména z byrokratického přístupu mnohých posudkových lékařů, kteří by podle ní měli věnovat své práci mnohem větší pozornost. „Měli by tomu věnovat větší péči. Měl by tam být někdo, kdo ví, jak to je. Protože mně přijde, že tam sedí lidi, kteří absolutně nevědí, o čem život s takovýmhle člověkem je. Vím, že to asi nejde, ale změnit systém by se měl,“ přeje si Kolibačová.
Podrobnosti v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
