Ukrajina má za sebou první epizodu čistě robotické války

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zprávy o akci se objevují postupně a opatrně. Ukrajinci se sice útokem chlubí a nesnaží se jej utajit, ale zároveň nechtějí prozradit protivníkovi příliš a pochopitelně chtějí vše využít propagandisticky.

Co tedy víme? Útok se měl odehrát v prosinci 2024 u obce Lipci nedaleko Charkova, jen pár kilometrů od hranic s Ruskem. První informace prosákly na veřejnost z „válečné blogosféry“ či dalších zdrojů spjatých s ukrajinskou armádou ještě během prosince. Další zprávy ale přicházejí jen pomalu a jen postupně tak získáváme jasnější obraz toho, co se skutečně stalo.

Skutečnost, že o události informovaly nezávisle na sobě četné zdroje, je sama o sobě významná. Konflikty jsou tradičně plné propagandy a dezinformací a ukrajinská válka v tomto není výjimkou. V tomto případě se však jednotlivé zdroje shodují nejen na základních faktech, ale i na mnoha důležitých detailech, což dodává informacím na důvěryhodnosti.

V prosinci 2024 uskutečnila ukrajinská jednotka patřící k 13. brigádě Národní gardy „Chartia“ koordinovaný útok na ruské vojenské pozice v oblasti vesnice Lipci. Na samotném místě není nic výjimečného.

O oblast se bojovalo v roce 2022 a znovu od května 2024, kdy v této oblasti ruská armáda uskutečnila novou ofenzivu s cílem dostat Charkov na dosah svých děl a – to zřejmě především – ještě více „napnout“ už tak poměrně vyčerpanou ukrajinskou armádu. O Lipci se bojuje tedy téměř rok.

Prosincový útok byl ovšem odlišný. Podle dostupných zdrojů se operace účastnilo přibližně třicet bezpilotních strojů – od průzkumných a útočných kamikaze dronů až po bezpilotní pozemní vozidla (UGV), konkrétně stroje typu Ratel S, vyvinuté ukrajinskými obrannými startupy v rámci iniciativy Brave1 Defence Innovation Forum.

Některá z nich sloužila jako nálože na pásech, jiná byla vybavena kulomety a sloužila primárně k boji s ruskými vojáky. Pokud víme, nedošlo k žádné přímé přestřelce. Roboti s kulomety měli hlavně Rusy udržet v zákopech a „oslepit“ je, aby nemohli získat přesné povědomí o situaci a nedokázali se účinně bránit. Jejich pozice se pak staly cílem zmíněných „pojízdných min“.

To není v ukrajinské válce tak neobvyklé. Malá, dálkově řízená vozítka se občas k podobným účelům používají na obou stranách. Bunkry a kryty bývají často postaveny tak bytelně, že běžné FPV drony na jejich zničení nestačí. Vchody a další otvory bývají navíc ještě chráněny sítěmi. Velká část opevnění vydrží i ostřelování děly velkých ráží, pokud nedojde k opravdu přesné trefě.

Cílem operace bylo nejen zničit ruské pozice, ale především ověřit, zda je vůbec možné provést složitý útok výhradně za použití robotických systémů bez přímého nasazení lidských vojáků. Jak uvádí Wall Street Journal, jednotka se na operaci intenzivně připravovala, absolvovala tři plnohodnotné nácviky a detailně plánovala trasy jednotlivých dronů tak, aby minimalizovala riziko vzájemného rušení signálu.

Operace začala časně ráno a trvala přibližně pět hodin. Pozemní vozidla byla vypuštěna z několika pozic vzdálených pár kilometrů od fronty. K cíli je doprovázely vzdušné drony, které prováděly průzkum a také zajišťovaly stabilitu přenosu signálu. Největší překážkou pro pozemní roboty se stal obtížný terén. Některá z vozidel zapadla v bahně, což zpomalovalo postup celé operace. V jednom okamžiku se dokonce vzájemně blokovala.

Podle svědectví, která cituje WSJ, došlo během operace k pokusům ruských jednotek odrazit útok pomocí vlastních FPV dronů, údajně bez úspěchu. Ruské pozice (tedy nejspíše bunkry, podzemní kryty a další polní opevnění) se údajně podařilo zničit. Později je obsadila ukrajinská pěchota, která tam měla nalézt těla několika ruských vojáků.

