Umělá inteligence si přišla pro práci živnostníků. Tím se to ale nezastaví

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dopady technologických změn v krátkodobém horizontu často přeceňujeme. Máme pocit, že se celý svět změní ze dne na den. Svět je ale komplikované místo a společenské jevy mají řadu třecích ploch zajišťujících určitou setrvačnost.

Na začátku loňského roku dost lidí intuitivně přecenilo dopady generativní umělé inteligence na trh práce. Vzpomínám třeba na svůj článek z dubna 2023, ve kterém jsem citoval ze tří tehdy zbrusu nových studií, které se snažily dopady na různé pracovní pozice odhadnout. Takových článků tehdy vycházely desítky, což mohlo řadu lidí vést k dojmu, že z týdne na týden přijde třeba třetina lidí o práci.

Přitom bylo – i na základě historických zkušeností – poměrně jasné, že to nebude tak jednoduché. Jak podotýká profesor ekonomie a inovací Ethan Mollick z University of Pennsylvania: „Ať už je vaše práce jakákoli, nejspíše se v něčem budete překrývat s tím, co zvládne nějaký AI nástroj. Ale to neznamená, že vás umělá inteligence nahradí.“ Pracovní pozice je totiž obvykle něco víc než jen série za sebou jdoucích úkolů. Vaše současná práce zapadá do struktury a systému v rámci organizace i celé společnosti.

Tyto systémy obvykle nejsou navržené shora. Vznikaly spíše organicky, postupným nabalováním a prošlapáváním. Nejsou to jen transakce, ale také vztahy mezi lidmi, dlouho sbírané zkušenosti, léta budovaná reputace. I kdyby teoreticky někde teď existoval počítačový program, který umí téměř veškerou vaši činnost už dnes nahradit, neznamená to, že zítra dostanete výpověď. Okamžité změny jsou bolestivé a riskantní, a tedy i drahé.

Ale stejně, jako je snadné přecenit krátkodobé dopady, je snadné podcenit ty dlouhodobé. Poměrně dobře zestárlo zamyšlení Matouše Hrdiny z loňského května. Zmiňuje tam totiž hned několik predikcí, které se po roce začínají jasně naplňovat.

Především jde o jakési „vyprazdňování“ některých pozic. Profesionální překladatel je stále potřeba. Ale místo toho, aby celou knihu od základu přeložil, dostane od klienta „umělou inteligencí předžvýkaný polotovar“ a překladatel jej má jen „dočistit“ do výsledné podoby. To je na první pohled práce jednodušší, rychlejší, a tedy i mnohem hůře placená. Problém je, že jednodušší neznamená přesnější nebo příjemnější.

Právě toto vyprazdňování teď začíná měřitelně dopadat na některé profese. Zatímco zaměstnanci – a obecně lidé tak či onak zařazení do firemní, vztahové či dodavatelské struktury – zatím takový tlak nepociťují, lidé pracující na volné noze jsou mu vystavení čím dál více.

Ukážeme si to na příkladu hypotetické grafičky Gabriely, která se léta živí tím, že na zakázku firmám i jednotlivcům vytváří plakáty, reklamy, vizitky nebo jednoduché webové stránky. Veškeré informace jí klienti obvykle pošlou e-mailem, a ona jim za pár dní pošle hotové návrhy ke schválení. Ty pak ještě na základě klientovy zpětné vazby může upravit a dopilovat.

Jak se změnila její práce s nástupem AI služeb a nástrojů, které umí generovat obrázky? Na první pohled jsou změny pozitivní: Gabriela může nyní ušetřit spoustu času, pokud se rozhodne tyto nástroje zapojit do svého kreativního procesu. Nebo se může – z etických, osobních i praktických důvodů – rozhodnout, že bude pracovat více méně stejně, jako doposud. Zdánlivě by tak mohla pokračovat ve své práci, stejným tempem, za stejné peníze.

Jenže práce Gabriely neexistuje ve vakuu. Čelí hned několika tlakům. Především dostává méně zakázek. Zadání, která by normálně přistála v její schránce, totiž někteří klienti rovnou zkusí vyťukat do některého generátoru obrázků typu Midjourney, DALL-E, Microsoft Designer nebo Ideogram. Dost často bude výsledek ucházející a oni ušetří jednotky tisíc korun.

Jindy bude vygenerovaný obrázek sice mnohem horší než od Gabriely, ale časová úspora převáží nad nedokonalostmi. Projeví se také tzv. Ikea efekt: Když si něco „sami“ vytvoříte, máte k tomu okamžitě jiný vztah a vnímáte to jako hodnotnější výsledek. A to i v případě, že váš vklad byl spíše okrajový.

