Zprávy z bojiště: invazní síly mají nově jediného velitele a jasné cíle

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou uvedeny obvykle prokliky v textu. Tím nejvýznamnějším jsou pravidelné zprávy amerického Institute for the Study of War (ISW), což je spíše konzervativní nezisková organizace (více na Wikipedii), která publikuje pravidelné situační zprávy o stavu ukrajinského bojiště.

Během víkendu se na ukrajinském bojišti situace příliš neměnila. Rusko nadále shromažďuje síly v severovýchodní části Ukrajiny. Zdá se pravděpodobné, že útok se bude rozvíjet ve dvou směrech: přímo v Donbasu a pak směrem od města Izjum na jih či jihovýchod.

V posledních dnech také došlo k vyjasnění velitelských rolí v ruských silách. Hlavním velením byl podle informací západních tajných služeb, které jako první přinesla britská BBC, nově pověřen armádní generál Alexandr Dvornikov.

Dvornikov už byl do invaze zapojen, je totiž současným velitelem Jižního vojenského okruhu. Nově by měl být ovšem pověřen vrchním velením nad celou operací, která do této chvíli zřejmě jediného konkrétního velitele neměla.

Dvornikov se účastnil už války v Čečensku. Od září 2015 velel ruskému kontingentu v Sýrii, za což byl vyznamenán a povýšen do pozice velitele jednoho z pěti ruských vojenských okruhů. „Byl to opravdový velitel, velmi seriózní, hrdý na ruskou armádu a její vojenskou historii,“ citoval list The New York Times důstojníka syrské křesťanské milice, která bojovala s ruskými silami proti Islámskému státu. Řekl o něm dále: „Moc nespí, ale tráví dlouhé hodiny cvičením. Je velmi organizovaný, má dobrou paměť.“

Nový velitel invaze bude velet operaci, která bude zjevně menšího rozsahu než prvotní ruská invaze na Ukrajinu, ovšem ne o mnoho. Ruské velení stále shromažďuje síly v oblasti kolem města Izjum. Satelitní snímky z 8. dubna například zhruba 100 kilometrů severně odhalily více než desetikilometrový konvoj tvořený řádově stovkami obrněných i dopravních vozidel, který mířil jižním směrem.

Některé ukrajinské zdroje oznamovaly, že konvoj byl zničen, ale to je velmi nepravděpodobné. Ruské síly při přesunu nepochybně nějaké ztráty utrpěly, ale i vzhledem k meteorologickým podmínkám (není taková zima a vlhko, což znamená méně bláta) bude pro ukrajinské síly těžké postup ruských posil výrazně zpomalit.

V samotné oblasti kolem Izjumu by v těchto chvílích mohlo podle odhadů (příklad) být shromážděno několik bojových skupin (praporně-taktických skupin, rusky Батальонная тактическая группа). To by znamenalo možná až kolem 5 tisíc mužů, a k tomu odpovídající množství techniky.

Tabulkově by každá skupina měla mít zhruba kolem 30 obrněných vozidel pěchoty, 10 tanků a baterii raketového a také hlavňového dělostřelectva (po šesti kusech každou).

Jaké jsou skutečné stavy, nevíme, ale půjde patrně o vybrané jednotky, které buď neutrpěly v předchozích bojích tak vážné ztráty, případně je stačily doplnit.

Kolik sil ještě ruské velení chce do oblasti přisunout, ví jen ono samo. Podle ukrajinského generálního štábu tam směřují jednotky z několika míst ve středním Rusku. Do oblasti se také přesunují jednotky (konkrétně určitě síly 4. gardové tankové divize), které byly donedávna nasazeny u Charkova.

V samotném Izjumu již ruské síly velmi pravděpodobně dokončily opravu mostu, takže nebudou muset spoléhat pouze na stávající pontonový. V oblasti dál probíhají boje, ale jen v omezeném měřítku; ruské síly zkoumají postavení protivníka a snaží se najít vhodné cesty kýženým směrem.

Cílem připravované ofenzívy je zřejmě uzavřít ukrajinské síly do velkého „kotle“. Obklíčené jednotky by se pak invazní síly nejspíše pokusily zničit s pomocí dělostřelectva, leteckého bombardování a raketových úderů. Ruská armáda by se tak mohla vyhnout obtížným bojům s dobře zakopanými, motivovanými a také zkušenými ukrajinskými jednotkami.