Ukrajinská strana tvrdí, že podle zachycených ruských komunikací během útoku na ruské straně vypukl chaos a obrana byla dezorientovaná. Což by mohlo nasvědčovat, že akce byla pro protivníka překvapivá.

I když mnohé detaily stále čekají na potvrzení z dalších nezávislých zdrojů, dostupné informace naznačují, že robotický útok skutečně proběhl a do značné míry splnil svůj primární účel – otestovat schopnosti bezpilotních systémů v reálném boji a snížit riziko lidských ztrát.

Z prosincového útoku bychom neměli vyvozovat, že roboti začnou brzy masově nahrazovat lidské vojáky. Šlo o symbolický a zajímavý moment, ale také mimořádně složitou a specifickou operaci. Její úspěch vyžadoval extrémně detailní přípravu, zkušené specialisty a techniku, která se stále potýká s řadou omezení.

Ukrajinská jednotka, která stála za akcí, absolvovala několik podrobných nácviků, aby předešla všem představitelným problémům – od rušení signálů mezi drony po nevyzpytatelný terén. Jedním z klíčových lidí byl například mladý ukrajinský důstojník Andrij Kopach, který měl původně místo fronty studovat matematiku na univerzitě v USA.

Kopachův příběh je dobrým příkladem změn, kterými dnes prochází armády. Do popředí se dostávají experti s netypickým vzděláním, kteří musí ovládat složité technologie. Úspěch akce tedy paradoxně není důkazem toho, že války budou potřebovat méně vojáků. Složitější technologie si naopak žádá více specialistů, techniků a analytiků.

Jack Watling, analytik respektovaného britského institutu RUSI, také varuje, že zavádění robotů a dronů do armád vede spíš k růstu početních stavů. Zatímco vypustit jeden dron může působit jako jednoduchá práce pro jediného člověka, za reálným úspěchem podobné operace stojí tým specialistů – od operátorů přes techniky až po vojáky, kteří zařízení dopravují, zabezpečují, opravují a chrání před ruskými elektronickými protiopatřeními. Celý mechanismus je tedy nejen personálně náročný, ale také drahý.

Útok u obce Lipci tedy téměř určitě nelze vnímat jako začátek éry „robotických válek“. Ale rozhodně je dobrou ukázkou možností, které bezpilotní systémy armádám přináší. Drony neberou vojákům práci – spíš jejich možnosti zásadně rozšiřují. Dokážou je zastoupit při průzkumu, odminování nebo při riskantních útocích, ale rozhodně je nemohou nahradit úplně. Jak ukazují zkušenosti Ukrajinců v bojích na Donbase, ani dobře připravené dronové útoky nejsou schopné vyřešit problém nedostatku pěchoty, která je stále klíčová pro držení dobytých pozic.

Ani účastníci útoku netvrdí, že vše proběhlo bez problémů. Z pojízdných robotů je mimo jiné velmi omezený výhled, takže bez pomoci létajících dronů se operátoři jen těžko orientují. Všechny tyto faktory jsou v praxi běžné a budou omezovat nasazení podobných strojů nejen na Ukrajině.

Přesto analytici očekávají, že podobných operací bude přibývat. Ačkoliv je plně robotická válka zatím vzdálená, postupně se na bojišti objeví více strojů, které nahradí lidské vojáky v nejrizikovějších rolích. Důvod je jednoduchý: Málokterá armáda je ochotná nést tak vysoké ztráty, jako je Rusko na Ukrajině.

Bojiště se stává čím dál nebezpečnějším místem, a vojáků na něm tedy ubývá. Na západní frontě roku 1916, v předvečer bitvy na Sommě, stálo na každé straně několik tisíc vojáků na kilometr frontové linie. V ukrajinské válce se hustota nasazení pohybuje řádově v nižších stovkách mužů na kilometr fronty. Odhady jsou pochopitelně nepřesné, protože ani jedna strana nedává veřejně k dispozici přesné informace, ale pohybují se zhruba od 120 mužů na kilometr na začátku války po nějakých 500 mužů (plus minus stovka) v létě 2024.

Více vojáků či techniky na jednom místě vytváří jen lákavější cíl a větší potenciální ztráty. V těchto podmínkách pak robotické systémy získávají své místo. Armády nejspíš nebudou o nic méně početné, ale role „válečníků“ se budou nadále měnit.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.