Úniky z Pentagonu, cesta jednoho „upraveného“ dokumentu z USA na Donbas

Jako první z velkých světových médií si úniku tajných materiálů týkajících se vojenské situace na Ukrajině všimly noviny The New York Times. A to poté, co se v průběhu 5. dubna, kdy se na několika ruských kanálech sítě Telegram objevilo pět snímků dokumentů (jeden příklad za všechny).

Jak zjistil jeden z členů investigativní skupiny Bellingcat a jak je možné si ověřit, o několik hodin dříve se stejné dokumenty objevily v jednom z vláken diskuzního serveru 4chan. Web, který se chlubí absencí prakticky jakékoliv moderace obsahu, je známý jako místo, kde je možné bez potíží sdílet cokoliv, včetně jednoduše odpudivého, či dokonce v řadě zemí trestně postižitelného obsahu.

Další investigace odhalila, že takto uniklých dokumentů byly nakonec desítky, ne pouze oněch pět. Díky již zmíněné práci členů Bellingcatu se podařilo postupně zjistit, že se postupně objevovaly už od ledna na komunikační platformě Discord, určené především počítačovým hráčům. První se měly objevit v malé skupině, která čítala zhruba 20 členů. Ovšem obsah této skupiny byl uzavřen a smazán, takže tato tvrzení už nelze zpětně ověřit.

Mezi dokumenty šířenými na ruském telegramu a 4chanu byl ovšem jeden rozdíl: v počtu ztrát obou stran konfliktu. Obrázky zveřejněné na ruské platformě obsahovaly několikanásobně vyšší údaj o ukrajinských ztrátách. Ruské ztráty byly naopak výrazně poníženy. Ostatně přesvědčte se sami:

Originální únik tedy uvádí 35,5 až 43,5 tisíce padlých ruských vojáků (není jasná metodika, takže například nevíme, zda zahrnuje vagnerovce), na druhé straně pak 16 až 17,5 tisíce mrtvých členů ukrajinských vojsk.

Upravený dokument přiřadil ukrajinské hodnoty Rusku (tj. 16 až 17,5 padlého místo cca 40 tisíc), ale navíc ještě navýšil počty údajně padlých Ukrajinců: místo cca 40 tisíc jich je 61 až 71,5 tisíce.

Jak vidíte, pro jednoduchost byly použity číslice obsažené v původním údaji, ale prohozené tak, aby se ukrajinské ztráty ještě nadále zvýšily. Alespoň trochu se tak přiblížily oficiálním údajům ruského ministerstva obrany, které ke stejnému datu uvádělo, že ve válce padlo necelých šest tisíc příslušníků ruské armády.

Upravené údaje jsou zjevně určeny pro domácí publikum. Konkrétně pro jeho nepoučenou část, která válce příliš velkou pozornost nevěnuje. I ryze proruští vojenští publicisté tyto hodnoty označují jednoznačně za podvrh (například na webu Lost Armour nebo na telegramovém kanále vagnerovců Gray Zone).

Je dobrý náhled do světa ruské propagandy, ve kterém síly Moskvy jdou od vítězství k vítězství. To, že zároveň nedosahují velkých územních zisků, lze samozřejmě nejlépe vysvětlit tím, že protivník je extrémně silný – protože je podporovaný celým Západem.

Zajímavé je, že v souboru zhruba šesti dokumentů (počty se mírně liší), které se objevily na vlivných ruských telegramových kanálech kolem 8. dubna, se na ruském internetu objevil ještě jeden další list obsahující údaje o ztrátách (například na zmíněném Lost Armour). Kromě počtu mrtvých jsou v něm uvedeny ovšem i počty zraněných a celkové ztráty (tedy mrtví a zranění dohromady).

Žádnou úpravu tohoto druhého listu jsme ovšem neobjevili. Pouze verzi zřejmě originální.

Sovětská a dnes i ruská propaganda (a nejenom ty, samozřejmě) používají taktiku, pro kterou se někdy používá název „vodopád lží“ (vypůjčeno z anglického „Firehose of Falsehood“). V ní je důležité, aby proud propagandistických zpráv byl neustálý, silný a repetitivní, ideálně přitom z různých zdrojů a kanálů.

Příliš přitom nezáleží na tom, jak blízko mají šířené informace k realitě, a ani nemusí být nijak konzistentní. Důležité je, aby bylo možné vždy odkázat na „alternativní fakta“, na jejichž důkladnější rozbor už málokomu zbývá čas a mentální kapacita.

K jejich šíření už KGB svého času používala státní, spřátelená či ruskou službou přímo řízená zahraniční média (například indická). V současnosti je samozřejmě nezbytné je doplnit dalšími kanály, především tedy na sociálních sítích.

Kdo vedle sebe vidí obě varianty, nebude na pochybách, která je původní a která upravená. To ale z pohledu manipulátora vůbec nevadí. Cílem fotomontáže nemusí být snaha publikum přesvědčit. Stačí příjemce znejistět, vytvořit alternativní verzi. U uniklých tajných materiálů, jejichž šíření je na webu aktivně limitováno, je výhoda od začátku na straně manipulátora. Pokud totiž neexistuje veřejně dostupný „původní“ dokument, je snadné využít upravenou variantu k šíření vlastní „pravdy“.