Článek
Těsně před Vánoci jsem dělal rozhovor s filozofujícím ekonomem Tomášem Sedláčkem. Samozřejmě videokonferenčně. „Čekal“ na mě ve své knihovně, kde je pohnout knihou kvůli chybějícím policím o život, protože hrozí, že se neuspořádaná pyramida zhroutí. A také v tvídové vestě a lehce bohémsky nakrčené bílé košili.
„Zavedl jsem si takové pravidlo. Když pracuji, obléknu se ‚pracovně‘. Pak se zase převleču do domácího, abych ten pracovní a soukromý čas oddělil,“ vysvětlil mi, než spustil o tom, jak bude vypadat společnost a ekonomika v době postcovidové.
Na módní průmysl nedošlo, ale právě to, jak se na obrazovce mého chytrého telefonu zjevil, je pro oblast módy a proměn našeho vzhledu v éře pandemie a po ní symbolické.
Za prvé. Povšimněte si, že jsem nezmínil, jaké měl Tomáš kalhoty. Jednoduše to nevím. Protože to vidět nebylo. Úsměvné historky, jež byly dřív přisuzované sportovním moderátorům, kteří se za zprávařský pult vydávali v saku, kravatě a sportovních trenýrkách, se staly všední realitou pro řadu lidí. Tedy těch, již mohli pracovat z domova a s kolegy se na poradách potkávali jen po videokonferencích.
Ostatně v progresivní angličtině se hned v jarní fázi epidemie vžil termín „zoom-košile“. Neboli košile připravená nedaleko počítače právě jen na porady a oblékaná k teplákům nebo čemukoliv, co člověk doma nosí.
S tím mimochodem tak trochu souvisí za druhé. Jak se doba boje s covidem prodlužuje a bude ještě trvat dlouhé měsíce, i když už je k dispozici vakcína, tak je stále obtížnější oddělovat pracovní čas doma a soukromý čas doma. Notabene i po odeznění pandemie je velmi pravděpodobné, že část pracovní doby budeme nadále chtít trávit mimo kanceláře, protože se ukázalo, že je to efektivní.
Sedláčková finta s „převlékáním“ v tomto směru pomáhá. Když máte na sobě něco „pracovního“, víc vás to nutí k tomu, abyste se i na pracovní věci soustředili. Podobnou radu pro ABC News dala Pip Edwardsová, spoluzakladatelka světově úspěšné australské značky luxusního sportovního a volnočasového oblečení P.E Nation.
„Oblékněte si k legínám nebo teplákovým kalhotám sako volnějšího střihu. Budete mít víc ‚byznys‘ pocit, přitom budete neustále pohodlně oblečeni a nepřijdete o pocit domáckosti,“ řekla.
Zábavně se k domácí módě postavil ve vysílání na sociální síti herec Will Smith, když s modelkou Tyrou Banks uspořádali „přehlídku“ domácích outfitů pod heslem „Každá chodba je molo“.
Edwardsová pak k tomu dodala, že takový outfit s teniskami nebo v případě dam placatými balerínkami by mohl být přijatelným oděvem i do kanceláře.
A máme tu za třetí. Uvolněnost. Začněme zase u filozofujícího Tomáše Sedláčka. Trošku požvýkaná, byť bílá košile a vestička je dle předcovidových standardů pro vysokoškolského přednášejícího či hlavního speakera sledovaných konferencí trochu málo. Angličtina pro to má hezký výraz „underdressed“. Covidová zkušenost nás ale na jednu stranu zhýčkala tím, že jsme si zvykli na pohodlí (nejen) tepláků, na druhou také znovu připomněla, že to, v čem pracujeme, úplně o výkonu nerozhoduje. Takže u pohodlnějších outfitů budeme chtít zůstat (a možná si na nich i trvat) i po dlouhodobějším návratu do kanceláří, než jaké nám zatím umožňuje rozháraný systém PES a styl brzda-plyn českého boje s koronavirem.
Asi to nebude tak radikální (a já tedy v to pevně doufám), jak navrhuje paní Edwardsová, že bychom pobíhali po městě a v kancelářích v teplákách a saku. Ale trend pohodlnějšího oblečení pro všechny příležitosti přetrvá.
Už má notabene v módním světě i jméno. Což jasným potvrzením trendu je. Říká se mu „biz-leisure“. Čili pohodlné „byznys oblečení“. Jeho předchůdcem bylo „athleisure“ – trend uplynulých několika let, kdy volnočasové oblečení lehce splývalo se sportovním a teplákovina byla klíčovým materiálem.
Z aktuálních kolekcí lze vyčíst, že návrháři jsou si této touhy lidu vědomi. Kalhoty, včetně džínů, mají volnější střihy. Jak ostatně pronesla nedávno jedna kolegyně, když jsme se náhodou potkali v práci: „Je to skvělé, přijít zase mezi lidi, ale ty tuhé pasy u kalhot? Těm jsem odvykla.“ Saka budou také vzdušnější, totéž platí pro šaty.
Uvolněné módě budou nahrávat redaktoři a editoři módních stránek. Sami si prošli „home officovou“ zkušeností a některých nově nabytých zážitků z práce v pohodlném oblečení se nechtějí vzdát. A jejich články často diktují, co bude in.
