Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Donald Trump během předvolební kampaně sliboval, že sníží ceny energií a benzinu na polovinu. Energie jsou přitom v USA výrazně levnější než v Evropě. Cena elektřiny pro domácnosti je zhruba poloviční, i když se výrazně liší mezi jednotlivými federálními státy.
Jedním z prvních kroků Trumpa ve funkci bylo vyhlášení stavu národní energetické nouze. To mu má údajně umožnit zrychlit budování nové energetické infrastruktury. „Budeme vrtat, baby, vrtat. Budeme opět bohatým národem a je to tekuté zlato pod našima nohama, které nám v tom pomůže,“ řekl během inauguračního projevu.
Nemá smysl zacházet příliš do detailů, Trump v oblasti energetické politiky podepsal celou řadu dekretů, z nichž některé mohou mít reálný dopad a jiné nikoliv. Hlavním problémem ovšem je, že v USA se „vrtá, bejby, vrtá“ i bez Trumpa.
Návrat na výsluní
Ropný průmysl byl v USA vždy silný a druhou světovou válku Spojenci vyhráli do značné míry díky americké ropě. Pak ale americký těžařský průmysl o postavení hlavního světového producenta postupně přišel. Zárodky změny, jež následně USA znovu vynesly na příčku největšího těžaře, lze bezprostředně dosledovat zhruba do závěru 20. století. Tehdy začala hrát roli nová ložiska do té doby nevyužívaných fosilních paliv: zásoby skryté v břidlicích.
Nešlo o nový objev geologický, ale technologický. Že se ve vrstvách břidlic skrývají uhlovodíky, se ví už od 19. století. Těžaři ale břidlicové rezervoáry neměli rádi. Vraceli se k nim jen ve chvílích nedostatku běžných zásob, například v průběhu světových válek (Německo či Japonsko těžily ropné břidlice) nebo za ropných krizí.
Například v 70. letech, kdy západní svět zasáhlo embargo zemí OPEC, Exxon rozjel velký projekt těžby ropných břidlic v Coloradu. A v roce 1985 jej v podstatě ze dne na den zrušil, protože cenově nikdy nemohl konkurovat ropě z klasických nalezišť, u kterých je těžba podstatně jednodušší.
Na konci 20. století ale fosilní paliva podražila na úroveň, kdy se vyplatilo pustit se i do náročnějších způsobů těžby. Těžařské společnosti zvládly spolehlivě tzv. horizontální vrty. To znamená, že nedělají vrty přímo kolmo do země, ale dokážou udělat i několikakilometrové vrty vodorovné. A protože břidlicové vrstvy jsou rozlehlé a poměrně tenké, horizontálně orientované tabule, vodorovné vrty se k jejich těžbě dobře hodí. Z jednoho vrtu pokryjete větší plochu, a tím se těžba zlevní, protože samotné vrtání je na těžbě to nejdražší.
Americké firmy také pro rozvoj metody získaly zajímavé federální dotace a dokázaly si vyjednat několik výjimek (pro tento druh těžby neplatily některé environmentální předpisy i daně). A protože měly k dispozici i poměrně rozsáhlé plochy neobydlených území se slibnými břidlicemi s obsahem uhlovodíků, odvětví se rychle rozvinulo.
Velkou roli hraje i legislativní prostředí, které přeje těžbě: Suroviny pod vaším pozemkem jsou v USA vaše, nikoliv státní. A pokud se na vašem pozemku objeví ropa nebo plyn, znamená to, že brzy nejspíše přijde velmi lákavá nabídka na jeho pronájem.
První větší úspěch slavil nový způsob těžby, pro nějž se vžil zjednodušující název fracking, především v břidlicové formaci Barnett v Texasu. Pravý boom ale nastal, když se těžaři vydali do formace Marcellus, která se táhne přes šest východoamerických států přibližně v hloubce jednoho kilometru a více pod povrchem. V roce 2008 Terry Engelder z univerzity Penn State odhadl zásoby plynu ve formaci Marcellus na 1,4 trilionu kubických metrů. I jen deset procent z tohoto množství by pokrylo tehdejší spotřebu USA na dva roky.
Trh zareagoval rychle. Plyn byl drahý a technologie k dispozici, a tak byla celá řada důvodů, proč se k boomu připojit. Na slibných místech se ceny za odkoupení těžebních pozemků vyšplhaly až na 4000 dolarů za hektar oproti několika dolarům ještě v roce 2005.
Od té doby si těžba z břidlic prošla několika vlnami krachů a konsolidací, ale nepřetržitě rostla. V roce 2024 se do značné míry právě díky rozvoji břidličné produkce v USA těžilo v průměru zhruba 13,2 milionu barelů ropy denně – tedy dvaapůlkrát více, než kolik země těžila v roce 2008. Na dalších místech jsou Rusko a Saúdská Arábie, jež se v posledních letech pohybují na hodnotách kolem 10 milionů barelů denně.
Také produkce zemního plynu v USA se během tohoto období zhruba zdvojnásobila a dnes je země jednoznačně největším těžařem na světě. Připadá na ni zhruba čtvrtina celosvětové produkce. Druhé Rusko těží zhruba o třetinu méně plynu než Spojené státy.
