Zakazujete dětem hrát na mobilu? Možná je to chyba

Dnešní děti jsou takzvaní digitální domorodci. Technologie je pro ně přirozenou součástí života, stejně jako pro nás byly stavebnice nebo deskové hry.

Zatímco my jsme si hráli na hřišti a stavěli bunkry z dek a židlí, ony to sice sem tam dělají také, ale mnohem více v rámci počítačových her objevují virtuální světy, staví digitální města a komunikují s kamarády z druhého konce světa.

Tato změna vnímání světa přináší nové výzvy pro rodiče. Měli bychom dětem hraní her zakazovat, nebo jim spíš nastavit rozumné hranice a využít her jako nástroje pro rozvoj?

Pro mnoho dětí nejsou počítačové hry jen zábavou. Jsou to místa, na kterých se setkávají s přáteli, učí se spolupracovat a rozvíjejí své schopnosti. Herní svět funguje jako moderní hřiště nebo klubovna.

Menší děti si pak ve školce povídají o postavách z her a hrají si na ně: Staví si bunkry z klacků a kamenů nebo z Lega, vyrábějí si zařízení do domácnosti a zbraně pro lov nebo boj s příšerami. Starší děti se propojují online a společně plní herní úkoly.

Výzkum amerických vědců ukazuje, že hry mohou být pro děti prostředkem k navazování a upevňování přátelství. Dokonce i děti, které mají potíže se zapojením do kolektivu - s poruchami autistického spektra nebo ADHD, mohou díky hrám najít kamarády a cítit se součástí komunity. Online hry jim dávají prostor, v němž mohou za jasně daných pravidel spolupracovat s vrstevníky na dosažení společného cíle. Podporuje to týmového ducha a sociální dovednosti.

Logické a strategické hry zlepšují krátkodobou paměť a schopnost řešit problémy – což jsou základní dovednosti pro každodenní život. Studie na dětech i dospělých ukázaly, že děti hrající logické hry mají lepší schopnost koncentrace a rychleji reagují na podněty. Hraní těchto her podporuje rozvoj mozku v oblastech zodpovědných za plánování, organizaci a multitasking.

Jiná německá studie doložila, že hraní populární logické a strategické hry Super Mario 64 po dobu dvou měsíců vedlo k nárůstu šedé hmoty v oblastech mozku zodpovědných za prostorovou orientaci, paměťovou formaci a strategické plánování.

Strategické hry jako Civilization nebo Age of Empires učí děti plánovat dopředu, spravovat zdroje a reagovat na nečekané situace. Hráči musí strategicky přemýšlet o tom, jak rozvíjet svou civilizaci, jak využít omezené zdroje a bránit se proti soupeřům. Tento typ her rozvíjí schopnost kritického myšlení, rozhodování pod tlakem a analyzování důsledků rozhodování.

Tyto dovednosti jsou cenné i mimo herní svět, například při řešení složitých úkolů ve škole nebo později v zaměstnání. Ačkoli se tato studie zaměřila na starší dospělé, zjistila, že hraní real-time strategické hry zlepšilo několik kognitivních funkcí včetně pracovní paměti, schopnosti přepínat mezi úkoly a řešit problémy. To naznačuje, že strategické hry mohou mít pozitivní vliv na kognitivní funkce napříč věkovými skupinami.

Akční hry, například závodní simulátory nebo střílečky, zase zlepšují koordinaci rukou a očí a trénují rychlé reakce. Výzkumy z Rochesterské univerzity ukazují, že hraní akčních videoher může zlepšit rychlost reakce a vizuální selektivní pozornost.

Děti, které hrají tyto hry, reagují rychleji na vizuální podněty a mohou tak lépe zvládat situace vyžadující rychlé rozhodování a přesné pohyby. Tyto dovednosti jsou užitečné například při sportu, řízení vozidel nebo jiných aktivitách, které vyžadují rychlou reakci a přesnost. Hraní her v tomto přináší benefit nejen u dětí, ale napříč věkovými skupinami.

Hry jako Minecraft nebo Roblox zase podporují kreativitu a prostorové myšlení. V Minecraftu děti budují vlastní světy z různých materiálů, což rozvíjí jejich prostorovou představivost, plánování a schopnost řešit problémy.

