Článek
Až do poloviny 20. století zastávali vlivní antropologové názor, že lov a konzumace masa byly hnací silou nejvýraznějších evolučních změn lidstva, včetně chůze po dvou, velkých mozků a používání nástrojů.
Nic takového nelze pochopitelně přesvědčivě dokázat, nikdy to není jednoznačně zapsáno, ale hypotézy a příběhy kolem toho vypadaly přesvědčivě. A tak rozšířená představa uváděla, že naši mužští předkové se „toulali“ široko daleko a pronásledovali kořist, zatímco jejich družky zůstávaly poblíž tábora, sbíraly rostliny a staraly se o potomstvo. Muži lovili a ženy sbíraly, a tak se možná před více než milionem let vytvořil systém spolupráce založený na pohlaví.
Uvádělo se například, že lovci mohli být pouze muži, protože mají větší sílu. Objevovala se i z dnešního pohledu už spíše směšná, dříve ale vážně navrhovaná tvrzení, že „ženy lovit nemohou, protože menstruační krev by mohla prozradit jejich přítomnost zvířatům“.
Ženy by navíc byly znevýhodněny svou „usedlejší a méně agresivní“ povahou. V tomto případě jde o citaci z díla antropologa Briana Haydena z 80. let, ale podobná tvrzení se pochopitelně opakují i v mnoha jiných textech, odborných i populárních.
Domněnku se zdálo potvrzovat i to, co po sobě naši předkové zanechali, tedy hmotné nálezy – ale ani ty neposkytují úplně objektivní obrázek. Lovecké artefakty, jako jsou hroty oštěpů a zvířecí kosti, přežívají v archeologických záznamech déle než potraviny, jako jsou plody, hlízy a med, a pomíjivé nástroje potřebné k jejich sběru. Při zpětném pohledu se tedy může zdát podíl masité stravy na celkové „dietě“ větší, než ve skutečnosti byl, protože zbytky jiných druhů potravy se prostě nezachovají.
Ani analogie utvořené na základě našich pozorování loveckých a sběračských společností moderní doby nejsou nejlepším pramenem. Takových skupin a kmenů neustále ubývá, a tak informace o nich pocházejí většinou ze svědectví sebraných vědci či průzkumníky v průběhu 18. až 20. století. Což byli pochopitelně především muži. Ti se i na základě svých představ o tom, jaká je role obou pohlaví, věnovali obvykle především tomu, co dělá „silnější pohlaví“, tedy muži. Mnohem menší pozornost (byť ne nulová) byla věnována tomu, co dělaly ženy.
Mýtus o lovcích-mužích a sběračkách s dětmi v náručí přetrvává zjevně v obecných představách dodnes, byť již v 70. a 80. letech 20. století se už v odborné literatuře objevily zajímavé důkazy o roli žen právě při lovu. V roce 2019 jednoduchý pokus ukázal, že při vyhledávání obrázků „pravěkých lidí“ na Googlu se objevilo 207 vyobrazení lovících mužů, ale pouze 16 vyobrazení žen. Ženy s lovem prostě nemáme spojené.
Se psy i sítěmi
Co říká podrobnější pohled na data, to se pokusila zjistit antropoložka Cara Wall-Schefflerová pro databázi D-PLACE, která obsahuje informace o 1400 lidských kulturních skupinách z posledních několika století. Článek je (v angličtině, pochopitelně) všem dostupný v časopise PLOS ONE.
Wall-Schefflerová je toho času na stáži na pražské Přírodovědecké fakultě, práce ovšem vznikla ve spolupráci se studenty biologie na Seattle Pacific University, která je její domovskou institucí.
Tým identifikoval 391 lovecko-sběračských společností – skupin, které sbírají divoké rostliny i loví divoká zvířata – a přečetl o nich historické i moderní zprávy se zvláštním zřetelem na zmínky o lovu. Autoři našli 63 zpráv pocházejících z období od konce 19. století do roku 2010, které popisovaly 63 sběračských skupin v Americe, Africe, Eurasii, Austrálii a Oceánii.
V 50 z těchto 63 společností lovili nejen muži, ale i ženy. Prakticky všechny zprávy zároveň uváděly, že šlo o záměrný lov, nikoliv o náhodnou událost, při které by dotyčná náhodou narazila na snadnou kořist.
Zprávy také odhalily značné rozdíly mezi ženami při lovu, ať už mezi jednotlivci, tak i mezi jednotlivými kulturami. Ženy používaly různé zbraně včetně oštěpů, mačet, nožů a kuší. Některé se spoléhaly na lovecké psy, sítě nebo pasti, jiné kořist stopovaly a pronásledovaly. Péče o děti nepředstavovala velký problém: matky nosily kojence nebo je nechávaly v táboře s ostatními členy komunity; starší děti se často přidávaly a také lovily.
Tým zjistil v některých případech rozdíly mezi strategiemi mužů a žen v rámci jedné skupiny. Například u kmene Agta muži téměř vždy používali luk a šípy, zatímco některé ženy dávaly přednost nožům. Muži se častěji vydávali na lov sami nebo ve dvojicích, zatímco ženy obvykle lovily ve skupinách a se psy.
Neznamená to, že by existoval nějaký „mužský“ a „ženský“ způsob lovu. Nezdá se – nebo zatím nemáme doloženo –, že by existovala pevná pravidla. Autoři se domnívají, že pokud někdo rád lovil, mohl lovit v podstatě podle svých představ. Ať už to byl muž, nebo žena.
