Ukrajinci mají ponorku jako z Hvězdných válek. Zatím ji parkují v Dubaji

V Arabské poušti, kousek od Dubaje, navštívil nedávno reportér časopisu Fast Company dok s jednou nejpodivnějších ponorek světa. Na pohled vypadá jako něco z Hvězdných válek, nese název Kronos a je dílem společnosti Highland Systems ukrajinského inženýra Alexandra Kuzněcova.

Stroj, který není rejnokům podobný jen náhodou, má být – alespoň tedy podle grandiózních tvrzení tvůrců – něco jako „neviditelná“ stíhačka, která se umí obratně pohybovat rychlostmi srovnatelnými s jinými válečnými plavidly, otočit se na pětníku a plížit se za velkými nepřátelskými loděmi, aby je zneškodnila torpédy, či dokonce potopila magnetickými minami. Nebo může po omezenou dobu nehybně čekat na dně na možné cíle.

Kuzněcovova společnost sebevědomě tvrdí, že jen půl tuctu Kronosů může ovládat celé Černé moře. To jsou asi nereálné sliby. Ale i podmořskou válku v příštích letech čeká nepochybně podobná zásadní změna, jakou znamenalo masové nasazení dronů v pozemní válce, a ukrajinská miniponorka může být její předzvěstí.

Konstrukce ponorek se od přelomu 19. a 20. století nezměnila. První světová válka přinesla první jasný důkaz, že jde o skutečně nebezpečnou, byť samozřejmě ne všemocnou zbraň, která dokáže protivníka zasáhnout na velmi citlivém místě. Dokázalo to nejen tažení německých ponorek proti spojeneckým konvojům v obou světových válkách, ale také extrémně úspěšná kampaň amerického ponorkového loďstva proti japonské obchodní flotile v té druhé.

Schopnosti ponorek se neustále zvyšovaly – a s nimi i jejich rozměry. Moderní jaderné ponorky jsou často kolem 150 metrů dlouhé stroje, a podle toho se i chovají. Průměrná ponorka má v plné rychlosti poloměr zatáčky řádově ve stovkách metrů.

Ty největší s rozměry, které mívají délku přes 150 metrů, potřebují mít pod kýlem stovky metrů vody, aby mohly bezpečně operovat. V pobřežních vodách by také byly příliš nápadné. A nejenže ty nejvýkonnější ponorky jsou drahé a technologicky náročné, některé části moří a oceánů prostě nemohou „obsluhovat“.

Autoři Kronosu ovšem tvrdí, že nastal čas, aby se ve velkém zavedly do praxe miniponorky, které velké stroje mohou doplnit a do jisté míry učinit zastaralými. Kuzněcov s kolegy se domnívají, že přišel čas na „miniauturizaci“.

Kuzněcov se narodil na Ukrajině, ale v šesti letech se přestěhoval do Ruska, kde studoval. S diplomem se vrátil do vlasti, aby sestavil tým, který se pokusí sestrojit vůbec první elektrické obojživelné obrněné vozidlo. Podle jeho slov to nebylo možné, protože byrokracie na Ukrajině byla příliš velká a vyžadovala několik povolení k nákupu klíčových komponentů ještě před začátkem války.

Tým se tak přestěhoval do Spojených arabských emirátů, kde podle něj „seženete všechno, co chcete“, pokud na to máte peníze. Rychle našli místního partnera (výrobce obrněných automobilů Streit Group) a nakonec zvláštní vozidlo skutečně postavili alespoň v prototypovém exempláři.

Brzy poté se tým rozhodl postavit nový typ osobní ponorky pro práci i volný čas. Podle Kuzněcova by toto plavidlo mělo dvě verze: jeden model by sloužil pro údržbu podmořské infrastruktury, jako jsou komunikační kabely nebo ropné plošiny, druhý by byl luxusním vozidlem jako doplněk výbavy megajachet.

Pak ovšem přišla ruská invaze. Kuzněcov a jeho tým se tedy údajně rozhodli pomoci své vlasti a pokusili se přijít s plánem, jak účinně bojovat proti ruskému námořnictvu v Černém moři. (Tento problém se nakonec vyřešil do značné míry i bez přispění miniponorek, protože ruské námořnictvo prohrálo boj s ukrajinskými protilodními střelami a hladinovými bezpilotními „kamikadze“ plavidly.)