Mohou zde stavět domy, hrady, ale i komplexní mechanismy pomocí takzvaných redstone obvodů, což je v podstatě programování v herním prostředí. Podle serveru ScienceDaily mohou hry zaměřené na tvoření vést ke zvýšení inteligence a podporovat zájem o technické obory.

Roblox navíc umožňuje dětem tvořit vlastní hry a sdílet je s ostatními hráči. Tím se učí základům programování, herního designu a logického myšlení. Některé hry na této platformě obsahují ekonomické prvky, jako je správa zdrojů nebo simulace inflace, což může pomáhá rozvíjet finanční gramotnost a pochopení ekonomických principů.

Hry, v nichž je nutná komunikace mezi hráči, přispívají k rozvoji empatie a schopnosti naslouchat a respektovat ostatní. Vědecké studie potvrdily, že hraní her v kolektivu posiluje schopnost dětí spolupracovat a rozvíjí jejich sociální dovednosti. Děti se učí, jak řešit konflikty, jak se domluvit na společné strategii a jak pomáhat ostatním členům týmu.

Hry tedy mají mnoho přínosů, ale existují v nich i rizika. Děti mohou narazit na toxické chování jiných hráčů, kyberšikanu nebo nevhodný obsah. Děti napodobují chování svého okolí, a pokud se setkají s agresivitou či bezohledností, mohou toto chování pokládat za přijatelné. Proto je důležité mít přehled o tom, co děti hrají a s kým komunikují.

Měli byste sledovat věkové označení her dle systému PEGI, které poskytuje informace o vhodnosti obsahu. Udává se bílou číslicí v barevném rámečku. Nastavte bezpečnostní opatření, jako jsou rodičovské zámky, a sledujte, které herní komunity vaše děti navštěvují. Mnoho her nabízí i možnosti nastavení soukromí a omezení komunikace s cizími hráči.

Vysvětlete dětem rizika internetu a naučte je, jak reagovat na nepříjemné situace. Povzbuzujte je, aby se na vás obrátily, když narazí na něco, co je znepokojí. Mluvte s nimi o tom, jak chránit své osobní údaje a proč je důležité nedávat je cizím lidem.

Pokud jde o násilí a toxické chování, nejvíce se ho děti učí ze svého bezprostředního okolí, tedy v rodině, ve škole… Mladší děti mohou hůře chápat rozdíl mezi herním světem a realitou, ty větší už většinou vědí, která bije. Proto nelze závažnější či přímo patologické projevy jednoduše označit za důsledek hraní her.

Pro dítě z patologického prostředí můžou být hry naopak únikem před neveselou realitou: od rodiny, která ho zanedbává, nebo před šikanou ve škole. Vždy je nutné hledat skutečnou příčinu, než problém smeteme ze stolu s konstatováním, že stačí zakázat hry. Ostatně například psycholog Christopher J. Fergusson z floridské Stetsonovy univerzity ve své studii vyvrátil výraznější souvislost mezi hrami a agresivním chováním.

Namísto striktního zákazu her je mnohem efektivnější nastavit jasná pravidla a projevovat zájem o dětský herní svět. Snížíte tak riziko, že dítě bude tajně hrát u kamaráda, místo kroužků nebo v noci na úkor spánku. To vše se děje častěji, než si myslíte.

Ideální je domluvit si čas, který může dítě hraním her pravidelně trávit – například stanovit, že po splnění domácích úkolů může hrát hodinu denně. Dobré je udělat někdy výjimku a povolit třeba i dvě hodiny v kuse, třeba když děti chtějí s kamarády dostavět nový svět - za hodinu se to totiž nedá stihnout.

Hlavní je, aby hraní her bylo jednou z více aktivit dítěte, nikoli jedinou. Motivujte zároveň děti ke sportu nebo uměleckým aktivitám, jako jsou keramika nebo hra na hudební nástroj, aby měly pestrý a vyvážený program. Pomozte jim najít aktivity, které je baví, a podpořte je v jejich rozvoji. Tím se sníží pravděpodobnost, že budou veškerý svůj volný čas věnovat pouze hrám.

Když pomůžete dětem najít cestu, jak si vypěstovat zdravý vztah k technologiím, bude jim to přínosem po celý život. Takže až příště uvidíte své dítě ponořené do hry, zkuste se přidat nebo se zeptat, co zajímavého objevilo. Možná budete překvapeni, kolik se toho můžete společně naučit a jak to může obohatit i váš pohled na svět.