Vzpomínky jsme falšovali odjakživa. Montáž v telefonu ale maže hranice reality

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Firma Google minulý týden představila novou řadu telefonů Pixel 9, kterou pochopitelně prezentuje jako přelomovou. Poprvé totiž má dát lidem do ruky skutečně užitečnou umělou inteligenci.

Už dlouho říkám, že ukázky AI nástrojů bývají obvykle dost odtržené od reality. Proto mě potěšilo, že se to trochu obrací a firmy nachází způsob, jak zapřáhnout umělou inteligenci i k něčemu užitečnému. Osobně se nejvíc těším na funkci prohledávatelných screenshotů a automatických poznámek během telefonních hovorů. Bojím se ale, že bude chvíli trvat, než budou tyto funkce plně dostupné v Česku. (Poznámka: Náklady na cestu redaktora na konferenci hradila firma Google.)

Funkce, která v hlavě lidem utkvěla z prezentace nových Pixelů nejvíce, je asi „přidej mě do skupinové fotky“. Je to totiž hezká kombinace praktického problému a sci-fi.

Dost často slýchávám, že „Pavel nás může vyfotit a pak se na tu fotku dofotošopuje“. Skutečně jsem to v minulosti párkrát jako vtípek udělal, vždycky tak, aby to bylo zjevně přehnané. Tak teď už to zvládne kdokoli. Bez Photoshopu či podobných nástrojů, přímo v mobilu a za pár sekund.

To je ale jen začátek nových AI fotofunkcí. Zatímco předchozí Pixely dokázaly z fotky odstranit objekty, nově bude telefon umět do fotek věci i přidávat (podobnou možnost nabízí i Samsung se svou Galaxy AI).

„Je to vlastně ještě vůbec fotka?“ zeptal jsem se Michaela Spechta, produktového manažera, který má na starosti pixelovský fotoaparát po hardwarové i softwarové stránce. Ten měl samozřejmě připravenou odpověď: Je to podobné jako kompozit fotografií. Není to nic, co by lidé nedokázali kdykoli dříve v historii, ať už v temné komoře, nebo s pomocí speciálního softwaru. Jen je to teď mnohem jednodušší, rychlejší a tyto možnosti se otevírají všem.

Lidem obvykle jde o zachycení vzpomínky a té pak přizpůsobí snímek. „Pokud jsem někde byl s manželkou a dítětem, ale neměl nás kdo vyfotit, tak jsem vděčný za skupinovou fotku, na které jsme všichni, i když jsme se s manželkou vystřídali,“ dal příklad ze své nedávné dovolené.

Specht se nám předtím svěřil, že od malička byl fascinovaný fotografií, především pak vyvoláváním snímků pořízených na klasický film. „Není to přece jen problém? Ne každá fotka je do rodinného alba. Některé fotky slouží jako důkaz pro pojišťovnu, nebo zkrátka jako dokumentace. Nebylo by přeci jen dobré mít nějaký ten digitální ekvivalent filmového negativu?“ zkusil jsem to ještě jednou.

„U každé technologie se musíme ptát, co je zodpovědné využití,“ uvažuje Specht. „Tohle musíme vyřešit napříč průmyslem, přijít se standardem, který bude fungovat.“ Zatím jsou jejich obrázky vylepšené generativními nástroji označené pomocí metadat, což je věc, kterou není těžké obejít.

Na stejné téma jsem se v květnu bavil s viceprezidentem Googlu Michielem van Eldikem a jeho odpověď byla podobná: „Zda tyto funkce lidé použijí, nebo ne, je zcela na nich. Takže pokud pořídíte fotku a je rozmazaná, můžete ji nechat rozmazanou, nebo si ji necháte automaticky doostřit. Nikoho nenutíme, aby fotky upravoval. Vidíme ale, že to hodně lidí s nadšením využívá.“

S tím se dá souhlasit, ale cítím určitý rozdíl mezi náročnou úpravou a snadnou úpravou. Jak si všímá redaktorka The Verge: Fotku kazí ten pár otrapů v pozadí, odstraním je… a když už tam jsem, odstraním z pláže i ty odpadkové koše, zaparkovaná auta, zvýrazním západ slunce. „Ale můžu tomu ještě vůbec říkat fotka z dovolené?“ ptá se.

Tuto hranici si bude muset každý nastavit sám pro sebe a každý ji bude mít někde jinde. Navíc se bude měnit i na základě kontextu. Já si třeba s AI funkcemi občas i rád hraji, ale jen u fotek, které dále nepublikuji.

Rozhodně bych to nedělal u fotek do článku. Samozřejmě už i ořez fotky je vlastně zásah do reality, ale je to zásah srozumitelný. A i u ořezu si dávám pozor, aby nebyl vůči publiku manipulativní.

Určitě se ale najde hromada lidí, kteří upravené a umělou inteligencí vylepšené fotky publikovat budou. Ostatně už se to dávno děje. Montáže provázejí fotografii od samého začátku. Bývaly doby, kdy se – kvůli dlouhým expozičním časům – vlastně bez nějakých těch montáží nedala udělat třeba portrétní fotografie. Teprve ve druhé polovině 20. století jsme zažili dobu, kdy byla většina fotografií neupravených. Zkrátka proto, že se většině lidí nevyplatilo investovat čas do úprav, a málokdo uměl úpravu udělat tak, aby to nebylo poznat.

Skočíme do současnosti a magazíny i Instagram jsou plné snímků, které prošly různými filtry, úpravami, montážemi, nemluvě o chytrém nasvětlení, pečlivém make-upu a speciálních pózách. Je tedy asi pravda, že o realitu u fotografií často vůbec nejde. Obecně lidé spíše řeší, jakou náladu nebo emoci snímek vyvolá. Ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že tímto přijetím všudypřítomných okamžitých úprav o něco přicházíme.

Kouzlo reality spočívá často v její nedokonalosti, v drobnostech, které jsem sice neplánoval, ale které se i tak staly… Fotka by to měla odrážet.

Možná je to staromódní pohled. Ale všímám si, že i někteří mladí lidé jsou realitou fascinovaní. Fotoaparáty na film zažívají nenápadný návrat. Nová generace fotografů – odkojená okamžitou dostupností digitálních snímků – objevuje krásu analogové fotografie se vším nepohodlím, které se k exponování a vyvolávání filmu váže.

Uvidíme, jak to dopadne v praxi. Osobně bych si tipnul, že si na fotomontáže docela rychle zvykneme. Nebudeme prostě věřit fotkám o nic více, než textu. Ostatně rozdíl mezi textem a fotografií se bude stírat. Fotka nebude – sama o sobě – důkazem ničeho. A lidé se budou moci rozhodnout, jak ke svým fotkám přistoupí. Zda si budou události pamatovat takové, jaké skutečně byly, nebo si je trochu (hodně) upraví.

Pokud máte doma starou zrcadlovku, raději ji nevyhazujte. Poté, co nás zavalí lavina AI snímků, se možná dočkáme poptávky po fotkách maximálně autentických.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.