Článek
Účast Ruska v tendru na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech je podle politiků i energetických expertů vyloučená.
Podle energetického experta, minoritního akcionáře ČEZ a poradce J&T Banky Michala Šnobra tím fakticky končí tendr na dostavbu Dukovan, protože to „nedává smysl“. Ohledně případných sankcí vůči Rusku a zapojení dalších evropských států podle něj bude klíčový postoj Německa.
Jak moc jsme energeticky závislí na Rusku?
Ani u ropy, ani u plynu to není tak, že by byla nějaká přímá závislost mezi Ruskem a Českem. Za posledních deset let došlo na trhu s plynem k zásadním změnám a co se týká nás, tak zmizely přímé bilaterální smlouvy o dodávkách mezi Ruskem a Českem. Tím pádem k nám 99 procent plynu jde ze západu a severu, z burzy v Rotterdamu, a jeho cena je stanovena trhem. Ale samozřejmě, že je v tom ruský plyn, ale to platí pro dodávky nejen do Česka, ale do všech zemí v tomto regionu. Takže není tam žádný nestandardní vztah mezi námi a Ruskem.
Sice do Evropy proudí hodně ruského plynu a ropy, ale jde to přes komoditní trhy.
Přesně tak.
Takže pokud přijmeme vůči Rusku tvrdé sankce za Vrbětice, nemohou na nás tlačit přes cenu či dodávky surovin?
V zásadě to použít nemohou, protože z východu přes Ukrajinu a Slovensko k nám už plynu proudí naprosté minimum. Plyn už jde jinými cestami. Samozřejmě, že Rusové dnes exportují i zkapalněný plyn, ale nemohou vůči Česku udělat jednostranný krok.
Jde o bezprecedentní věc, kterou politici označují za teroristický útok na Česko. Pokud budou přijaty tvrdé sankce a pokud se připojí i jiné evropské státy, může to mít dopad na ceny energií?
Není tajemstvím, že v tomto směru je naprosto dominantní názor Německa s ohledem na jeho vztahy s Ruskem ohledně dodávek plynu. Německo, případně za nějaké domluvy s Francií, bude v zásadě formovat postoj celé Evropské unie. A Německo chce pokračovat ve své energetické politice a zrealizovat odchod od jádra a uhlí, takže je ve složité situaci s ohledem na nutnost dodávek plynu z Ruska, které pro něj budou minimálně jednu až dvě dekády klíčové.
Dovedete si představit, že by Rusko zůstalo v tendru na Dukovany?
Vůbec. Ale je tu zásadní problém, který říkám od začátku.
Jaký?
To, co se vyhlásilo, vlastně žádný tendr není. Když je soutěž vypsaná na reaktor o výkonu 1200 MW, tak jsme v situaci, že to nikdo jiný než Rusové nemohl vyhrát. Dlouho se o tom bavím s lidmi na politické scéně a zejména opozice říká, že Rusové nemohou být součástí tendru, ale v té chvíli platí, že ten tendr pak není tendrem. Není tam nikdo, kdo by dál hrál.
Výkon reaktoru do 1200 MW byl zvolen z technologických důvodů, protože větší se vedle těch stávajících, s ohledem na možnosti chlazení, do Dukovan nehodí. V tendru by ale zůstali Američané, Francouzi a Korejci.
To je právě ono. Když je soutěž vypsaná na reaktor 1200 MW, tak Francouzi a Korejci takový blok nemají, Čínu jsme vyloučili a Rusové se účastnit nemohou. Westinghouse v roce 2017 prošel bankrotem při stavbě dvou bloků v Jižní Karolíně a projekt v Georgii se jim z 12 miliard dolarů prodražil na 27 miliard a má obrovské problémy s dostavbou. Realita je taková, že jediný, kdo mohl aktuálně nabídnout odzkoušený reaktor o výkonu do 1200 MW, bylo Rusko.
Francouzi mají reaktor o výkonu 1620 MW a Korejci 1440 MW a říkají, že z nich odvodí menší.
To mohou, ale ty reaktory nemají licenci, nikde nestojí referenční stavba. Nedává to smysl a politici to vědí. Ale do voleb nikdo nebude ochoten říct – je vlastně konec tendru. V Česku má jaderná energetika silnou podporu. Veřejné mínění je ovlivněno vítězstvím z roku 2003, kdy jsme si navzdory Rakousku a Německu prosadili dostavbu Temelína. To je nepochybně technologicky, technicky i finančně obrovský úspěch. Akorát, že ten blok stál tehdy 50 miliard a dnes stojí pětkrát až šestkrát tolik. Ale proti silnému názoru veřejnosti politici nepůjdou.
