Článek
S myšlenkou kandidovat na prezidenta Spojených států koketuje bývalý šéf řetězce kaváren Starbucks Howard Schultz. Nechce tak ale činit ani pod vlajkou demokratů, se kterými podle svých slov celý život sympatizuje, ani republikánů. Schultz chce kandidovat sám za sebe – jako nezávislý centrista.
Nezávislý kandidát má ale politickou kariéru ve Spojených státech těžkou. Počet mužů a žen se skutečným dopadem na chod americké politiky bez pevné stranické příslušnosti by se dal spočítat doslova na prstech jedné ruky.
Model sociálního liberála a ekonomického konzervativce je passé
V případě bojů o prezidentský post to pak platí dvojnásob. Už jen kvůli enormní finanční zátěži, kterou pro kandidáta jeho kampaň znamená. To je ale zřejmě jediná věc, která nemusí muže s jměním v řádu miliard dolarů trápit. Co by ale mohlo, je neochota amerických voličů hlasovat pro nezávislé kandidáty a kandidáty menších stran. Podle průzkumů zveřejněných v amerických médiích volbu třetího kandidáta většina Američanů vnímá jako propadlý hlas.
Volební zisky takových kandidátů se tak pohybují od desetin po jednotky procent. Schultz v případě kandidatury zřejmě výjimkou nebude. Podle některých amerických médií i kvůli tomu, jak se prezentuje – liberál v sociálních otázkách, konzervativec v těch ekonomických. Zlatý střed. Podle části amerických politických komentátorů je Schultzova politická vize odkojena 90. lety, kdy v prezidentském křesle úřadoval Bill Clinton, a tak trochu v nich zamrzla. Přesvědčení, že takovéto postoje zaujímá většina Američanů, zejména ze střední třídy, je podle nich v současnosti politickou sebevraždou.
Podle serveru Politico se Schultzova dosavadní strategie opírá mimo jiné o to, že mnoho Američanů se přes zažitý systém dvou stran označuje za politicky nezávislé. Politico ale uvádí, že takové označení nutně neznamená, že je dotyčný skutečně politicky nezávislý. Podle serveru jsou i nezávislí voliči dlouhodobě spjatí s jednou stranou a jejich názory nejsou o nic víc v politickém středu než názory lidí hlásících se k jedné ze dvou velkých stran.
K preferenci jedné ze dvou velkých stran podle listu The Washington Post vede voliče samotný volební systém Spojených států, ve kterém „vítěz bere vše“. Americké politické strany se tak podle listu musejí snažit oslovit více než polovinu populace USA. Prostor pro více vyhraněné strany, potažmo voliče, tak podle deníku de facto neexistuje. Kvůli systému „vítěz bere vše“ se tak volič při rozhodování mezi dvěma kandidáty podobného ražení nakonec vždy obrátí na toho z velké strany. V opačném případě by zjednodušil situaci straně, se kterou nesympatizuje.
Jednotky procent
Zatím posledním nezávislým kandidátem, který do boje o prezidentský post výrazněji promluvil, byl texaský miliardář Ross Perot. Ten v roce 1992 získal 18,9 procenta hlasů- nejvíce z třetích kandidátů za posledních 80 let. Přesto ale nezvítězil v jediném státě.
V roli třetího se v minulosti neprosadila ani mnohem protřelejší jména americké historie. Například Theodore Roosevelt, který sice mezi lety 1901 a 1909 seděl v Bílém domě hájící barvy republikánů, ale v roce 1912 v barvách Progresivní strany, která se odtrhla od tehdejší Republikánské strany, také musel přiznat porážku. A nejen on, ale také Republikánská strana sama, když se hlasy jejích příznivců roztříštily mezi vlastního kandidáta a Roosevelta. Se ziskem necelých 42 procent tak vítězství oslavil demokrat Woodrow Wilson.
Při posledních prezidentských volbách se pro jiného kandidáta než Donalda Trumpa (Rep.) a Hillary Clintonovou (Dem.) rozhodlo téměř šest procent voličů. To bylo nejvíce od roku 1996, kdy se Perot o prezidentský post pokoušel podruhé. V roce 2016 se ale jednalo o hlasy pro všechny kandidáty mimo dva zmíněné dohromady. Nejvíce hlasů posbíral libertarián Gary Johnson, který se dostal na 3,3 procenta. Jill Steinová, kandidující za Stranu zelených, pak získala 1,1 procenta hlasů. Prezidentské volby za posledních 25 let ukazují, že podobný podíl na rozdělení hlasů se ukazuje jako maximum třetího kandidáta.
Demokraté mají strach z opakování historie
Vítězství třetího kandidáta v boji o prezidentský úřad se tak na základě historické zkušenosti jeví jako velmi nepravděpodobné. Přesto může mít takový kandidát výrazný vliv na konečný výsledek. A právě toho se otevřeně bojí někteří členové Demokratické strany. Konkrétně že by Schultz mohl „sebrat“ hlasy jejich kandidátovi a přihrát Donaldu Trumpovi snadnou obhajobu mandátu. Podle průzkumů by hlas pro nezávislého kandidáta zvážili spíše právě voliči demokratů než republikánů.
Demokraté mohou svůj strach navíc opřít o zkušenost z minulosti. V roce 2000 poslali do boje o prezidentské křeslo Ala Gorea, který jen těsně zaostával za republikánským kandidátem a pozdějším prezidentem Georgem Bushem mladším. Demokraté následně vinili tehdejšího lídra zelených Ralpha Nadera, který na celostátní úrovni získal pouze lehce přes tři procenta hlasů, že Goreovi sebral hlasy, díky kterým by Bushe porazil.
Ve státech Florida, Oregon a New Hampshire hlasy pro Nadera vysoce převyšovaly rozdíl mezi Gorem a Bushem. New Hampshire a Floridu tehdy ovládl Bush, a získal tím celkem 29 hlasů elektorátu – v konečném účtování jich měl nakonec o pět více než Gore.