To znamenalo, že Kronos musel dostat nové schopnosti: sonar, schopnost nést magnetické miny a torpéda. Firma tvrdí, že postavila 36 různých variant plavidla. Novinářům se předvedla 37. varianta, ve které stroj údajně dosahuje výkonů, které si návrhářský tým představoval.

Kronos pohání elektrický motor, který umožňuje až 18 hodin provozu pouze na baterie. Ponorka má také dieselový generátor. Výrobce uvádí, že vozidlo vydrží jezdit na naftu i na uloženou elektřinu více než 50 hodin, za které může urazit celkem kolem tisíce kilometrů. Zásoba vzduchu vydrží na 36 hodin.

Zvenčí vypadá Kronos jako dlouhá zvířecí lebka, která plynule přechází ve hřbetní páteř a pak dlouhý ocas. Okénka stroj nemá. Pilot plavidla používá pro řízení ploché obrazovky napojené na externí kamery a termální senzory, které dávají iluzi 360stupňového rozhledu do okolí ponorky.

Na bocích jsou dvě křidélka, přesněji řečeno ovládací plochy. Podobně jako u letadla mění tyto řídicí plochy tvar křídla a umožňují údajně plavidlo zatáčet „na pětníku“. Má tak být údajně výrazně obratnější než ponorky klasického doutníkového tvaru.

Tvar, jehož optimalizace byla velmi náročná, umožňuje dosahovat poměrně vysokých rychlostí jak pod vodou, tak i nad vodou. První verze Kronosu na vodě poskakovaly, pokud nebyla hladina úplně klidná. Highland Systems ovšem nyní tvrdí, že v současné podobě se stroj může pochybovat velmi rychle i ve vlnách s výškou kolem pěti metrů.

Společnost Highland Systems tvrdí, že tvar, elektrický motor a speciální nátěr, který pohlcuje část sonarových vln (firma ho údajně vyvinula ve vlastní režii), činí Kronos vhodným pro útočné mise a sabotáže.

Maximální ponor Kronosu má být kolem 250 metrů. Jak bylo řečeno, má být velmi obratný: schopný obratu o 180 stupňů během několika sekund i v plné rychlosti – a podle konstruktérů je tak dost obratný, aby se vyhnul i torpédu. K tomu jen dodejme, že torpéda bývají nastavena na výbuch ve chvíli, kdy se přiblíží k cíli, ne aby ho přímo zasáhla. Považujeme tak tvrzení za poměrně odvážné, protože tlaková vlna vzniklá při explozi pro malý stroj rozhodně bude velmi nebezpečná.

Kuzněcov a jeho tým jsou však zjevně přesvědčeni, že jejich řešení je jednoznačně lepší: „Pravděpodobně do pěti, sedmi let bude mít většina ponorek stejný tvar. Jakmile pochopí její výhody, věci se změní,“ řekl Kuzněcov pro server Fast Company.

V jiných ohledech má ovšem mít stroj výkony srovnatelné s dnešními obřími jadernými ponorkami. Maximální rychlost pod vodou má být kolem 27 uzlů, tedy zhruba 50 kilometrů za hodinu.

Rozměry stroje jsou samozřejmě v mnoha ohledech výhodou, ale omezují jeho útočnou sílu. Kronos nemůže například nést torpéda, která by reálně mohla potopit velké nepřátelské plavidlo. Například dnes používané americké torpédo Mk-48 má bojovou hlavici o hmotnosti zhruba 300 kg a na délku má šest metrů. Prototyp Kronosu měří devět metrů.

Ukrajinská společnost ovšem počítá s tím, že by její miniponorka používala lehčí munici. Ta by se zaměřovala na pohonný systém lodě (tedy šroub), aby cíl alespoň znehybnila, když ho potopit nedokáže.

Další zbraní mají být magnetické miny (tedy miny s magnetem, který se přichytí k trupu lodi). Tento typ zbraní je možné použít nejspíše jen proti pomalu se pohybující nebo zakotvené lodi. Další možností jsou výsadky speciálních jednotek v týlu nepřítele.

