Článek
Jiřího Wonku rozsudek potěšil. „Považuji to za velké vítězství, že se musí aspoň omluvit za ta ošklivá jména,” říká sedmašedesátiletý signatář Charty 77, který letos v únoru dostal pro sebe a in memoriam pro svého bratra osvědčení o třetím odboji. Za uplynulých 30 let se mu podařilo zrušit rozsudky proti svému bratrovi z dob před rokem 1989. „Padaly jak švestky ze stromů,” popisuje. Vyhrát se mu podařilo celkem 14 soudů. „Brácha by měl ze mě radost, že takhle bojuji,” říká, avšak hned dodává, že neustálý boj za bratra se podepisuje i na jeho zdraví.
Václav Černík, který s Pavlem Wonkou seděl ve vězení, by nyní měl Jiřímu Wonkovi poslat písemnou omluvu. „Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci dopis znění: Omlouvám se za své výroky, že ‚Pavel Wonka byl gauner a veliký hajzl a ve věznici Plzeň-Bory udával bachařům‘, které jsem pronesl 26. 4. 2012 v restauraci Sokolovna v Trutnově,” napsal do písemného vyhotovení rozsudku soudce hradeckého okresního soudu Milan Plhal.
Další Wonkovy nároky zamítl. Ten žádal i omluvu za Černíkovy výroky v dokumentu Pavel Wonka se zavazuje z roku 2014, že rakev Pavla Wonky při pohřbu nesli dva členové StB, že se Wonka ve věznici choval nečestně nebo že na setkání k výročí jeho úmrtí odmítl přijet Václav Havel. V těchto případech prý nebyla dotčena osobnost člověka tak jako v prvním případě.
Jiří Wonka se omluvy domohl například i před rokem, kdy se měl spisovatel Petr Šámal omluvit za výrok ve své knize, kde tvrdil, že Pavel Wonka napadl svoji matku i manželku.
Pavel Wonka byl posledním vězněm komunistického režimu, který zemřel ve vězení. Došlo k tomu 26. dubna 1988 v Hradci Králové na základě hladovky a nedostatečné zdravotní péče. Wonka byl v 80. letech minulého století odsouzen hned třikrát, například i za to, že kandidoval jako nezávislý kandidát ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve vězení měl být mučen dozorci, z druhého výkonu trestu se dostal už ve zuboženém stavu. Za jeho smrt nebyl nikdy nikdo potrestán.
Smrt Pavla Wonky vyvolala v roce 1988 ohlas i v zahraničí. Kromě signatářů a mluvčích Charty 77 a členů Jazzové sekce se jeho pohřbu ve Vrchlabí zúčastnil i štáb západoněmecké veřejnoprávní televize ARD či zástupci velvyslanectví osmi západních zemí - například USA, Austrálie, Nizozemska či Velké Británie.