Naše hypotetická grafička Gabriela tak má každý měsíc méně zakázek. Navíc čím dál častěji dostane jako zadání „opravte prosím tenhle obrázek, který mi vytvořila AI“. Tedy minimum kreativity, zato maximální očekávání klienta, ke všemu ještě za zlomek ceny. „Vždyť většina práce už je hotová,“ myslí si naivně zákazník.

Své o tom ví nehypotetický grafik Reid Southen, který se živí tvorbou vizuálních návrhů a konceptů pro televizní studia. Pro Wall Street Journal popsal, že od konce roku 2022 mu část zakázek sebrala služba Midjourney a jí podobné. Takřka kdokoli totiž s nimi umí vytvořit grafické návrhy na přání. „Skoro každý umělec vám řekne, že už dostali od klienta žádost rozpracovat materiál, který si klient vytvořil pomocí AI nástroje,“ vypráví Southen. „Nebo že rovnou o celé zakázky přišli.“

Čísla z konce roku 2023 ukazují, že počet zakázek pro freelancery v USA znatelně poklesl. V oborech obzvláště zasažených nástupem generativní umělé inteligence – psaní textů nebo počítačového kódu – ubylo zakázek o více než pětinu. V oblasti grafického designu to bylo 17 %. Jiná analýza ukázala, že nejhůře jsou na tom zakázky týkající se psaní. O tom, že tvorba textů je s pomocí jazykových modelů najednou přístupná všem, ostatně už vědí prakticky všichni.

Jak už to bývá, dopady nebývají rovnoměrné. Ubylo těch jednodušších zakázek, možná právě proto, že klienti si pomohli pomocí nějakého AI nástroje. Naopak komplexní zakázky zůstaly, a dokonce stoupla cena, kterou jsou za ně klienti ochotni utratit.

Z toho by mohli mít radost experti, kteří jsou schopni se takových zakázek ujmout. Právě oni totiž mohou do své práce smysluplně zapojit různé AI nástroje a přitom klientům díky svým dlouhodobě nabytým zkušenostem zajistit kvalitní výsledek.

Tak je to třeba u programátorů nebo datových analytiků. Ubylo jednoduchých zakázek a klesla cena, kterou jsou klienti ochotni platit za jednorázové úlohy. Dost často proto, že si je pomocí ChatGPT zvládnou vyřešit sami. Zároveň ale stoupla poptávka po komplexnějších zakázkách, které se mohou týkat třeba i toho, jak nové AI nástroje lépe zapojit do stávajících procesů firmy.

Tento proces se zatím týká spíše lidí na volné noze, ale zaměstnanci budou setrvačností firemních struktur ochráněni jen dočasně. Kritici upozorňují, že jedním z důsledků nástupu umělé inteligence na pracovní trh bude tzv. prekarizace: Pro firmy bude výhodnější řešit čím dál víc úkonů skrze krátkodobé zakázky a dohody o provedení práce spíše než dlouhodobé zaměstnanecké smlouvy.

V době, kdy se schopnosti umělé inteligence mění prakticky každý týden, si zaměstnavatel logicky ponechává prostor, aby mohl flexibilně reagovat na aktuální situaci.

To, co se předtím vyplatilo řešit pomocí vlastního oddělení expertů, může za pár měsíců levněji zvládnout několik externistů využívajících nové nástroje. A za rok třeba ani ti externisté nebudou potřeba. Cynicky by se dalo říct, že my všichni, kdo tvoříme nějaké digitální výstupy, nyní mimoděk zaučujeme svou budoucí náhradu.

Není žádný důvod, aby se trend prekarizace zastavil. Pronikání nových nástrojů je obvykle postupné a jejich schopnosti se zlepšují. To, co zprvu vypadá jako legrační hračka, může celkem rychle pokročit do fáze, kdy schopnostmi dožene (a rychlostí předežene) průměrného specialistu v dané lidské činnosti.

Prošli si tím překladatelé. Dlouhá léta byl strojový překlad spíše zdrojem pobavení než vážná konkurence zkušených odborníků. Pak vstoupil na trh nástroj DeepL a situace se začala rychle proměňovat. Na jednodušší nebo méně důležité texty už to stačilo.

Překladatelé se brzy ocitli pod zmíněným tlakem: Kvalitní překlad se od nich najednou čekal rychleji a za nižší cenu. A s nástupem velkých jazykových modelů – které překládají překvapivě dobře i delší a složitější texty – najednou hrozí, že se velká část profesionálů svou expertizou neuživí.

