Článek
V listopadu jsem se v komentáři podivoval nad tím, jak je možné, že v Texasu mají po osmi měsících stejné počty nakažených a mrtvých na hlavu jako v Česku. Ovšem v Texasu s trvale otevřenými školami, obchody a restauracemi, zatímco u nás zavřeno. Častou odpovědí mi bylo: Však uvidíš, po Dni díkůvzdání přijde peklo. Přišlo, ale ne v Texasu, bohužel.
V Texasu včera zrušili nošení roušek, v Česku… vždyť víte, #bestincovid.
Proč je Česko nejhorší?
Exaktně nám to za pár let jistě někdo vysvětlí. Asi odborníci. Do té doby mi dovolte několik kvalifikovaných domněnek, které spolu velmi úzce souvisejí.
1. Většina Čechů rezignovala na osobní zodpovědnost
(dlouho nic, první bod je nejdůležitější, ostatní jsou důsledkem)
2. České zdravotnictví systémově NEFUNGUJE dobře
3. Premiér Babiš bojuje o přežití (doslova)
Češi chtějí hlavně klid. A jednoduchá řešení. Po pravdě je jedno, zda volíte ANO, nebo Piráty - nikdo se nad svým hlasem moc nezamýšlí, nechci řešení svých problémů, chci hlavně klid a nic neřešit.
V tom je největší rozdíl oproti Texasu: nejsme zvyklí brát osud do svých rukou. Když Texasanovi vleze domů narušitel, zastřelí ho. Jeho zodpovědnost. Když zastřelí „omylem“ manželku, z vězení už nevyleze.
Když vleze zloděj do domu Pražanovi, křičí a zavolá policii. Ok. To funguje, když je zlodějů pár. Ale když je jich moc, nikdo nepřijede. Nestíhá. A přesně to se stalo s covidem.
Když na Texasana zaútočil covid, chvíli mu trvalo, než pochopil, o co jde. Jasně, covid-19 vypadá o dost jinak než pásovec nebo nepřizpůsobivý občan. Ale potom, co se rozkoukal, vydal soubor pravidel, kdy a jak střílet na covid, držel se jich, neměnil je a jednoduše je komunikoval. Nakonec české Ministerstvo zdravotnictví je zkopírovalo, pamatujete?
V Texasu platily roušky, rozestupy a dezinfekce až od července. Ale pravidla se neměnila. Podstatně se změnila až včera: když je guvernér Abbott zrušil. Zhruba ve stejnou dobu, kdy u nás Babiš zavřel mateřské školky.
Ano, čtete správně: v Texasu se ode dneška žije „jako dřív“.
V Texasu jsem strávil skoro polovinu druhého pololetí 2020. Lidé jsme stejní, zkažení, chyboví. Obcházíme předpisy, ovšem rozdíl je jeden a zásadní: stát přenesl v Texasu zodpovědnost na podnikatele. Zodpovědné lidi, kteří svůj osud na rozdíl od většiny českých pupíků řídí. Český pupík se veze.
Chceš mít otevřený obchod? Musíš zajistit roušky pro všechny, dezinfekci, rozestupy. Nezajistíš? Končíš!
Chceš mít otevřenou školu? Zajisti, nebo skončíš (a rodiče tě umlátí pastelkami).
Restaurace? To samé. Zajisti bezpečí, nebo zavři. Máš možnost volby.
Chceš vyrábět? Testuj, ochraň… Nebo zavři. Tvá volba.
V Česku jsme žádnou volbu neměli. Chrání nás moudrost pana Babiše a pana Zemana. „Chrání“…
Desetitisíce firem se samozřejmě kontrolují snáz než desítky milionů občanů. Jenže Češi mají pocit, že podnikatelé jsou zlo a stát (císař pán) je ochrání. Ok. Tak máte covid a podnikatelé jsou v Dubaji.
Resumé: Přenesení zodpovědnosti na podnikatele pomohlo v Texasu zvládat epidemii i uchovat zaměstnanost. Bez velkého zadlužení.