Je dokonce možné, že by ruské síly mohly záměrně nechat ukrajinským obráncům volný ústupový koridor. Tedy v podstatě volnou cestu zpět do vnitrozemí Ukrajiny, byť třeba ostřelovanou. Na pohled to nemusí dávat smysl, pokud ovšem jde Rusku především o obsazení východní části Ukrajiny, zničení ukrajinských jednotek v dané oblasti nemusí být nutně podmínkou vítězství.

Z ukrajinského bojiště máme doložený příklad takového postupu z bojů o město Debalceve (v letech 2014–2015). Tehdy separatistické síly mohutně podporované Ruskem (jak dokládalo třeba nasazení modernizovaných tanků T-72B3 v oblasti) postupně vytvořily „kapsu“, ve které zůstalo několik tisíc ukrajinských vojáků. Ti se z obklíčení nakonec raději stáhli s těžkými ztrátami. A město padlo, aniž by bylo nutné dobývat jej dům od domu.

V Donbasu pokračovaly boje na několika místech, o kterých jsme v posledních dnech a týdnech už mnohokrát slyšeli: ruské síly útočily údajně na Rubižne, Popasno a Severodoněck. V oblasti se také dále shromažďují značné ruské síly (podle některých ukrajinských zdrojů až 60 tisíc mužů). Většina z nich se podle všeho do bojů ovšem ještě nezapojila.

Pokud se na Donbasu budou chtít ruské síly opravdu vyhnout bojům ve městě, v Mariupolu boje „dům od domu“ zjevně stále pokračují. Ruské síly během víkendu patrně rozdělily město napůl. Zbylí obránci jsou zřejmě izolováni ve dvou kapsách, na východě kolem závodu Azovstal a v jihozápadní části města v oblasti kolem hlavního přístavu.

Dokládají to například gelokalizované záběry ruských jednotek v oblasti rybářského přístavu v Mariupolu. Ten se nachází přímo mezi těmito dvěma oblastmi. Zástupce mariupolského starosty také na Telegramu uvedl, že ruské a proruské síly staví kontrolní stanoviště přímo v centru města, která mají pomoci s pacifikací civilního obyvatelstva. To potvrzuje, že tyto oblasti mají pod kontrolou.

Během posledních několika dní dál zjevně pokračovala ruská snaha o zničení obou oblastí ukrajinského odporu. Není ovšem jasné, jakých dosáhla výsledků.

V každém případě je však potlačení organizovaného odporu ukrajinských jednotek ve městě zřejmě otázkou poměrně krátkého času.

V další části jižní fronty, kolem města Cherson, jsou spíše aktivní ukrajinské jednotky. V pátek a během víkendu údajně obsadily nové oblasti západně od Chersonu a ohrožují tak ruskou kontrolu nad městem. Dne 8. dubna například jeden kanadský dobrovolník bojující s ukrajinskými silami tweetnul, že jeho jednotka bojuje v Belozerce, 15 km západně od Chersonu.

Ukrajinské velené také tvrdí, že jeho jednotky 10. dubna zasáhly (není jasné, zda leteckým, nebo dělostřeleckým úderem) ruské letiště a velitelské stanoviště v Melitopolu. Ukrajinské protiútoky nadále zatlačují ruské síly do defenzivy a ukrajinské jednotky se mohou v nadcházejících týdnech pokusit o rozsáhlejší útoky na samotné město Cherson.

Gubernátor Mykolajivské oblasti Vitalij Kim 8. dubna prohlásil, že ruské síly kontrolují v Mykolajivské oblasti pouze Snihurivku (severně od Chersonu). To by potvrdilo předchozí zprávy, že ukrajinské protiútoky z velké části zatlačily ruské síly z Mykolajivské oblasti do Chersonské oblasti. Ruské síly podle něj také nadále ostřelují Mykolajiv a údajně šíří informaci, že zaútočí s tisíci tanky a pěti tisíci muži na Mykolajiv. Tolik sil ovšem v oblasti Rusko nemá.

Ruské síly se 10. dubna údajně neúspěšně pokusily o protiútok v oblastech, které ukrajinské síly v poslední době znovu dobyly. Konkrétně měly postupovat proti Osokorkivce (severně od Chersonu) a Oleksandrivce (35 km západně od Chersonu).

Analytici z ISW jako vždy vydali seznam několika předpovědí pro vývoj následujících dní: