Článek
Detenční centra v Libyi jsou pro migranty mířící přes africký kontinent do Evropy středisky nelidského zacházení a sexuálního násilí. Tvrdí to studie neziskové organizace Women’s Refugee Commission založená na desítkách rozhovorů s humanitárními pracovníky i samotnými migranty, kteří dorazili do Itálie.
„Největší zjištění této studie je to, že sexuální násilí potkává migranty na celé jejich cestě do Evropy. Setkávají se s ním v zemích svého původu, když putují přes Sahel a kulminuje v Libyi,“ říká Sarah Chynoweth, autorka studie.
„Migranti jsou často hned po příchodu či příjezdu znásilněni dozorci, kteří provádí násilné prohledávání análního otvoru. Tato praktika dozorcům slouží jednak k vynucení peněz od oběti a jednak k ponížení dotyčného,” uvádí report neziskové organizace.
Mučení jako nástroj vydírání příbuzných
Migranty mučí i překupníci. Ti často své činy natáčí a posílají videa rodinám obětí s vidinou výkupného. „Jedna z věcí, která mě šokovala nejvíc, je to, že toto násilí se používá k vydírání. Spíše se s tímto typem mučení a extrémního sexuálního zneužívání setkáváme ve válce, ale tady je to o vydírání rodin migrantů,“ říká Chynoweth.
Předchozí studie přinesly zjištění, že téměř každá žena, která putuje do Evropy přes severoafrická detenční centra byla na své cestě sexuálně zneužita. Studie neziskové organizace Women‘s Refugee Commission říká, že mužští migranti jsou znásilněním ohroženi stejně jako ženy. Psycholog účastnící se studie pro organizaci popsal hroby plné mužů s uříznutými genitáliemi. OSN se domnívá, že téměř 90 % mužských migrantů, kteří dorazili do Itálie z Libye, byli znásilněni. Do Evropy se přes Libyi dostává i velká spousta nezletilých.
„Šokovala mě i ta intenzita a různorodost sexuálního násilí. S ničím takovým jsem se v jiných mých výzkumech nesetkala,“ dodává Chynoweth.
Kdo se chce zastat oběti, doplatí na to
Sami migranti pro studii uvedli řadu případů znásilnění, nuceného incestu a masového sexuálního týrání, kdy se oběti museli svléct a nechat se znásilnit nebo zneužit někoho jiného. Často zmiňované bylo kruhové znásilňování, někdy spojené i s vraždou oběti, kdy část mužů znásilňuje a část se musí dívat. Pokud někdo vystoupí na obranu oběti, je brutálně zmlácen nebo rovnou zavražděn.
„Řekli nám, že jestli v Evropě povíme, co se děje v Libyi, naši bratři a sestry ve věznici za to zaplatí,” komentovala situaci odborníkům vedoucím studii devatenáctiletá nigerijská žena, která je momentálně umístěna v jedné z oficiálních libyjských věznic.
Studie také dodává, že úroveň psychologické pomoci migrantům, kteří si na cestě do Evropy prošli sexuálním násilím, je konkrétně v Itálii žalostně nízká. Jeden z italských poskytovatelů mentální pomoci uvedl, že téměř všichni muži, se kterými se v uprchlických táborech v Itálii setkal a kteří přišli z Libye, byli znásilněni.
Jen dva z 52 oslovených migrantů pro studii uvedli, že znásilněni nebyli. Jako důvod uvedli nemalé částky peněz, které po cestě do Evropy zaplatili. Kromě migrantů mluvili autoři studie také s 63 humanitárními pracovníky a 10 opatrovníky.
V únoru roku 2017 uzavřela Itálie za podpory EU s Libyí dohodu o finanční podpoře libyjské pobřežní stráže. Ta s pomocí fondů EU chytá migranty ve Středozemním moři a vrací je zpět do detenčních center v Libyi, které jsou většinově zřizovány libyjskou vládou. Do září roku 2018 bylo do Libye navráceno více než 29 000 lidí.
„V momentě, kdy jsou migranti zastaveni v moři, Evropané dávají ruce pryč,” komentoval situaci Hassiba Hadj-Sahraoui, poradce pro humanitární záležitosti neziskové organizace Lékaři bez hranic.