Zadarmo to není
Bohužel pro Trumpa dnes nebrzdí další rozmach těžby byrokracie, ale nízké ceny. Bidenova administrativa americké domácí těžbě ve skutečnosti nijak zvlášť neházela klacky pod nohy. V mnoha ohledech ji podporovala, i když zároveň z dlouhodobého hlediska tlačila na odklon od fosilních paliv.
Biden ani Trump nemohou udělat nic s tím, že těžba ropy i plynu z amerických břidlicových formací je relativně drahá. Těžařské firmy potřebují ceny někde mezi 60 a 80 dolary za barel, pokud chtějí pokrýt náklady a vyplácet dividendy. Břidlicová těžba je také velmi citlivá na pohyby cen komodit, protože na rozdíl od tradičních projektů, u nichž je většina nákladů utopena předem, vyžaduje udržení těžby z břidlic neustálé výdaje. Rekordně nízké cenu plynu v USA v roce 2024 už vedly k poklesu produkce této suroviny (u ropy to tak nebylo).
To výrazně omezuje Trumpův manévrovací prostor. Bílý dům nemůže dosáhnout nízkých cen a zároveň udržet rekordní výši domácí těžby. Američtí producenti břidlicové ropy potřebují vyšší ceny než před osmi lety, pokud mají investovat do dalšího růstu těžby.
Dle odhadu poradenské společnosti Energy Aspects přidá průmysl v letech 2025 a 2026 v průměru 270 tisíc barelů denně navíc, což je zhruba čtvrtina toho, co vytlačil v roce 2023. Dle jiných odhadů to může být o něco více (objevují se hodnoty kolem 400 tisíc barelů a více), seriózní experti ale žádný zásadní skok směrem vzhůru v těžbě neočekávají. To do značné míry odráží skutečnost, že řada nejvýhodnější nalezišť se již využívá.
Trumpova avizovaná podpora vrtů v pobřežních vodách USA může pochopitelně těžařům otevřít nová území (i když do toho budou nejspíš promlouvat i soudy). I pokud na nich budou ležet zajímavé a využitelné zdroje, doba potřebná k rozvoji projektu přesahuje délku jednoho čtyřletého prezidentského období. Nejedná se o žádné krátkodobé řešení.
To mimochodem znamená, že bez účinně nastavených a implementovaných sankcí americká ropa nemůže vytlačit z trhu tu ruskou. Expert na ruský těžební průmysl Sergej Vakulenko odhaduje, že náklady na barel ropy v Rusku jsou kolem 11–12 dolarů, pokud by se do rozvoje těžby už dále neinvestovalo. A zhruba 17 dolarů, pokud by mělo Rusko pracovat na rozšíření svých stávajících kapacit v rámci dnes využívaných nalezišť.
Americká plynatost
Dalším problémem pro plány na výrazné zlevňování ropy je skutečnost, že americká produkce z břidlic „plynatí“, upozornila pro Financial Times Amrita Sen z firmy Energy Aspects. Jedním důvodem je skutečnost, že roste podíl starších břidličných vrtů. Ty mají obecně nižší životnost než klasické vrty, ale v tomto případě je důležité, že se mění i to, co z nich vlastně uniká: ze starších vrtů se obecně vytěží více plynu než ropy, upozorňuje Sen.
Když tedy nová administrativa slibuje zvýšení produkce o tři miliony barelů ropy a ropných ekvivalentů denně, velkou část budou dle Sen a dalších analytiků tvořit právě ony ekvivalenty a nikoliv samotné „černé zlato“. Na ropu připadne dle zmíněných odhadů nějakých 0,3–0,4 milionu barelů.
Situace by se mohla výrazně změnit, kdyby cena ropy měla stoupat. Tomu ovšem situace příliš nesvědčí. Cena ropy Brent se v posledních měsících pohybuje v pásmu těsně nad 70 dolary. A to i přesto, že se členové skupiny OPEC+ na svém posledním zasedání dohodli na zpomalení plánovaného zvyšování produkce. De facto se tak z trhu odstranila velká část očekávaného přebytku pro rok 2025. A cena se drží i navzdory Trumpovu jestřábímu postoji vůči Íránu, který pravděpodobně povede k poklesu dostupnosti ropy z této země.
Pro spotřebitele je tedy situace obecně relativně příznivá. Pochopitelně by mohla být ještě lepší, kdyby se jiné producentské země smířily s ještě nižší cenou, ale tak tomu není. Země OPEC+ obecně potřebují s ohledem na své domácí rozpočty vyšší ceny ropy - odtud škrty v těžbě.
Pro Evropu je důležitou a zajímavou zprávou i zvyšování americké produkce plynu. Trh s plynem je relativně napjatý. Situace není katastrofická, ale nabídka na trhu neroste rychleji než poptávka. Dle Mezinárodní agentury pro energii se poptávka po plynu loni zvýšila o 2,8 procenta, což je výrazně nad dlouhodobým průměrem kolem dvou procent.
Problémem pro evropské odběratele je skutečnost, že nabídka bude mít zpoždění za poptávkou. Nové exportní kapacity se budují jak v USA, tak na Blízkém východě (především v Kataru), ale ty budou patrně k dispozici až v roce 2026 či letech následujících.
Trumpovy záplavy levného amerického plynu a ropy se tak dočkáme jen těžko. Budeme si muset najít nějaké jiné řešení vysokých cen energií. Snad nám to půjde lépe než dosud.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