Jeden příklad za všechny. Osm klíčových redaktorů moderní fashion bible – serveru WhoWhatWear.com, který propojuje obsah zaměřený na zejména na ženy i s online prodejem a vlastní značkou – sepsali osm věcí, ke kterým se po covidu nebudou chtít vrátit.
Vedou superslim džíny, abnormálně vysoké podpatky, zbytečně upnuté tuby šatů, a pozor, klasické kosticové podprsenky – ty sportovní měkké jsou prostě pohodlnější.
Výsledek? Doba postcovidová bude v kancelářích vypadat, jako by každý den byl tak zvaným casual Friday. Neboli „uvolněným pátkem“, což je terminus technicus z profesí, jako jsou bankéři, makléři nebo poradenské firmy. Pro pátky vedení společností umožnilo zaměstnancům „ulevit“ si ze striktních předpisů, co se oblečení týče. Běžně platilo, že ve zbytku týdne muži chodí výhradně v oblecích, košilích a kravatách, zatímco ženy mají povolené kostýmky či elegantní šaty doplněné „rozumnými“ lodičkami a samozřejmě punčochami. Pátek byl takovým „džínovým“ dnem, ovšem třeba opět s košilí nebo polotrikem. A džíny rozhodně nevykazovaly „průlet sekačkou“, neboli nebyly moderně potrhané.
Teplákově šedé měkké šaty pro jaro/léto 2021 z dílny Brandona Maxwella. Mimochodem právě jeho zelené propínací šaty měla na sobě při předtočeném projevu na nominačním sjezdu demokratů první dáma USA Jill Bidenová.
Teplákovitě uvolněné módě nahrává i barva roku, respektive barvy. Institut Pantone, který je co do „trendy“ barev hlavní světovou kapacitou, totiž teprve podruhé za dvacet let ustanovil dva odstíny pro příští rok jako ty hlavní. A to klasickou šedivou, protože mimo jiné tepláky nás provázely a provázet budou, a svítivě optimisticky žlutou, která ji dle expertů skvěle doplňuje. Pro milovníky technických parametrů, kódy barev jsou Pantone 13-0647 pro „iluminační“ žlutou, na niž hází stín „ultimátní“ šedá Pantone 17-5104.
Obě jsou již k nalezení v kolekcích nejpřednějších módních domů. Kanárkově žluté modely vyslaly na přehlídková mola (nebo online prezentace, které se ve fashion světě rozmohly) třeba značky Miu Miu, Versace, Off-White nebo Collina Strada. S odstíny teplákového cementu se zase setkáme v produkci Brandona Maxwella, Michaela Korse, značky Nina Ricci či Balmain.
Značka Miu Miu ukazuje v aktuální kolekci na jaro hned dva trendy. Zářivě žlutou a sportovní pohodlné kalhoty.
Konečně je tu za čtvrté, a protože je to dlouhé, tak i za poslední. Je to již roky prosazované zbožné přání, které se týká módního průmyslu a s trochou nadsázky se dá aplikovat i na ten „sedláčkovský“ rozhovor, který si budete moci přečíst 1. ledna. Vedl se totiž online i přesto, že zrovna v tom období jsme se potkat mohli. Ale usoudili jsme, že to je pohodlnější přes některou z chytrých aplikací. Tím, že jsme se nikam nepřesouvali, jsme po sobě zanechali na životním prostředí minimální stopu.
A ekologičtější chování by mohla napříště mít ve svém programu i móda, která jinak platí za druhé nejšpinavější odvětví byznysu. Kromě toho, že se tuny látek a oblečení převážejí po světě a vyrábí se kdejakým neekologickým způsobem, tak také trpí ohromnou nadvýrobou. Přední módní domy a řetězce chrlí jednu kolekci za druhou a lidé je zběsile kupují. Co nekoupí, se vyhodí.
Tomu by snad měly zkušenosti s covidem-19 trochu zamezit. Zjistili jsme totiž v karanténách, že vážně nepotřebujeme kupovat dvě nová trička za týden. Že jeden pohodlný a kvalitní oděv nám udělá službu lepší než deset nepříliš kvalitních, které po pár nošeních vyhodíme. Po dlouhých diskuzích z předchozích let, kdy se spíš mluvilo, než jednalo, se k mnohem menšímu počtu kolekcí zavázaly velké značky jako Gucci nebo Burberry. A když nebude co kopírovat, mohly by se přidat i levnější značky.
Anebo to dopadne jako vždycky. Nejlepší český návrhář, který se prosadil za hranicemi mnohem víc než doma a byl i součástí hlavních přehlídkových událostí, jako je londýnský nebo neworský fashion week, Jirka Kalfař, to popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy jednoduše: „Buď se to povede a skutečně bude móda ekologičtější. Anebo to půjde tou druhou cestou. Kdy lidé, až se všechno otevře, budou toužit jet po starých kolejích. Nakupovat hlava nehlava. A tím pádem fashion průmysl bude i produkovat hlava nehlava.“
Tak uvidíme. Hlavně ať je vám v tom příštím roce pohodlně.