„Pokud by umělecký překlad jako činnost zanikl, přišli bychom tím o výjimečný nástroj formování ducha,“ varuje francouzské Sdružení literárních překladatelů. „Každý literární text je plný dvojznačností, dutin, které musíme my, překladatelé a překladatelky, zaplnit.“

Grafici a umělci zažívají něco velmi podobného. Když jsem dělal s výtvarníky první rozhovor o počítačem generovaných obrázcích na jaře 2022, většina oslovených umělců se shodovala, že počítačem vytvořené obrázky nemohou lidské kreativitě konkurovat. Jeden z umělců (kterého jsem nakonec v článku na jeho žádost necitoval) se mým dotazům ohledně generátorů doslova vysmál.

O dva roky později už se směje málokdo. Někteří výtvarní umělci žalují – podle mého oprávněně – tvůrce generátorů za narušení jejich autorských práv. A internet je mezitím zaplavený bezprecedentním množstvím obrázků, které může tvořit prakticky kdokoli. Jak ukázal náš průzkum, rozpoznat generovaný snímek od reálného je téměř nemožné.

U písniček to bylo ještě rychlejší. Tam se generátory hudby (včetně zpěvu) nečekaně zlepšily prakticky v řádu měsíců. Před rokem nestály ani ty nejlepší pokusy za mnoho, nyní si můžete na přání nechat za půl minuty vygenerovat písničku v prakticky libovolném žánru.

Právě tento týden možná zažívají takovýto „subjektivní AI zlom“ někteří vývojáři. Společnost Anthropic představila novou verzi svého velkého jazykového modelu Claude Sonnet 3.5 a také novou funkci „Artefakty“. V praxi to znamená, že zatímco si s chatbotem vlevo povídáte o svých požadavcích, v pravé části postupně roste program dle vašich požadavků.

Nahradí to schopného programátora? Záleží na tom, o co vám jde. Pokud jste opravdu potřebovali jen jednoduchou jednorázovou utilitu, nástroj, analýzu nebo interaktivní doplněk webu, skutečně už nemusíte žádného lidského programátora otravovat.

Znamená to snad, že v budoucnu nebude o programátory zájem? Já si myslím, že má stále smysl učit se programovat. Poptávka po schopných programátorech dokonce bude podle mého stoupat. Ale cena konkrétních programátorských úkonů půjde dolů.

Tohle se aktuálně odehrává v celé řadě oborů. Cena kvalifikované lidské práce klesá a tlak na lidské pracovníky roste s tím, jak lze některé jejich úkony svěřit chatbotům, agentům a AI službám. Pokud pracujete s počítačem, týká se to minimálně částečně i vašeho oboru.

Všechny tyto trendy představují ohromné riziko. Nejen ekonomické, ale i psychologické a vědomostní. Hrozí, že se přeruší dlouhá řada předávání expertizy z člověka na člověka. Když existuje možnost velmi dobrého strojového překladu za pár sekund, kdo půjde roky studovat, aby se stal překladatelem špičkovým?

Já osobně doufám, že se nám lidem podaří udržet si nejen nabídku, ale i poptávku po takovéto ryze lidské expertize. Věřím, že lidé chtějí číst knihy od srdce, poslouchat písničky nazpívané skutečnými hlasivkami a dívat se na obraz, za kterým je lidský pot. Podobně, jako existuje fastfood, ale my stejně oceníme jídlo připravené špičkovým šéfkuchařem. Aspoň někdy.

K tomuto optimismu ale – přiznávám se – nemám skoro žádný pragmatický důvod. Snad jen historické příklady: V minulosti se nám lidem podařilo na nové technologie zareagovat a lidství si obhájit. Stále někteří lidé malují štětcem, přestože existují barevné tiskárny. Reprodukovaná hudba zní dokonale, ale i tak lidé stále tančí na živých koncertech.

Právě proto všem doporučuji, aby se co nejdříve pustili do vlastních experimentů s novými nástroji. Hrajte si s nimi a zkoušejte je využít, zapřáhnout, zmást. Sami zjistěte, co co umí a co ne. Najděte, v čem spočívá vaše přidaná, lidská hodnota. Co dokážete konkrétně vy. Co můžete jako člověk ostatním lidem nabídnout ne navzdory svému lidství, ale díky němu. Zjistěte, jak vysvětlíte, že vás v tom žádný chatbot nemůže překonat.

Všichni teď musíme hledat, jak zapřáhnout umělou inteligenci, aniž by nás shodila ze sedla. Naštěstí to není naše první rodeo.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.