2. Iluze o českém zdravotnictví
České zdravotnictví funguje systémově špatně. Teď nemluvím o lékařích a sestrách, kteří kvůli covidu trhají rekordy. Zejména sestry jsou špatně placené a místo přiblblých děkovaček si zaslouží 50-100 % platu navíc. Ale to by muselo jít z platu pupíků, kteří raději napíšou písničku. 30 Kč za recept prohrálo volby, vzpomínáte?
Celé české zdravotnictví funguje systémově špatně. Zatímco část doktorů a sester padá na hubu, jiná část neví před obědem, do čeho píchnout. Třetina výkonů praktiků je zbytečná. To je oficiální statistika. Jenom vám ji nikdo neukazuje, protože nechce prohrát volby. Chcete žít v Matrixu, tak jej máte!
Iluzi rovného zdravotnictví pro všechny mají pupíci rádi. Proč platit cenu dvou cigaret za recept? Mám na to nááááárok. Nárok máš zatím tak na covidovou kremaci, pupíku. V Česku už minimálně 75 let funguje „uplácím si svého doktora“. Neuplácíš? Máš péči jako v Albánii (která není zase tak špatná, Lesotho je horší).
Ovšem i lékaři mají svůj díl viny. Je to rok, co mnozí bojovali proti e-receptu. Bohužel pro ostatní spousta lékařů nepochopila, že vyklepávání Dr. Thomayera je milá minulost a že 21. století je opravdu realita.
Neřešené problémy ve zdravotnictví se odrážejí i ve špatném covidovém skóre. Proboha, nedělejte si iluze, české zdravotnictví není na úrovni německého nebo amerického / texaského. Jak by mohlo, když vyděláváme zlomek jejich mzdy? Část lidí (uplácí) tu péči má, většina (neuplácí) ani zdaleka.
V Texasu je to tvrdý byznys. Nemáš pojištění? 3000 dolarů za sanitku. Drsné. Ale nikdo si ji nevolá kvůli klíštěti. Máš pojištění, platíš? Máš super péči, motivované, odpočaté a usměvavé sestry. Tvá volba. Rozlišujme důležité od nedůležitého.
Ovšem pupík raději věří milosrdné lži. I ta má svou hodnotu. Včetně covidu.
3. Premiér Babiš hraje o osobní svobodu
Babiš vypadá teď mimořádně strhaně. Znám jej, vždyť víte. Za rok 2020 zestárnul aspoň o deset let. Nedivím se, maká - na dobrém výsledku v říjnu 2021. Vše ostatní je podružné, bohužel pro nás.
Pane premiére, na zápis do historie à la Masaryk nebo Baťa to asi po roce 2020 už nebude. Snažně vás prosím, zkuste se alespoň nezapsat jako Jozef Tiso. Mára Hanč vám řekne proč, historii zná slušně. Navíc je to i ve vašem zájmu.
Kombinace „nárokových“ pupíků s tragickou ČSSD a kultem osobnosti premiéra Babiše nás teď už doslova zabíjí. Ministr Havlíček je na úřadu jen kvůli složce v Průhonicích („Průmysl je mrtvý, jdeme do biomedicíny“, vždyť víš, Karle), Alena Schillerová je daňová teta z Brna v říši fiskálních divů.
Co z toho vyplývá?
Žili jsme si roky nad poměry. Ze setrvačnosti, z dobré geografické polohy vedle Německa. Ze strojírenských tradic. Ovšem místo delegování zodpovědnosti na ty, kteří ji sami přijali (podnikatele), spoléháme na rychloslibky a populisty. Spoléháte. Kdysi dávno mi jeden moudrý muž řekl: Petře, nejdřív musíš zabezpečit sebe, pak svou rodinu, pak širší rodinu, pak až kamarády a pak něco řeš pro ostatní. „Texan style“.
Místo toho máme v Česku rozumbrady, kteří neuživí ani sami sebe – ale říkají nám, jak máme žít. Hm. Tak máme navíc ještě covid. Teda vy.
P.S.: Covid-19 sejmul v mém okolí mnoho lidí, které jsem měl rád. Tento článek nijak covid nepodceňuje, naopak: mám z toho čínského viru respekt. Jenže zároveň vím, že štěstí sebe a své rodiny si nejvíc ovlivním sám. Stát je poslední instance, ne první.