Nápad na stavbu nové generace miniponorek nepřišel na mysl jen ukrajinské firmě. Americká Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty (známá jako DARPA) pracuje na podobném projektu jako Kronos již několik let. Jejím cílem je sestrojit vysoce manévrovatelný, vysoce odolný ponorkový dron, který by se dokázal pohybovat pod vodou zcela autonomně. Mimochodem je také inspirován tvarem manty obrovské, která je považována za jeden z nejúčinnějších biologických vzorů pro pohyb pod vodou. Ale americký návrh je – alespoň pokud víme – stále pouze „na papíře“.

Highland Systems tvrdí, že se jim podařilo nejen americkou konkurenci výrazně předběhnout. Na březnovém mezinárodním obranném veletrhu IDEX-2023 v Abú Zabí společnost představila funkční prototyp Kronosu v měřítku 1:1. „Když lidé z armády vidí Kronos, nemohou uvěřit, že je skutečný,“ řekl pro Fast Company zástupce společnosti, který si z bezpečnostních důvodů přál zůstat nejmenován, a dodal:. „Někteří současní velitelé a bývalí velitelé ponorkových sil ze zemí NATO si ho prohlíželi naprosto nevěřícně.“

Vojenský personál se ptá, jak je možné, že žádná velká společnost v oboru dosud něco takového jako Kronos nesestrojila. Odpověď je podle zástupce vždy stejná: „Jsou to velké firmy. Abyste něco schválili, musíte jít za třemi nebo pěti šéfy. U nás pět šéfů nemáme. Jsme jen skupina nadšených kluků v poušti. Tady prostě přijdete, zhodnotíte a rozhodnete: ‚Ano, tohle je špatně, pojďme to změnit.‘ To je vše. Zabere nám to pět minut. Je to startupová mentalita.“

Pod vedením čtyřicetiletého Kuzněcova pracuje v Highland Systems celkem pouze sedm inženýrů, kteří mají zkušenosti s prací na Ukrajině na různých pozicích souvisejících s obranou. „Máme v týmu specialistu, který přišel z Moldavska. Jeden člověk dokonce z Uzbekistánu. Ale všichni jsou svoji, nejsou to typičtí technici,“ řekl zástupce společnosti pro Fast Company.

Konstrukce Kronosu je v dnešním vojenském scénáři zajímavá tím, že se hodí do kontextu současné války na Ukrajině. Po selhání ruského plánu na rychlé obsazení Kyjeva a dalších center země se totiž konflikt změnil ve válku opotřebovávací – a v té jde hlavně o to, kdo dokáže protivníkovi způsobit větší škody levně a s použitím co nejmenšího množství vlastního materiálu. Následnou slabost protivníka pak lze využít k úspěšné ofenzivě, jak se to ukrajinské straně povedlo v září v Charkovské oblasti.

USA, Čína a další země si začínají myslet, že masivní roje jednorázových dronů koordinované s taktickou umělou inteligencí mohou překonat nepřátelskou obranu a způsobit větší škody než lokalizované útoky. Spojené státy a jejich spojenci mají údajně k dispozici podrobné simulace, které ukazují, že tyto levné zbraně by mohly být klíčem k zastavení případné invaze Číny na Tchaj-wan. Stroje jako Kronos do této nové koncepce velmi dobře zapadají – a to i díky ceně, která nepochybně bude tvořit jen zlomek ceny klasické útočné ponorky (dieselové stojí řádově stovky milionů dolarů, jaderné miliardy).

Samozřejmě, moderní velké ponorky nikam nezmizí, stejně jako s námi zůstanou stíhačky, bombardéry, tanky a dělostřelectvo. Ale pokud se podvodní „dronová revoluce“ skutečně rozběhne, bude se muset i způsob nasazení těchto velkých plavidel změnit. Mohou například sloužit jako „mateřské lodě“ pro nasazování menších strojů

Kuzněcovova společnost odvážně tvrdí, že půl tuctu Kronosů může ovládat Černé moře. Sweeney je ve svých odhadech poněkud konzervativnější. Domnívá se, že pokud by se podél pobřeží nacházelo například 10 těchto ponorek, mohly by účinně působit proti všemu, co by překročilo teritoriální vody dané země.